Čís. 10237.

Nejde o věc nepatrnou, domáhá-li se žalovaný v odvoláni, by žalobní pohledávka, převyšující 300 Kč, nebyla uznána za pravou, třebaže prvý soud vzhledem k pohledávce, namítané započtením, uznal žalovaného povinným, zaplatiti peníz nepřevyšující 300 Kč.
(Rozh. ze dne 18. října 1930, R I 474/30).
Proti žalobě o zaplacení 520 Kč namítl žalovaný započtením vzájemnou pohledávku 310 Kč. Procesní soud uznal vzájemnou pohledávku, namítanou započtením, za pravou a uznal žalovaného povinným, by zaplatil žalobci 210 Kč. Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného jako nepřípustné. Důvody: Rozsudkem prvého soudu byl zažalovaný nárok rozštěpen a žalovaná strana odvolává se jen co do částky nepřevyšující 300 Kč, t. j. hranici věcí nepatrných. Jest lhostejno, zdali nárok, o němž vyšší soud má rozhodovati, byl nepatrným již od původu, či zda se stal nepatrným buď následkem obmezení žaloby nebo v důsledku toho, že byl rozštěpen rozsudkem prvého soudu, rozhodným je vždy, že odvolací soud může přezkoumati rozsudek v nepatrné věci jen z důvodů zmatečnosti vypočtených v § 477 čís. 1—7 c. ř. s. (§ 501 c. ř. s.), neboť účelem tohoto ustanovení zákona jest, by odvolací soud byl ušetřen rozhodovati věcně ve věcech nepatrných (srov. rozh. čís. 7158 sb. n. s.).
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by, nehledě k odmítacímu důvodu, jednal o odvolání žalovaného.
Důvody:
Prvý soud nerozhodl o žalobním nároku v rozsudečném výroku, ač měl tak učiniti, než z důvodů rozsudku a z výroku rozsudečného, kterým odsuzuje žalovaného vzhledem ke vzájemné pohledávce 310 Kč jen k zaplacení 210 Kč 50 h, jest zřejmo, že prvý soud uznal celou zažalovanou pohledávku 520 Kč za pravou. Z průběhu řízení v prvé stolici a z odvolání jest zjevno, že se žalovaný domáhá rozsudku, by žalobní pohledávka nebyla uznána za pravou. Jest tudíž předmětem odvolacího řízení celá žalobní pohledávka, která převyšuje hranici bagatelní (§ 448 c. ř. s.), takže neprávem odvolací soud odmítl odvolání, domnívaje se, ze jde b věc nepatrnou (§§ 501, 471 čís. 2, 474 druhý odstavec c. ř. s.). Jest proto názor odvolacího soudu mylný (srov. rozh. nejv. soudu čís. 8018 sb. n. s.). Teprve, až bude zjištěno, zda zažalovaná pohledávka jest po právu, po případě v jaké výši, bude se lze zabývati pohledávkou namítanou žalovaným k započteni.

Citace:

č. 10237. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 554-555.