Čís. 3691.Přes to, že poškozený učinil na pachatele trestní oznámení v době, kdy ještě neuplynula lhůta stanovená narovnáním pro napravení škody, může se pachatel s úspěchem dovolávati beztrestnosti pro účinnou lítost, avšak jen, dal-li ve lhůtě narovnáním určené poškozenému náhradu (§§ 187, 188 b) tr. zák.).(Rozh. ze dne 2. prosince 1929, Zm II 164/29.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 28. března 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183, 184 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:Námitkou, že stěžovateli měl býti přiznán trestnost vylučující důvod podle §§ 187, 188 b) tr. zák., uplatňuje stížnost zřetelným poukazem zmatek podle § 281, čís. 9 b) tr. ř. Rozsudek zjišťuje, že stěžovatel uzavřel v době, kdy vrchnost o jeho proviněni ještě nevěděla, s poškozeným (Sch-em) narovnání, podle něhož se zavázal, že zpronevěřenou částku Sch-ovi do konce února 1929 nahradí, že mu dá do zástavy prasata a že dopustí, by Sch. nalepil na dveře stěžovatelovy stáje cedulku toho obsahu, že prasata jsou vlastnictvím Sch-ovým; zjišťuje dále, že stěžovatel cedulku onoho obsahu Sch-em na dveře stáje stěžovatelovy nalepenou: svémocně odstranil, že Sch. podal pak dne 1. února 1929 na stěžovatele trestní oznámení a že obžalovaný nezaplatil do konce února 1929 Sch-ovi částku, kterou mu měl podle onoho narovnání zaplatili, a uvádí pak, že se stěžovatel nemůže za tohoto stavu věci dovolávali účinné lítosti. Namítá-li stížnost, že důvod beztrestnosti měl býti stěžovateli přiznán proto, že Sch. učinil na něho trestní oznámení v době, kdy neuplynula ještě lhůta stanovená narovnáním pro napravení škody, je zřejmě na omylu. Beztrestnosti pro účinnou lítost mohl by se stěžovatel v souzeném případě dovolávali s úspěchem, kdyby byl narovnání po rozumu § 188 b) tr zák. dostál, t. j. kdyby byl dal ve lhůtě narovnáním určené poškozenému náhradu. Kdyby byl tak učinil, bylo by mu přiznati beztrestnost pro účinnou lítost, ač onu cedulku svémocně odstranil a ač poškozený podal na něho trestní oznámení, nevyčkav uplynutí lhůty stanovené narovnáním pro napravení škody, neboť porušil-li stěžovatel ujednání týkající se oné cedulky, neporušil tím narovnání po rozumu § 188 b) tr. zák., jehož podstata záleží v ujednání, že pachatel dá poškozenému v určitém čase náhradu, a učinil-li poškozený před uplynutím lhůty určené narovnáním pro napravení škody trestní oznámení, nepozbylo tím platnosti narovnání týkající se náhrady škody. V souzeném případě není však onoho předpokladu beztrestnosti pro účinnou lítost, ježto stěžovatel, jak rozsudek zjišťuje a stížnost sama připouští, poškozenému ve lhůtě stanovené narovnáním náhradu nedal. Slova »a poškozený ho potom udá« v § 188 b) tr. zák. nemají významu pro posouzení otázky, zda v případě narovnání po rozumu tohoto ustanovení zákona nastala beztrestnost podle § 187 tr. zák. Pro řešení této otázky je jedině rozhodným, zda pachatel dal poškozenému ve lhůtě určené narovnáním náhradu či nikoli (Rozh. Oe. R. č. 71). podle toho je nesprávný, právní názor stížnosti, že skutečnost, že poškozený před uplynutím lhůty stanovené narovnáním pro napravení škody učinil na stěžovatele trestní oznámení, má v zápětí, že se zpronevěra stěžovatelem spáchaná stala beztrestnou pro účinnou lítost podle §§ 187, 188 b) tr. zák.