Č. 1263.

Vyhoštění: K praxi zák. z 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice československé.
(Nález ze dne 28. března 1922 č. 4233.)
Věc: M. Aquilina T. a M. Otilie G. v Nových Zámcích proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska v Bratislavě stran vyhoštění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím župana župy nitranské ze dne 26. října 1920 č. — byly st-lky podle § 1 lit. b) nař. ze dne 18. července 1920 č. 7747 adm. I. vypovězeny z území čsl. republiky, poněvadž — — — Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska rozhodnutím ze dne 16. června 1921 č. — odvolání zamítl a vypovězení st-lek schválil z důvodu, že jest úředním šetřením prokázáno, že st-lky jsou cizí státní příslušnice, že neprokázaly, že by byly žádaly o čsl. státní občanství, že jako cizinky protistátními agitacemi prováděnými ve škole poškozují zájmy státu, že jejich eventuelní žádosti o udělení státního občanství čsl. nemohlo by býti proto vyhověno a že je tedy vypovědění st-lek z území čsl. republiky podle § 1 lit. b) nař. č. 7747 adm. I. odůvodněno.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí shledal nss důvodnou.
Nař. rozhodnutí opírá se o nařízení min. s plnou mocí pro správu Slovenska z 18. července 1920 č. 7747 adm. I. Podle ustanovení § 1 tohoto nařízení lze vypovídati jen cizince, t. j. ty, kteří nemají státního občanství republiky čsl., jsou-li splněny podmínky uvedené v nařízení tom. Podle § 1 č. 1 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 sb. z. a n. jsou čsl. státními občany ode dne 28. října 1918 osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají domovské právo v území někdejšího mocnářství rakousko-uherského, jež náleží nyní k čsl. republice. Podle § 9 téhož zák. hledí se k osobám, které nabyly domovského práva uvedeného v § 1 č. 1 teprve po 1. lednu 1910 a příslušely před tím domovským právem do některé obce ležící v území býv. říše rakouskouherské mimo území nynější republiky čsl. jako ke státním občanům republiky čsl. až do doby, kdy bude rozhodnuto o žádosti jejich podané v propadné lhůtě stanovené vládním nař. za přiznání čsl. státního občanství. Lhůta ta byla stanovena nařízením z 30. října 1920 č. 601 sb. z. a n. do 31. prosince 1921. Pak nelze však osoby takové, pokud tato lhůta neuplynula aneb pokud nebylo pravoplatně před uplynutím lhůty té o žádosti takové záporně rozhodnuto, považovati za cizince, tedy za osoby nemající státního občanství republiky čsl., a nelze je tedy ve lhůtě té ani vypověděti ze státního území čsl.
V daném případě vycházel žal úřad z předpokladu, že st-lky jsou cizími státními příslušnicemi. St-lky to v odvolání do vyhošťovacího nálezu 1. stolice popřely, tvrdíce, že nabyly a mají domovské právo v Nových Zámcích a že sluší k nim tedy ve smyslu § 9 uved. úst. zákona hleděti jako k státním občanům republiky čsl. Bylo tedy povinností žal. úřadu, aby okolnosti st-lkami tvrzené zjistil, zejména, aby vyšetřili, zda a kdy nabyly st-lky platně domovského práva v Nových Zámcích a do které obce st-lky před tím domovským právem příslušely, a aby utvoře si podle výsledku tohoto šetření úsudek o tom, byly-li v době, kdy rozhodoval, při st-lkách dány předpoklady § 9 uv. úst. zákona čili nic, teprve pak o odvolání jejich rozhodl. Toho žal. úřad neučinil. Rozhodl tedy o odvolání st-lek na základě neúplné podstaty skutkové, pročež slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo lze zabývati se otázkou, jsou-li splněny objektivní předpoklady pro vypovězení st-lek.

Citace:

č. 1263. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/1, s. 498-499.