Čís. 12067.
Jde o zmatek podle § 477 čís. 4 c. ř. s., nebylo-li v případě, že adresát odcestoval, při doručování žaloby postupováno přesně podle § 14. nařízeni min. pošt a telegrafů, vydaného v dohodě s ministerstvem spravedlnosti na základě vládního nařízeni ze dne 17. ledna 1927, čís. 2 sb. z. a n. o doručování soudních vyřízení poštou a adresát byl tak dlouho nepřítomen, že si nemohl zásilku na poště včas vyzvednouti.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1932, R II 416/312.)
Soud prvé stolice vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání žalovaného. Odvolací soud nevyhověl odvolání uplatňujícímu zmatečnost.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc odvolacímu soudu s poukazem, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud nevyhověl odvolání proto, že podle jeho názoru není tu zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s., poněvadž prý výslechem doručovacího orgánu byl zjištěn řádný postup při doručování a žalovaný nenabídl důkaz o opaku. S tímto odůvodněním nelze souhlasiti a jest rekurs žalovaného oprávněn. V odvolání bylo tvrzeno, že v době od 19. června 1932 do 4. července 1932 dlel žalovaný s rodinou mimo B., maje byl trvale uzamčený. Toto tvrzení jest pro otázku, zda byla žaloba řádně doručena, podstatné. Mělo býti zjištěno, zda žalovaný v době doručování dlel mimo B. a kdy se vrátil. Teprve pak bude lze bezpečně posouditi, zda byly zachovány předpisy § 14 nařízení min. pošt a telegrafů, vydaného v dohodě s ministerstvem spravedlnosti na základě vládního nařízení ze dne 17. ledna 1927, čís. 2 sb. z. a n. o doručování soudních vyřízení poštou (uveřejněného ve věstníku ministr, pošt a telegrafů ze dne 19. února 1927, čís. 8 a ve věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1928 ve sdělení čís. 84), kdež v oddílu 3. jsou přesná ustanovení o tom, jak jest postupovati, nezastihne-li se adresát soudního vyřízení s modrým nebo žlutým zpátečním lístkem, proto, že odcestoval, nezměniv byt nebo bydliště. Nebylo-li postupováno přesně podle těchto předpisů a byl-li žalovaný tak dlouho nepřítomen, že si nemohl zásilku na poště včas vyzvednouti, byla by mu nezákonným postupem úplně odňata možnost před soudem projednávati, a byla by tu zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s. Poněvadž odvolací soud se s těmito pro rozhodnutí podstatnými okolnostmi vůbec nezabýval, ač o nich měl konati šetření podle § 473 druhý odstavec c. ř. s., a poněvadž bez jejich zjištění nelze rozhodnouti ve věci samé, bylo napadené usnesení zrušiti a rozhodnouti, jak se stalo.