Čís. 8319.

Zajištění vzájemného plnění podle § 42 čís. 4 ex. ř. předpokládá, že jest možné.
(Rozh. ze dne 21. září 1928, R I 664/28.)
Podle exekučního titulu byl žalovaný povinen zaplatiti 144000 Kč jen proti vydání 1200 kusů akcií firmy F. Exekuce usnesením ze dne 18. srpna 1925 byla odložena z důvodů § 42 čís. 4 ex. ř. Vymáhající věřitel navrhl pokračování a prohlásil, že jest ochoten vydání 1200 kusů akcií firmy F. zajistiti složením jistoty v hotovosti nebo v cenných papírech a navrhl dále, by jistota odpovídající hodnotě jeho závazku na vydání akcií byla vyměřena soudem. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 42 čís. 4 — Čís. 8319 —
ex. ř. mohlo by býti v exekuci pokračováno, kdyby vymáhající věřitel vydání akcií uskutečnil anebo byl ochoten je vydati nebo jich vydání zajistiti. Vymáhající věřitel nechce vydání akcií zajistiti, nýbrž pouze chce zajistiti hodnotu svého závazku. Složením peněz (cenných papírů) není zajištěno vydání akcií, to tím méně, ano přezvědnými osobami zjištěno, že akcie vůbec vydány nebyly a vydány býti nemohou, protože akciová společnost F. zanikla. Záznamem z úpadkových spisů zjištěno, že úpadek následkem rozdělení úpadkového jmění společnosti F. usnesením ze dne 27. srpna 1927 byl zastaven a sdělením úpadkového soudu zjištěno, že firma akc. spol. F. vymazána byla 26. prosince 1927 z rejstříku. Návrh vymáhajícího věřitele vlastně směřuje tedy jen k tomu, by dlužníku místo akcií vnucena byla peněžitá hodnota. Již v rozsudcích odvolacího a dovolacího soudu v žalobě bylo řečeno, že dlužník není povinen přijímati něco jiného než akcie. Kdyby soud stanovil jako jistotu peněžitou hodnotu, tak by usnesením měnil závazek rozsudkem stanovený. Rozsudek může býti zaměněn zase jen rozsudkem. Nemůže-li vymáhající věřitel závazku dostáti, jest věcí sporu, jaké interese jest povinen dlužník přijmouti. Na § 56 c. ř. s. se vymáhající věřitel odvolávati nemůže, ježto ustanovení § 56 c. ř. s. má na mysli jistotu, již sluší podle civilního řádu soudního složiti. Případy složení jistoty podle c. ř. s. však vesměs týkají se povinnosti peněžité (§§ 38, 407, 56—62 c. ř. s.). O návrhu stížnosti, by byla exekuce zrušena, může rozhodovati jen soud prvý, který po zrušení usnesení ze dne 14. července 1927 o zrušení po druhé nerozhodl, ježto dlužník takovéhoto návrhu dříve vůbec neučinil. V tom směru se podotýká, že vzhledem k výsledku sporu jest dán právní podklad pro zrušení exekuce (§ 35 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze přiznati oprávněnost. Soudy nižších stolic bylo zjištěno, že akcie akciové společnosti F. vůbec nebyly vydány, že úpadek vyhlášený na jmění této společnosti byl zrušen usnesením ze dne 27. srpna 1927 následkem rozdělení úpadkového jmění a akciová společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 26. prosince 1927. Z toho vyplývá, že se vydání 1200 kusů akcií této akciové společnosti stalo nemožným a zajištění takového nemožného plnění nemůže proto vůbec přicházeti v úvahu. Mluví-li § 42 čís. 4 ex. ř. o zajištění vzájemného plnění, předpokládá, že toto plnění jest možné, neboť jen při platném právním závazku lze mluviti o zajištění (§ 1351 obč. zák.), nikoliv při závazku, jenž zanikl nemožností plnění (§ 1447 obč. zák.). Rozhodné okolnosti shora vytčené byly zjištěny teprve po zrušujícím usnesení rekursního soudu ze dne 6. srpna 1927, jež bylo vydáno za předpokladu, že vzájemné plnění jest možné, a nesejde proto na tom, že tímto usnesením bylo nařízeno exekučnímu soudu, by stanovil jistotu. Právem tudíž zamítl rekursní soud návrh vymáhajících věřitelů na vyměření jistoty a pokračování v exekuci.

Citace:

č. 8319. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 228-229.