— Čís. 6064 —
Čís. 6064.
Ku založení sudiště podle §u 87 a) j. n. stačí — kromě ostatních náležitostí, — prokáže-li žalobce listinami skutečné převzetí zboží. Nezáleží na tom, zda žalovaný dodané zboží také podržel.
(Rozh. ze dne 25. května 1926, R II 140/26.)
Žalobu o zaplacení kupní ceny zadal žalobce na sudišti §u 87 a) j. n. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. Důvody: Usnesení prvé stolice má za to, že dovolaný soud není příslušným, ač náležitosti předpisu §u 87 a) j. n. jsou jinak splněny (pohledávka protokolovaného obchodníka proti obchodníkovi z pohledávky za dodané zboží; průkazy o objednávce a odeslání), poněvadž žalovaný dodané zboží nepřevzal a hned žalobkyni vrátil. S tímto výkladem nelze souhlasiti. Zákonu stačí, když žalobce prokáže listinami odeslání; to znamená skutečné převzetí zboží; naproti tomu není třeba, by žalovaný dodané zboží podržel. Žalovaný nemůže dáním zboží k disposici zmařiti příslušnost procesního soudu, která byla založena objednávkou a skutečným převzetím zboží (Glaser-Unger: nová řada č. 7689).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně uvádí, že k založení sudiště podle §u 87 a) j. n. kromě ostatních náležitostí, o které tu jde, stačí, když žalobce prokáže listinami skutečné převzetí zboží, a že se nevyžaduje, by žalovaný dodané zboží také podržel. Zákon sám vysvětluje, co míní »převzetím« zboží, uváděje v závorce slovo »Ablieferung«, tedy výraz, jehož používá i čl. 347 a 349 obch. zák. pro faktické předání zboží, podle něhož se řídí lhůty k vytýkání vad a ohlášení nároků ze správy. Nezáleží tedy na schválení zboží, nýbrž jen na jeho předání a platí tedy sudiště ono i v případech, kdy bylo předání zboží neprávem odmítnuto (srov. rozh. čís. 2409 sb. n. s.). V tomto případě prokázala žalobkyně dopisem ze dne 5. června 1925, že žalovaná zboží dostala a prozkoumala, tedy fakticky převzala. To stačí. Jestliže pak žalovaná, shledavši vady, zboží vrátila, není to pro posouzení příslušnosti dle §u 87 a) j. n. rozhodné, poněvadž žalobkyně vady neuznala a zboží žalované dala k disposici (dopis z 15. června 1925). Nerozhodno jest také, že žalobkyně prohlásila ochotu, že vezme zboží zpět, bude-li skutečně vadné, jinak že je vrátí, a že přes to zboží zpět nezaslala, ač vytýkaných vad neuznala. Vždyť v dopise ze dne 15. června 1925 prohlásila zcela zřetelně, že vrácené zboží nepřipsala žalované k dobru, nýbrž že je ponechává u sebe k její disposici. To bylo zajisté účelnějším, než aby se znovu bezvýsledně pokoušela o opětné vrácení zboží, když žalovaná prohlásila, že si je opatří jinde (dopis z 5. června 1925). Ostatně vše, co následovalo skutečnému převzetí zboží ve smyslu vytčeném, nemá žádného vlivu na příslušnost, tímto převzetím již založenou.