Čís. 8383.

Pachtovní smlouva o živností hostinské a výčepnické jest závislá na schválení živnostenského úřadu. Jde tu o podmínku rozvazovací nebo odkládací podle toho, zda provozování živnosti a užívání místností k tomu určených a za tímto účelem spolupronajatých bylo pachtýři propachtovatelem zatím již přenecháno čili nic. Bylo-li napotom schválení pachtýře živnostenským úřadem právoplatně odepřeno, užívá pachtýř nadále místností bez právního důvodu.
(Rozh. ze dne 18. října 1928, Rv I 1447/28.)
Žalobci domáhali se na žalovaných, by byli uznáni povinnými vykliditi a žalobcům odevzdati hostinské místnosti v domě žalobců. Žalovaní namítli, že nájemní smlouva byla ujednána na dobu tří let do 30. září 1930, okolnost pak, že žádost žalovaného, by byl schválen jeho pachtýř živnosti, byla živnostenským úřadem zamítnuta, zavinili žalobci, nepodavše stížnost do rozhodnutí živnostenského úřadu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby v podstatě z těchto důvodů: Jest prokázáno, že se smlouva pachtovní mezi stranami, uzavřená dne 1. ledna 1928, právoplatnou a závaznou mezi stranami nestala, poněvadž pronájem hostinské živnosti nebyl právoplatně schválen, že v důsledku toho žalovaní místností v žalobě uvedených, jež jim byly propůjčeny k výkonu hostinské — Čís. 8383 —
živnosti v rozsahu hostinské koncese povolené žalobci bezprávně užívají, poněvadž hostinskou koncesi vykonávati nemohou, ano její propachtování nebylo povoleno a místnosti ty s výkonem živnosti naprosto souvisejí, jen k provozování hostinské živnosti jsou určeny, předmětem samostatné smlouvy nájemní nebyly a dalším provozováním živnosti dopouštěli by se trestného skutku jak pachtýři, tak i pronajímatelé podle § 19 živn. ř. a proto jsou povinni místnosti ty vykliditi a žalobcům odevzdati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., není opodstatněno. Nelze arci souhlasiti s odvolacím soudem, že se smlouva nestala, protože pronájem hostinské a výčepnické živnosti nebyl schválen živnostenským úřadem, neboť z ustanovení §§ 19 třetí odstavec a 55 živnostenského řádu neplyne, že pachtovní smlouva živnostenským úřadem neschválená jest neplatná. Taková smlouva o sobě zákonu se nepříčící jest naopak platná, ale jest závislá na schválení živnostenského úřadu, jež jest oběma stranám předpokladem pro její platné a účinné sjednání. Plyne to z úvahy, že za bezelstného obchodování není myslitelno, že by majitel koncese chtěl úplatně přenechati provozování živnosti i pachtýři, jenž živnostenským úřadem nebude schválen, ani, že by podle pachtýřova úmyslu sjednaný pacht měl trvati i pro tento případ právě zmíněný (§ 914 obč. zák.). Jde o smlouvu platnou, ale podmíněnou (§§ 897—900 obč. zák.), a sluší výmince rozuměti jako rozvazovací nebo odkládací podle toho, zda provozování živnosti a užívání místností k tomu určených a za tímto účelem spolu pronajatých bylo pachtýři propachtovatelem zatím již přenecháno, jak se stalo v tomto případě, čili nic. Netřeba proto zvláště poukázati k tomu, že žalovaný, jak zjištěno, na žalobcův dotaz výslovně prohlásil, že pro ten případ, že smlouva nebude schválena, ihned byt vyklidí. Ale dovolání přes to není odůvodněno, neboť jest zjištěno, že schválení pachtýře bylo živnostenským úřadem odepřeno a že usnesení toto nabylo právní moci, z čeho plyne, že podmínka se nesplnila. Následkem toho a jelikož podmínka v tomto případě byla rozvazovací, zanikla smlouva, o níž se žalovaní opírali (§§ 696 poslední věta a 897 obč. zák.), a tím i právo žalovaných, užívati místnosti, jejichž vyklizení a odevzdání se domáhají žalobci. Tomu-li tak, užívají žalovaní tyto místnosti od doby, kdy odepření schválení živnostenským úřadem nabylo právní moci, bez právního důvodu, jak správně uznal odvolací soud. Žádati opětně o schválení žalovaného jako pachtýře, žalující strana ani podle smlouvy ani podle § 55 druhý odstavec poslední věta živn. ř. nebyla povinna a, zda žalující strana nesměla se spokojiti s rozhodnutím okresní politické správy, nýbrž měla vyčerpati alespoň řádný pořad opravných prostředků, jest otázkou, jejíž řešení nespadá do rámce tohoto sporu, v němž nejde o náhradu škody pro toto domnělé porušení smlouvy, nýbrž o odevzdání místností žalovanými neprávem používaných. Ale žaloba není ani před- — Čís. 8383 —
časná proto, že nájemné bylo zaplaceno do konce září 1928, neboť to nic nemění na skutečnosti, že smlouva zanikla, jakmile odepření schválení žalovaného jako pachtýře nabylo právní moci, a mohlo by míti jen ten důsledek, že žalobci by byli povinni, vrátiti přeplacenou snad činži pro případ, že žalovaní najaté místnosti před tímto dnem žalující straně byli odevzdali, což ani sami netvrdí.

Citace:

č. 8383. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 324-326.