Čís. 11349.
Předchozí smlouva (§ 936 obč. zák.) vyžaduje ku platnosti určité stanoveni lhůty; za ně nelze považovali úmluvu, že zápůjčka má býti poskytnuta, kdy vydlužitel bude potřebovali peníze ke stavbě a kdy je bude od zapůjčitele žádali.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1932, Rv I 1787/30.)
Žaloba o vyplacení zápůjčky 20000 Kč byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Stranám šlo o předchozí smlouvu o budoucím poskytnutí zápůjčky po rozumu § 936, 983 obč. zák. K této předběžné smlouvě však platně nedošlo, ježto nebyl podle § 936 obč. zák. určitě stanoven čas, kdy jest uzavřití hlavní smlouvu. Při hlavních smlouvách nevadí v jistém směru neurčitost lhůty ku plnění a lze splatnost závazku určití způsobem v § 904 obč. zák. uvedeným. Avšak smlouva předchozí ke své platnosti vyžaduje určité stanovení lhůty a za určité stanovení nelze uznati úmluvu žalobci tvrzenou, že zápůjčka má býti poskytnuta, kdy žalobci budou peněz potřebovati ke stavbě a kdy je budou od žalovaného žádati. Při tomto určení nebylo v době ujednání předchozí smlouvy nejen jisto, kdy čas ten nastane, nýbrž ani, zda vůbec nastane, pročež je zákon považuje za výminku (§ 704 obč. zák.). Takové určení času k uzavření hlavní smlouvy jest podle § 936 obč. zák. nedostatečné a jest proto v souzeném případě smlouva o budoucím poskytnutí zápůjčky neplatná.