Čís. 2706.

Zákon v §u 335 tr. zák. nevyžaduje, by protizákonný výsledek nastal výlučně jen z jednání neb opomenutí vinníkova; stačí, že mezi výsledkem a jednáním (opomenutím) je příčinná souvislost (§ 134 tr. zák.) a že pachatel vyvolal byť i jen jednu z podmínek, které měly v zápětí protiprávní výsledek.
Příčinná souvislost není přerušena tím, že spolupůsobily vedle jednání pachatelova také ještě jiné okolnosti, které výsledek přivodily; je proto nerozhodno, zdá protizákonný výsledek vzešel ze sbíhajícího se neopatrného počínáni si osoby poškozené; přivodila-li si však tato osoba úraz úmyslně (v úmyslu sebevražedném), nejde o trestný čin podlé § 335 tr. zák., nýbrž po případě o přestupek § 431 tr. zák.
Neodborné přemístění elektrického vedení.
(Rozh. ze dne 19. března 1927, Zm II 359/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 3. července 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života podle §u 337 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice k opětnému jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř. z té příčiny, že nalézací soud zamítl pro zbytečnost a nerozhodnost 1. důkazy nabídnuté obžalovaným k prokázání toho, že si Bohumil H. smrtelný úraz, jehož nedbalé zavinění přičítá soud k vině obžalovanému, přivodil zúmyslně, totiž v úmyslu sebevražedném, 2. dále důkaz znalci z oboru elektrotechnického, že elektrické vedení, obžalovaným samostatně přemístěné, bylo dosti vysoko, takže si Bohumil H. zavinil svou smrt neopatrností. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud jde o zamítnutí důkazů pod 1. navrhovaných. Nalézací soud zjišťuje, že obžalovaný, povoláním zednický mistr, při stavbě části svého obydlí sám odstranil elektrické vedení z prostoru, kde bezpečně bylo vedeno a upevněno, a zavěsil je volně na hácích isolačně nezabezpečených asi ve výši dvou metrů nad zemí a že proud z vedení nebyl vypjat. Tyto okolnosti doznává sám obžalovaný. Nalézací soud uznává právem, že v onom přemístění elektrického vedení, které obžalovaný provedl sám, ačkoli k tomu neměl odborných znalostí, dlužno spatřovati jednání, způsobilé přivoditi nebo zvětšili nebezpečí života, zdraví nebo bezpečnosti těla lidského. Neboť podle, údajů znalce, jehož posudek učinil soud podkladem svého výroku, byla objímka při přemístěném vedení zvětšelá, vnější obal vedení byl pro poškozenou isolaci spojen s proudem, raménko bylo poškozené a isolace drátu byla vadná v raménku i pod raménkem. Tyto při místním ohledání zjištěné vady, jakož i okolnost, že obžalovaný zavěsil vedení volně na hácích isolačně nezabezpečených, dokazují, že obžalovaný provedl přemístění elektrického vedení neodborně, jak to nalézací soud na základě posudku znalce béře také za prokázáno. V tom však spočívá zavinění obžalovaného, neboť, neměl-li potřebných odborných znalostí, bylo na něm, by při práci, která již svou povahou je nebezpečná, použil pomoci neb aspoň rady odborníka, který by byl nebezpečí s přemístěním elektrického vedení spojená vytušil a vhodnými opatřeními zamezil. Obžalovaný však ani takovýchto potřebných ochranných opatření učiniti nedovedl, kdyžtě, jak soud zjišťuje, na dotaz znalce, proč nevytáhnul alespoň pojistky, odvětil, že vůbec neví, co to je. Shledal-li tudíž soud v neodborném přemístění elektrického vedení v souvislosti s tím, že též proud nebyl vypjat, jednání rázu v §u 335 tr. zák. předpokládaného, nelze výrok ten označovati pochybeným, to tím méně, když vedení bylo jen ve výši asi dvou metrů, tedy ve výši již pro člověka prostřední velikosti při zvednutí ruky lehce dosažitelné, takže i v tom zračí se nerozvážnost a neopatrnost obžalovaného. Nalézací soud z dotyčného údaje obžalovaného (že dal vedení do výše asi dvou metrů, maje za to, že se nikdo raménka nedotkne) dovodil též formelně bezvadně, že obžalovaný věděl, že přemístění vedení je nebezpečné, čímž je zjištěno, že mohl postříci, že jeho jednání je způsobilé přivoditi neb zvýšiti nebezpečí v zákoně zmíněná. Tím je prokázáno i subjektivní zavinění obžalovaného, spočívající podle §u 335 tr. zák. v tom, že pachatel předvídá nebo předvídati může možnost nebezpečenství ohrožení některého z právních statků v §u 335 tr. zák. uvedených.
Pokud jde o smrtelný úraz Bohumila H-a, jenž nastal následkem toho, že se H. dotkl elektrického vedení, přičítá nalézací soud úraz ten k vině obžalovaného. Po této stránce sluší uvésti toto: Ze slov zákona: ». . . . . když z něho (hieraus), to jest z jednání neb opomenutí vzešlo těžké poškození na těle (smrt) člověka . . . .« plyne jasně, že trestný výsledek dlužno pachateli přičítati jen tehdy, když výsledek ten nastal z jeho zaviněného jednání neb opomenutí, jinými slovy, když mezi jednáním (opomenutím) vinníkovým a nastalým výsledkem je příčinná souvislost. Zda taková příčinná souvislost tu je, sluší posuzovati podle ustanovení §u 134 tr. zák., jenž co do otázky příčinné spojitosti stanoví zásady platné , pro celý obor trestního práva. Zákon nevyžaduje, by protizákonný výsledek nastal výlučně jen z jednání neb opomenutí vininíkova, stačí naopak, že mezi výsledkem a jednáním (opomenutím) je vůbec příčinná souvislost a že pachatel vyvolal byť i jen jednu z podmínek, které měly v zápětí protiprávní výsledek. Podle zásad o příčinné souvislosti není proto příčinná souvislost mezi jednáním (opomenutím) pachatelovým a nastalým výsledkem přerušena, i když vedle jednání pachatelova spolupůsobily také ještě jiné okolnosti, které výsledek ten přivodily; je proto s hlediska zákona nerozhodno, zda vzešel protizákonný výsledek ze sbíhajícího se neopatrného počínání osoby poškozené. Kdyby proto bylo po skutkové stránce nepochybně zjištěno, že Bohumil H. dotkl se elektrického vedení ať náhodou ať z neopatrnosti, musil by obžalovaný podle vyložených zásad zodpovídati za nastavší smrtelný úraz Bohumila H-a a neospravedlňovalo by ho, i kdyby H. sám zavinil svůj úraz z nedbalosti. V důsledku toho nebylo zapotřebí, by byl prováděn navrhovaný důkaz znalci z oboru elektrotechnického pod 2. o tom, že elektrické vedení, obžalovaným přemístěné, bylo dosti vysoko a že si tudíž Bohumil H. zavinil svou smrt neopatrností. Naproti tomu měla by se věc jinak, kdyby bylo dokázáno, že Bohumil H. přivodil si smrtelný úraz v úmyslu sebevražedném. Neboť za tohoto předpokladu byl by nastal smrtelný úraz jedině z vlastní vůle a z vlastního rozhodnutí sebevrahova, smrt jeho by byla vzešla z jeho vlastního jednání (to jest z úmyslně chtěného doteku elektrického vedení) a nikoli z jednání (opomenutí) obžalovaného. V tomto případě by byla arci příčinná souvislost mezi jednáním obžalovaného a nastalým výsledkem přerušena a nemohl by se tento přičítati obžalovanému k víně, ovšem bez újmy zodpovědností podle mírnějšího předpisu §u 431 tr. zák. Zamítl-li proto nalézací soud důkazy, nabídnuté obžalovaným k prokázání toho, že Bohumil H. přivodil si smrtelný úraz v sebevražedném úmyslu, jako nerozhodné v úvaze, že při řádně upraveném elektrickém vedení by jakýkoli úraz dotekem byl vůbec vyloučen, je toto stanovisko právně pochybené. Neboť okolnost, zda Bohumil H. dotekl se elektrického vedení v sebevražedném úmyslu nebo jen z neopatrnosti, jest pro právní posouzení věci rozhodného významu, ježto v tomto případě šlo by o přečin podle §u 335 (337) tr. zák., kdežto v onom případě pouze o přestupek podle §u 431 tr. zák. Zamítnutím důkazů pod 1. uvedených byl proto obžalovaný zkrácen ve svém právu na zákonnou obhajobu, pročež bylo jeho podle čís. 4 §u 281 tr. ř. odůvodněné zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice k opětnému projednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 2706. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 234-237.