Čís. 8565.

Již možnost pochybnosti o tom, zda nejsou splněny podmínky § 92, druhý odstavec čís. 3 nesp. říz., stačí a ukládá soudu povinnost, by zřídil soupis pozůstalosti z úřadu, neohlížeje se na návrhy súčastněných osob.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1928, R II 374/28.)
V pozůstalostním řízení po anglickém příslušníku nařídil soud prvé stolice inventuru a soudní odhad nemovitostí patřících do pozůstalosti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jde o mimořádnou dovolací stížnost podle § 16 nesp. říz., kterou lze podati, jak také činí stěžovatelé, jen pro zřejmý rozpor rozhodnutí se zákonem nebo se spisy nebo pro zmatečnost. Těchto předpokladů však v souzeném případě není. Nižší soudy uznaly, že jest zříditi soupis z úřadu také podle § 92 druhý odstavec, čís. 3 nesp. říz. Tomuto ustanovení zákona jest rozuměti tak, že již možnost pochybnosti o tom, zda nejsou splněny podmínky tohoto ustanovení, stačí a ukládá soudu povinnost (§ 2 čís. 7 a 10 nesp. říz.), by zřídil soupis pozůstalosti z úřadu neohlížeje se na návrhy súčastněných osob tak, jak mu to nařizuje velící předpis § 92 druhý odstavec čís. 3 nesp. říz. (viz rozh. vid. nejvyš. soudu ze dne 9. června 1891 Gl. U. čís. 13 808). Že takováto možnost jest i v souzeném případě, vyplývá zřejmě z obsahu obou posledních vůlí zůstavitelových.

Citace:

č. 8565. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 644-644.