Č. 12956.

Stavební právo: Jestliže se komisionální jednání stavební o živnostenské provozovně koná před komisionálním jednáním živnostenskoprávním, nemá soused ve stavebním řízení povinnost, aby při komisionálním jednání stavebním vytýkal, že stavební povolení nesmí býti vydáno před živnostenskoprávním povolením.
(Nález z 30. června 1937 č. 460/35-2.)
Věc: František a Božena D. v Kladně proti rozh. zem. úřadu v Praze z 28. listopadu 1934 o stavebním povolení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení. Důvody: Manželé Blažena a Josef Š. podali městské radě v Kladně 4. května 1927 žádost o povolení ke stavbě tří automobilových garáží na dvoře domu čp. 1440. St-lé jako sousedé vznesli při komisionálním jednání, jež o žádosti bylo konáno, řadu námitek, uplatnivše mezi jiným též, že podle platných parcelačních podmínek, usnesených obec. zastupitelstvem 17. března 1896 a 12. března 1907, je na pozemku, kde je dům manželů Š., nepřípustné stavěti hospodářské a vedlejší přístavby, jakož i zřizování jakékoli jiné vedlejší budovy. Když městská rada v Kladně žádané stavební povolení udělila, podali st-lé odvolání, ve kterém — pokud je to pro dnešní spor významné — se odvolávali opět na parcelační podmínky usnesené obec. zastupitelstvem 12. března 1907 a kromě toho se bránili poukazem na nálezy tohoto soudu, blíže citované, proti stavebnímu povolení i tím, že jde o živnostenskou provozovnu, která však nebyla živn. úřadem pravoplatně schválena, takže stavební povolení nemůže býti dříve uděleno. Odvolání to bylo bývalou okr. správní komise na Kladně a v dalším instančním postupu zem. úřadem v Praze zamítnuto. Tento úřad v rozhodnutí z 28. listopadu 1934 mimo jiné v důvodech uvedl, že zřízení garáží bylo povoleno pravoplatným výměrem okr. úřadu v Kladně ze 17. července 1934 po stránce živnostenskoprávní.
Stížnost podaná na toto rozhodnutí vznáší pouze dvě námitky. V první z nich se vytýká, že nař. rozhodnutí se vůbec nezabývá obranou odvolání st-lů, že podle parcelačních podmínek usnesených obec. zastupitelstvem v Kladně z 12. března 1907 je zakázáno na pozemku, kde povolená stavba má býti, zřizování hospodářských a jiných vedlejších budov, a že opírá se jediné o parcelační podmínky, usnesené obec. zastupitelstvem 17. března 1896, které však právě výše citovanými podmínkami z r. 1907 byly zrušeny. Soud musil uznati tuto námitku důvodnou. Žal. úřad vychází ve svém rozhodnutí zcela patrně z názoru, že z parcelačního povolení nabyli st-lé jako sousedé práva na to, aby podmínky tohoto povolení byly zachovány při udělování konkrétního stavebního konsensu. Nasvědčuje tomu bezpečně ona část důvodů rozhodnutí, ve které se odvolání zamítá proto, že podle parcelačního povolení z r. 1896 je stavba, o kterou šlo, přípustná. Ale pak bylo povinností žal. úřadu také, aby zaujal stanovisko k obraně st-lů uplatněné již při stavební komisi a také v odvolání proti rozhodnutí býv. okr. správní komise na Kladně, že parcelační povolení z r. 1896 bylo zrušeno v r. 1907 a že podle tohoto nového parcelačního povolení je stavba na pozemku, ve kterém byla projektována, nepřípustná. Tím, že ke zmíněné námitce odvolání nezaujal žádného stanoviska, ztížil žal. úřad st-lům jejich obranu a soudu znemožnil posouditi oprávněnost námitky, v soudní stížnosti opakované. V tom spočívá arci podstatná vada řízení ve smyslu § 6 zákona o ss.
Než stížnost je důvodná i ve své druhé námitce, jíž se vytýká, že žal. úřad neprávem potvrdil udělené stavební povolení, ač jde o živnostenskou provozovnu, která nebyla dosud pravoplatně po stránce živnostenskoprávní schválena. Námitka tato nebyla ovšem uplatněna v řízení komisionálním, avšak přesto nutno ji pokládali nepochybně za přípust- nou. Podle § 39 staveb, řádu pro Čechy (zákon č. 5/1889 z. z. čes.) nesmí totiž stavební úřad uděliti povolení pro stavbu živnostenské provozovny dříve, dokud není tato provozovna živnostenským úřadem povolena. Komisionální jednání stavební má býti konáno pokud možná současně s komisionálním jednáním živnostenskoprávním. Z tohoto ustanovení plyne zajisté, jak tento soud také ustáleně judikuje, že stavební povolení nemůže býti u živnostenských provozoven uděleno dříve, dokud živn. úřad nerozhodne, že provozovna je přípustná, a až toto rozhodnutí nabude právní moci (srov. na př. nález Boh. A 4763/25, jakož i nález stížností dovolaný Boh. A 7915/29), avšak není možno z cit. předpisu staveb, řádu vyvoditi, že by komisionální jednání stavební nemohlo býti konáno za žádných okolností dříve, nežli komisionální jednání živnostenskoprávní. Nemůže proto míti soused v řízení stavebním povinnost, aby již při komisionálním jednání vytýkal, že stavební povolení nesmí býti vydáno před povolením živnostenskoprávním, neboť může zajisté v důvěře v zachování ustanovení § 39 staveb. řádu míti zato, že stavební úřad vyčká se stavebním povolením až do té doby, kdy živnostenskoprávní úřad své schválení pro provozovnu udělí.
Zda v daném případě skutečně šlo o živnostenskou provozovnu ve smyslu § 25 živn. řádu, kterou má na mysli ustanovení § 39 staveb. řádu, soud zkoumati neměl příčiny, ježto žal. úřad sám z tohoto stanoviska ve svém rozhodnutí vycházel. Ovšem vyslovil žal. úřad, že není překážky proti vydání stavebního povolení, ježto zřízení provozovny (garáží) bylo již po stránce živnostenskoprávní schváleno pravoplatným výměrem okr. úřadu na Kladně ze 17. července 1934. Stížnost však popírá, že by zmíněný výměr okr. úřadu na Kladně byl pravoplatný, uvádějíc, že tvrzení žal. úřadu je proti spisům, neboť st-lé podali proti cit. výměru odvolání, o kterém nebylo posud rozhodnuto. Soud nemohl shledati, že by výrok žal. úřadu o pravoplatnosti výměru okr. úřadu na Kladně ze 17. července 1934 měl oporu ve správních spisech. Naopak podle konceptu na listu 4 správních spisů, soudu předložených, oznámil okr. úřad na Kladně zprávou z 20. srpna 1934 zem. úřadu v Praze, že proti výměru ze 17. července 1934 bylo podáno odvolání. Že by pak odvolání to bylo vyřízeno s konečnou platností zem. úřadem dříve, nežli tento úřad rozhodl o odvolání, podaném do udělení stavebního povolení, pro to neposkytují správní spisy žádný podklad. Ale pak je i v tomto bodě naříkané rozhodnutí podstatně vadné.

Citace:

Č. 12956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 761-763.