Čís. 3409.

Řidič motlocyklu smí sice předpokládati, že vozidla přijíždějící opačným směrem budou se držeti po levé straně silnice ve směru jízdy, jest však přes to povinen věnovati pozornost tomu, nepřibližuje-li se k němu opačným směrem vozidlo jedoucí proti předpisu po pravé straně silnice.
Subjektivní skutková podstata podle § 335 tr. zák. vyžaduje, by pachatel předvídal nebo mohl předvídali, že z jeho jednání může nastali konkrétní ohrožující stav, jenž pak vyvrcholil ve skutečnou škodu.
(Rozh. ze dne 7. března 1929, Zm II 252/28.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 24. dubna 1928, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle § 335 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil témuž soudu nalézacímu, by o ní v rozsahu zrušení znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice, pokud jím byl stěžovatel uznán, vinným přečinem podle § 335 tr. zák., číselně důvody zmatečnosti podle § 281, čís. 5 a 9 a) tr. ř. Dovolávajíc se tohoto důvodu zmatečnosti namítá, že zjištěné jednání obžalovaného nezakládá skutkovou podstatu onoho přečinu ani po stránce objektivní ani po stránce subjektivní. S právním názorem stížnosti, že tu není objektivní skutkové podstaty přečinu podle § 335 tr. zák. proto, že obžalovaný nebyl povinen se ubezpečiti, nemůže-li mu za jeho jízdy po levé straně silnice přijití něco do cesty, nelze souhlasiti. Obžalovaný, jenž jel podle skutkového zjištění rozsudkového motocyklem jím řízeným po levé straně silnice, směl ovšem předpokládati, že vozidla přijíždějící k němu opačným, směrem, budou se podle silničního řádu též držeti na levé straně silnice ve směru jízdy, t. j. že pojedou se stanoviska jízdy motocyklu obžalovaného po pravé straně silnice, byl však jako řidič motocyklu přes to povinen věnovati pozornost tomu, nepřibližuje-li se k němu opačným směrem vozidlo jedoucí proti předpisu po pravé straně silnice, neboť je všeobecně známo, že předpisy silničního řádu nebývají řidiči vozidel vždy zachovávány. Tvrdí-li dále stížnost s hlediska objektivní skutkové podstaty přečinu podle §§ 335 tr. zák., že obžalovaný učinil v souzeném případě vše, co učiniti mohl, přehlíží opačná skutková zjištění rozsudku, zejména zjištění, že se obžalovaný plně neubezpečil, nenalézá-li se někdo za oněmi třemi ženami, které šly proti němu po levé straně silnice (po levé straně se stanoviska obžalovaného), a nemůže-li mu něco přijití v cestu za jeho jízdy po levé straně silnice ve vzdálenosti jen asi 3 kroků od levého příkopu.
Naproti tomu nelze upříti oprávněnost námitce stížnosti, týkající se subjektivní stránky přečinu. Tvrdí-li stížnost v tomto směru, že obžalovaný nemohl předvídati, že cyklista Albín O., jenž, jeda opačným směrem po téže straně silnice, jako obžalovaný, předejel ve vzdálenosti jen asi 2 kroků od obžalovaného ony tři ženy, vleče za sebou druhého cyklistu, t. j. že má k svému jízdnímu kolu přivázáno druhé jízdní kolo, na němž jede Josef O., a zdůrazňuje-li, že obžalovanému nebylo dokázáno, že mohl tohoto druhého cyklistu, za jehož smrtelný úraz činí rozsudek obžalovaného zodpovědnými, viděti, chce tím zřejmě vyjádřiti, že rozsudek nezjišťuje, že obžalovaný předvídal nebo mohl předvídati, že z jeho jednání může nastati onen konkrétní ohrožující stav, jenž pak vyvrcholil ve skutečnou škodu, t. j. smrtelným úrazem Josefa O-y. Rozsudek zjišťuje, jak je patrno z rozhodovacích důvodů, skutečně jen objektivně, co bylo na straně obžalovaného zdrojem ohrožení lidské bezpečnosti, a z čeho smrtelný úraz Josefa O-y vzešel, že totiž obžalovaný jel na silnici 10 m široké ve vzdálenosti jen asi 3 kroků od levého kraje silnice, že jel za daného stavu věci poměrně příliš rychle — rozsudek zaujímá v tomto směru zřejmě na základě posudku znalcova stanovisko, že obžalovaný jel rychlostí 25—30 km za hodinu — takže, nebyl pánem své rychlosti, a že se náležitě neubezpečil, není-li někdo za oněmi třemi ženami, a nemůže-li mu něco přijití do cesty, nezjišťuje však, že obžalovaný předvídal nebo mohl předvídati, že jeho jednáním může býti způsobeno nebo zvětšeno nebezpečenství pro právní statky v § 335 tr. zák. uvedené, zejména shora řečenému Josefu O-ovi.
Poněvadž rozsudek je následkem tohoto nedostatku zjištění subjektivní stránky stižen zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř. mu vytýkaným, a poněvadž podle uvedeného se nelze obejiti bez nařízení nového hlavního líčení, tak že nejvyšší soud jako soud zrušovací nemůže ve věci samé rozhodnouti, bylo za souhlasu generální prokuratury podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 odůvodněné zmateční stížnosti podané ve prospěch obžalovaného již při neveřejně poradě vyhověti a uznati právem, jak se stalo, aniž bylo třeba obírati se výtkami stížnosti s hlediska zmatku podle § 281, čís. 5 tr. ř.

Citace:

č. 3409. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1930, svazek/ročník 11, s. 124-126.