Zavázal-li se chovatel obecního býka tohoto živiti, ošetřovali a ke skoku připouštěti, je též povinen opatřiti tohoto tak, aby nemohl způsobiti škodu a opomene-li toho, nemůže se domáhati náhrady škody, kterou mu býk způsobil.

Z důvodů n. s.: Zmatečnost podle § 477 č. 9 a § 503 č. 1 c. ř. s. spatřuje dovolatel v tom, že prý v důvodech rozsudkových takové rozpory, že nelze pro ně rozsudek bezpečně přezkoumati. Dovolatelem vytýkané odpory v rozsudkových důvodech nepřekážejí však bezpečnému přezkoumání rozsudku, neboť praví-li napadený rozsudek, že nelze za nesprávné považovati zjištění prvního soudu, že býk byl zlý a divoký, a uvádí-li na to, že z výpovědi svědků, kteří pozorovali býka po. úrazu, nelze usuzovati, že býk byl zlý, nelze v tom vůbec spatřovati rozpor v podstatné části rozsudku, neboť jak se jevil býk po úrazu, jest lhostejno a jest rozhodno pouze, jaký byl před úrazem a při úrazu.
Odvolací soud neuznal zjištění soudu o povaze býkově za nesprávné a jest proto bez významu, uvádí-li později, že nebylo příčiny na zjištěních prvního soudu čeho měniti, »vyjma ohledně vlastností býka«. Vnitřní rozpor nelze spatřovati ani v tom, uvádí-li rozsudek na jedné straně, že bylo podle § 1320 obč. zák. povinností žalované strany prokázati, že učinila potřebná opatření k zabránění úrazu, a tvrdí-li na druhé straně na to, že opatření ta učinila, odevzdavší býka žalobci do opatrování. Výtka zmatečnosti není tudíž dolíčena.
Dovolací důvod rozporu se spisy (§ 503, č. 3 c. ř. s.) jest jenom tehdy opodstatněn, týká-li se rozpor okolnosti pro rozřešení sporu důležité. Okolnost však v dovolání uváděná k opodstatnění této výtky, že rozsudek prý konstatoval, že dovolateli se dostalo přiměřené náhrady za krmení a opatrování býka, jak to zákon žádá, ač prý to žalovaná strana ani netvrdila ani nedokázala, není pro rozhodnutí sporu důležito a proto výtku tuto neopodstatňuje, nehledíc k tomu, že rozsudek takového obsahu ani nemá.
Vědomost žalované strany, že jest žalobce zkušeným v opatrování býků, čerpal rozsudek z přípravného spisu žalobcova, kde týž sám uvádí, že jest již po 16 let chovatelem býka. To nemohlo druhé straně býti tajno a není proto v tomto bodu v rozporu se spisy napadený rozsudek, nýbrž dovolání samo. Rovněž tak je v rozporu se spisy dovolatel a nikoli napadený rozsudek, pokud v dovolání tvrdí, že sám žádal, aby obec zasadila býkovi kroužek do nosu, neboť pravdou jest podle zjištění nižších soudů opak, že totiž obec tak učiniti se usnesla z vlastního popudu, že však žalobce býka v opatrování podržel, ač se opatření to se strany obce nestalo.
Rovněž nespočívá na pravdě, že žalobce naznačil, jakých opatření je třeba, aby se předešlo ublížení na těle se strany býka, vždyť žádal žalobce na obci toliko všeobecná opatření a dal obci býka k disposici, nenaznačiv však, jaká opatření bezpečnostní žádá.
I právní stránku případu (§ 503, č. c. ř. s.) posoudil odv. soud v podstatě správně, uznal-li, že žalobní nárok není po právu. Smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou obcí o chování a opatrování býka žalobcem, jest v podstatě smlouvou služební (§ 1151 a násl. obč. zák.), neboť žalobce se zavázal za odměnu, záležející v úplatě za chování a opatrování býka, čtvrtletně pozadu splatné, a za podíl na příchovku k tomu, že bude býka živiti, ošetřovati a bezplatně ke skoku připouštěti. Z toho, že žalovaná obec ponechala býka u žalobce, ač věděla, že je zlý, a z toho, že neopatřila býka nosním kroužkem, nelze vyvozovati, že zanedbala povinností zaměstnavatelovy péče podle § 1157 o. z., neboť v tomto zákonném předpisu jest zaměstnavateli uložena pouze povinnost, aby služební úkony tak upravil a v příčině místnosti a nářadí pečoval o to, aby byly chráněny život a zdraví zaměstnaného, pokud je to mož- no podle povahy služby. V souzeném případě však byl býk chován ve vlastní stáji žalobcově, který se zavázal sám jej ošetřovati.
Odv. soud správně proto označuje žalobce jako chovatele býka po rozumu § 1320 obč. zák. Tohoto zák. ustanovení lze však užíti pouze tehdy, jde-li o úraz třetí osoby, kdežto v souzené věci jde o úraz chovatele samotného. Vlastníkem býka nebyla vlastně obec, nýbrž podle nesporného znění smlouvy jest býk majetkem m-ských chovatelů dobytka, zastoupených obecní komisí pro chov dobytka, a obci je pouze vyhrazeno právo schvalovati disposice s býkem (prodej býka, výběr osoby chovatelovy).
Podle smlouvy zmíněné byl tedy žalobce povinen nejen býka opatrovati a starati se o to, aby byl býk chráněn před poškozením, nýbrž podle § 1320 obč. zák. i o to, aby býk neuškodil třetí osobě. Zároveň bylo přirozeně též jeho starostí, aby sám neutrpěl úraz od býka. Proto podle zák. předpisů měl býti býk svěřen do chovu jen osobě zkušené, k tomu způsobilé, zdatné, jež se v opatrování býka již vyznala.
Správně proto podotýká odv. soud, že mohl žalobce, když byl býk nebezpečným, jak je zjištěno, sám opatřiti a zasaditi mu kroužek do nosu, považoval-li toto opatření jakožto chovatele podle § 1320 obč. zák. za potřebné. Když pak žalobce obci nebezpečnost býka hlásil a obci jej dával k disposici a obec se usnesla býku dáti kroužek, ale »pro nedostatek vhodného místa a příležitosti tak neučinila«, uvolil se žalobce jak sám i v dovolání přiznává, k vyzvání jednoho člena obecní komise, býka dále opatrovati a připouštěti, avšak toliko prý pod podmínkou, že ho obec proti úrazu pojistí, což se též, jak sám přiznává, dne 1. ledna 1928, tedy ještě před úrazem stalo.
Tím postoupil žalobce, jak rovněž sám v dovolání přiznává, risiko úrazu, nebezpečí spojené s opatrováním zlého býka.
Že by tím byla obec na se vzala ručení za škodu, kterou žalobce trpí dalším chováním nebezpečného býka, jak dovolatel se domnívá, jest názorem mylným, neboť tímto krokem naopak žalobce zprostil žalovanou obec povinnosti k náhradě škody, která by jemu z dalšího opatrování býka, neopatřeného nosním kroužkem, vzešla. Nemá tedy domnělý závazek obce původ ani v činu nedovoleném, (ani v opomenutí, kde zákon nařizuje positivní jednání), či v porušení smluvní povinnosti (ze smlouvy služební, námezdní, mandátní, schovací nebo jiné), a není třeba řešiti otázku, jaké důsledky by měla smlouva ze dne 7. ledna 1925 žalobcem s obcí uzavřená, kdyby byla posuzována s hlediska smlouvy schovací nebo zmocňovací.
Nemůže se tedy žalobce domáhati na obci náhrady škody jemu býkem způsobené.
K novým okolnostem, teprve v dovolání předneseným, jako že obecní tajemník Josef S. vyjednával se žalobcem o výši náhrady škody, že starosta nesprávně pojišťovnu v příčině žalobcova úrazu informoval, a že Aloisů K. pojišťovna veškerou škodu za obec nahradila, nelze podle § 504, odst. 2 c. ř. s. hleděti.
Rozhodnutí nejv. soudu z 19. IX. 1931 Rv II 350/30.
Karel Jelínek.

Citace:

Zavázal-li se chovatel obecního býka tohoto živiti, ošetřovali a ke skoku připouštěti, je též povinen opatřiti tohoto tak, aby. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 8, s. 267-270.