— Čís. 5625 —Čís. 5625. Byla-li věc prodatelem kupiteli odevzdána než ještě trhová smloiuva byla dojednána, ke smlouvě však napotom nedošlo, dlužno přenechání věci posuzovati podle zásad, o půjčce. (Rozh. ze dne 7. ledna 1926, Rv I 1334/25.) Žalobě o 1400 Kč procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Nesporno jest, že strany jednaly o prodej kozy (při čemž za žalobce jednala jeho manželka), že žalovaný vydal žalobci kozu do držby a užívání ještě před dojednáním kupní smlouvy, že žalobce kozu po 8 měsíců krmil a opatroval, ale také z ní užitky bral, a že když pak k uzavření kupní smlouvy nedošlo, vzal si žalovaný kozu zase zpět; žalobce domáhá se nyní žalobou náhrady za krmení a opatrování kozy, pokud náklady ty přesahují hodnotu užitků. První soud považoval žalobu za žalobu z bezdůvodného obohacení, jíž shledal opodstatněnou, poněvadž když ke koupi kozy nedošlo, žalovaný jako vlastník kozy co do nákladů učiněných žalobcem na krmení a opatrování kozy byl by bezdůvodně obohacen ke škodě žalobce, a proto uznávaje výši uplatněných nákladů na kozu, jakož i z ní čerpaných užitků za přiměřenou, žalobě vyhověl. Odvolací soud sdílel právní názor prvního soudu, že tu jde o nárok z bezdůvodného obohacení, ale zjistiv, že žalovaný ve skutečnosti obohacen není, poněvadž, kdyby žalovaný kozu společně se svými ostatními kozami býval sám opatroval a krmil, náklady ty by nebyly přesahovaly užitky z kozy, změnil proto rozsudek prvé stolice a žalobu zamítl. Právnímu názoru nižších soudů nelze přisvědčiti. Žalovaný vydal žalobci kozu pod výminkou, že bude koupě uzavřena. Žalovaný tedy plnil předem smlouvu, která teprve v budoucnosti měla býti uzavřena, takže právní jednání soluční předcházelo tu právnímu jednání obligačnímu, kdežto žalobce se své strany neplnil na příští smlouvu ničeho, nedav ani část příští kupní ceny; kdyby byl i on aspoň část kupní ceny předem zaplatil, byl by rovněž plnil teprve budoucí smluvní povinnost, ovšem s výhradou, že ke smlouvě kupní dojde. Pro obě strany bylo zřejmo, že po případě bude nutno přijaté plnění vrátiti (§ 338 obč. zák.). Tak byla situace v době předání kozy. Když se pak stalo jistým, že koupě definitivně uzavřena nebude, byl žalobce povinen, vrátiti kozu a právě tak byl by býval žalovaný povinen vrátiti peníz, kdyby byl nějaký na příští kupní cenu obdržel. Jen takový nárok na vrácení vzájemného plnění, které bylo dáno předem k splnění příští kupní smlouvy, byl by pravým nárokem z bezdůvodného obohacení, takového nároku však žalobce neuplatňuje a také uplatňovati ani nemůže, poněvadž ob calisam futuram, t. j. z důvodu příští kupní smlouvy ničeho neplnil a nemá tedy, co by zpět požadoval. Pouze žalovaný předem plnil, předav kozu do držby a užívání žalobce, a proto také byl oprávněn žádati ji zase zpět, jakmile se ukázalo, že koupě uzavřena nebude. Tím však byly veškeré vzájemné nároky ex causa data, causa non secuta vypořádány. Právní názor nižších soudů tedy neobstojí a dlužno proto zkoumati, o jaký právní poměr mezi stranami vlastně šlo. A tu dovolací soud dospěl k názoru, že jde o právní poměr, který jest považovati jako půjčku, jak žalovaný v odvolacím spise a v dovolací odpovědi správně dovozuje. Neboť když žalobce vzal si kozu dříve než kupní smlouva byla ujednána, by ji živil a opatroval, a bral z ní užitky a když žalovaný žalobci takto kozu přenechal, jest nepochybno, že šlo mezi stranami o půjčku. Je-li tomu tak, musí žalobce ve smyslu §u 981 obč. zák. náklady povstalé mu krmením a opatrováním kozy nésti sám, ježto tu jde vesměs o obvyklé s užíváním kozy spojené náklady a nikoliv o náklady kromobyčejné, jež by ve smyslu druhé věty §u 981 obč. zák. musily vypůjčujícímu býti hrazeny. Předpis §u 1041 obč. zák. nepřichází v úvahu, protože mezi stranami existoval zvláštní smluvní poměr.