NPD documents search: České právo, 14 (1932)

Ze dne

Řádná valná hromada Spolku notářů čsl. konala se dne 9. října 1932 v Obecním domě v Praze. Ježto starosta Spolku p. Dr. Václav Svoboda pro svou chorobu se omluvil a resignoval na svou funkci, zahájil schůzi o půl 11 hodině první náměstek starosty Spolku president pražské komory Dr. Jaroslav Čulík srdečným uvítáním přítomných, zvláště vzácných hostů pres. Václava Kozla za krajský soud obchodní v Praze, vrchního rady Dra Hudce za presidium vrchního soudu v Praze, vrchního rady Střízka za presidium krajského soudu civilního v Praze, senátora Dra J. Karase za ústavně-právní výbor Národního Shromáždění, ministerského rady Schrotze a vrchního odborového rady Dra Pražáka za ministerstvo unifikací a ministerského rady Mrštiny za ministerstvo spravedlnosti, jakož i všech přítomných členů, zvláště oněch, kteří až z dalekých končin republiky vážili cestu k dnešnímu stavovskému sněmování. Vřelé omluvné přípisy poslali resp. prostřednictvím přítomných se omluvili: ministr spravedlnosti Dr. Meissner, guvernér Národní banky Dr. Pospíšil, za advokátní komoru president Dr. Stompfe, za Jednotu advokátů československých starosta Dr. Valenta a z ministerstva spravedlnosti ministerský rada Dr. Vlček: ze členů Spolku president brněnské komory Tesař, Dr. Kallay, býv. ministr, vicepresident pražské komory Dr. Jaroslav Ponec, Dr. Medvecký, Dr. Žejglic a starosta Spolku německých kandidátů notářství Dr. Nowak.
Předseda konstatuje, že valná hromada byla ve smyslu § 25 stanov řádně svolána, přítomen jest dostatečný počet členů a jest proto schůze způsobilá se usnášeti. Zapisovatelem ustanoven kand. not. Dr. Frant. Janatka, verifikátory zvoleni komorní presidenti Dr. Togner z Olomouce a Dr. Dušek z Bratislavy.
Úvodem věnoval předseda pietní vzpomínku členům Spolku, kteří v uplynulém čtyřletí odešli nenávratně; jsou to notáři: Jaroslav Absolon v Kolíně, František Hála v Poděbradech, Edvard Jelen v Pardubicích, Jan Gregora v Plzni, Josef Korál v Manětíně, Emanuel Morávek v Kostelci nad Orl., Josef Řehák v Přibyslavi, Vladimír Skrovný v Humpolci, vicepres. Dr. Rudolf Král v Praze, zasloužilý jednatel Spolku, Josef Dvořák v Netolicích, Dr. Viktor John v Příbrami, Vojtěch Markuzzi v Mělníku, senior stavu Dr. Josef Štolba v Praze 12., František Červinka v Třešti, Vilém Kappus ve Velkém Meziříčí, František Polášek v Jemnici, Adolf Šmeral v Bystřici p. Host., Dr. Bohumil Luska v Kolíně, František Stráský v Opočně, Rudolf Fantyš v Kloboukách u Brna, emer. notář Mořic Schäfer na Smíchově, dlouholetý pokladník Spolku, Jindřich Kalmán v Uherském Ostrohu, Albert Kundera v Židlochovicích, Arnošt Žádník v Uherském Hradišti, Antonín Knyttl v Městci Král., Ladislav Kučera v Rychnově nad Kněž. a Dr. Ferdinand Pelc v Moravské Ostravě; z kandidátů notářství Dr. Jaroslav Tichý v Domažlicích a Karel Jadrný v Třeboni.
Nato přikročil k vlastnímu programu jednání. Především probral otázku nového notářského řádu a vzpomněl historického vývoje této věci. Nejnovější osnova, vydaná letos o prázdninách, je v pořadí časovém již osmou a snad ani tato nestane se ještě zákonem. Není to ovšem vinou ministerstva spravedlnosti, jež otázce této věnuje skutečně velikou péči, stejně jako ministerstvo unifikací — vina je jinde a to i u nás, notářů. Zprvu byl spor o ideologické pojetí notáře, co vlastně notář je? Přijali jsme zásadu prohlášenou na předválečných mezinárodních kongresech, že notář je osobou soukromou, státem pověřenou ve službách osob soukromých. Neradi jsme nesli tehdy cejch »c. k.« a žádali jsme proto autonomii. Po převratě jest tomu však jinak. Na starém stanovisku ovšem setrvávají kolegové němečtí, kteří se opírají o vědecké odůvodnění profesorů Sperla, Adamovicze a Obernecka a advokáta Dra Wien Claudiho. Autoři tito však přehlížejí podstatu vydávání listin veřejných, což nemůže stát svěřit jen osobám soukromým. Zvláště patrno jest to u listin vykonatelných — vykonatelnost, moc exekuční, zůstane vždy výronem moci státní. Názoru tomuto nasvědčuje i celý historický vývoj. Oesterlein dovozuje, že původně notáři měli moc od krále — proto listiny jejich začínaly úvodem: »ve jménu krále«. Tak je tomu až dosud v Italii a obdobně i ve Francii (»ve jménu národa francouzského«). Pro nás je ostatně dnes otázka tato rozhodnuta autoritativním výrokem N. S. S. z r. 1929, jenž notáře výslovně za státní orgán prohlásil. Požadavky naše nesly se ve všech osnovách jednak za soustředěním volné agendy listinné, jakož i za obligatorním soudním komisařstvím, jednak i za novou konstruktivou stavu. Od požadavku doktorátu jsme upustili, když se tvrdilo, že dosavadní doktorát bude zrušen a zaveden pouze doktorát vědecký. Tento záměr však již padl a proto znovu trváme na tom, aby stejně jako u advokacie, i u notářství byl doktorát podmínkou nabytí úřadu. Požadavek tento nebude jistě přílišný, poněvadž již dnes má doktorát téměř každý notář i kandidát, u nás i na Moravě a Slovensku.
Když pak padl další náš požadavek, aby notáře jmenoval president republiky, žádali jsme jmenování vládou; to bylo pojato již do posledních osnov, v nejnovější, svrchu již zmíněné, jest však právo to vyhrazeno opět jen ministru spravedlnosti samému.
V činnosti listinné přehlíží se u nás povaha veřejné listiny, zaměňuje se formálnost za formu. Volnost formy zavedl Zeiler v obč. zák. z r. 1811. Již tehdy ozývaly se však proti tomu vážné hlasy, na př. slavný Ihering, jenž naopak zdůrazňoval, že právo snese spíše nadbytek než nedostatek formy. Volnost formy nese vždy nebezpečí, že listiny budou vyhotovovati osoby nekvalifikované, zvláště pokoutníci, a nedokonalostí listin trpí ovšem těžce celý život právní i hospodářský. Veřejná listina není jen dokumentem, ona dokazuje fidem negotii, že právní jednání je provedeno správně. Proto forma je mnohdy i podmínkou materielního práva, na př. podmínkou platnosti k závazku při smlouvě svatební atd.
Pokud se týče soudního komisařství, nesou těžce všechny kruhy notářské, zejména však veřejní notáři slovenští, že nestala se oprava osnovy, zejména že nebyla odstraněna možnost, aby »strany si projednaly pozůstalost samy«. V soudním komisariátu přináší stav náš veliké oběti bezplatným projednáváním, jež representuje téměř polovici veškeré této agendy. Podle soukromé statistiky bylo v r. 1930 z celkového počtu 54479 soudních komisí 21144 bezplatných, v roce 1931 pak z 56489 projednáno zdarma 21937! Máme proto nárok, aby tato oběť nám byla jiným způsobem nahrazena. A tu jest ona výjimka zvláště tíživá, neboť unikají nám zvláště pozůstalosti bohaté, nejvíce výnosné. V Praze na př. notáři větší pozůstalost vůbec nepřijde, neboť v r. 1931 odebrali zde advokáti a pokoutníci notářům 405 velkých pozůstalostí.
Výjimkou onou však bude úplně ohrožena existence kolegů slovenských, u nichž pozůstalosti tvoří 80% veškeré agendy.
Soukromé projednávání stranami jest ovšem nebezpečno i z důvodů fiskálních; notář vždy hledí, aby jmění bylo poctivě zjištěno, za to v místopřísežných výkazech zpravidla úplně chybí jmění movité, což jest finančním úřadům jistě dobře známo.
Stav soudcovský jistě by nebyl proti přenesení této agendy na notáře, neboť dnešní poměry nepřinášejí mu žádné úlevy. Rovněž stav advokátský neměl by se stavěti proti našemu požadavku; vždyť zastoupení stran při větších pozůstalostech nedoznalo by jistě rovněž žádné újmy. A stav notářský mohl by umístiti více koncipientů i kancelářského personálu, čímž by se důsledky této věci projevily blahodárně i pro celý stát. Konečně jest dnes nedůstojno, aby naši právnickou práci přezkoumával a odměnu za ni nám upravoval neprávník-aktuár, jak se mnohde již děje.
Naše snahy neomezují se však jen na výstavbu vnitřní, jdou nyní i za hranice za účelem mezinárodní organisace notářství. Již v r. 1907 učiněn byl pokus na kongresu notářů rakouských a německých. Usnesení tehdy učiněná však v lítici válečné zapadla a po převratu nedoznala již ozvěny. Máme však za to, že unifikace notářských řádů by se dala dobře provésti, jde hlavně o to, aby stav notářský ve všech státech byl postaven na stejnou basi a aby jeho listiny měly ve všech státech stejnou platnost. Nedomáháme se toho jen pro naše zájmy, nýbrž pro zájmy veřejnosti. Zde však narazíme ihned na potřebu formálnosti: u nás může právní listinu zpravidla vyhotoviti každý — ne tak však v jiných státech. Proto naše listina do cizích států fakticky nemůže. Příklady jsme měli za inflace v Německu 1921-22 a ve Francii 1926, kdy se tam naši lidé zakupovali a všechny listiny musili dáti zhotovovati u právníků cizích. Kolik příjmů i poplatků nám tehdy ušlo!
Tím ovšem by bylo pomoženo i advokátům, kteří na základě těchto listin by mohli na př. vésti exekuci v cizině a pod. Náš zájem musí se tedy soustřeďovati na volné kolování notářské listiny ve styku mezistátním. V tom směru učiněn už počátek. Spolek i komora navázaly styk s Francií a daly podnět k tomu, že chystá se svolání mezinárodního kongresu notářského do Paříže. Kromě toho jednáno zvláště o associaci notářstva států slovanských, a docíleno, že na 1. sjezd právníků slovanských, jenž bude konán napřesrok v Bratislavě, přislíbily svou účast již notářské komory v Lublani, Splitu a Přemyšlu. O přípravách našich k tomuto kongresu bude ještě řeč ve zprávě jednatelské.
V závěru své vysoce hodnotné řeči dotkl se předseda neblahého případu v našem stavu, zpronevěry zemřelého notáře Kučery v Rychnově nad Kněž. Notář tento, jenž v celém okresu požíval takové důvěry, že se měl krátce před smrtí státi starostou města a předsedou výboru spořitelny, zanechal po sobě milionový schodek, z čehož většinu tvoří zpronevěřená deposita. Komory ani spolek nechtějí dopustiti, aby tímto případem nastala chudému horskému obyvatelstvu újma a hledají cesty k sanaci, v tomto počínání brání jim však stavovsky neukázněné jednání dvou kandidátů notářství, kteří o místo toto žádají, nehodlají však sami přinésti potřebných obětí.
Po shrnutí dnešního stavu věci předsedou rozvířila se o táto otázce debata, které se zúčastnilo hojně kolegů; na dotaz kol. Dra Hesa podával obšírné vysvětlení president Hradecko-Chrudimské komory Kadlec. Dr. Motlík uvedl drastický příklad, jaké konsekvence jsou již z tohoto případu vyvozovány pokoutními bankovními domy, kol. Kuna pak upozorňoval na nebezpečí, že se tímto postupem sankcionuje nemorálnost a že u slabších charakterů může příklad najíti následovatele; oba se též ujali kandidátů, kteří svých žádostí neodvolali, zdůrazňujíce ovšem, že jsou proti principu, ne proti osobě, kterou má býti ono notářství obsazeno. Na tyto námitky upozornil předseda znovu na milionovou výši škody resp. náhrady, kterou nelze jinak nikterak jednoduše sehnati, a na nebezpečí v prodlení; nabádá k optimismu, nastiňuje obranu proti možnosti opakování podobného případu. Žurnalistika, zvláště krajinská, případ široce rozmazává, požadujíc i — patrně z jiných inspirací — úplného zrušení institutu notářského. Nejde při navržené sanaci o morálku egoistickou, nýbrž stavovskou, stav musíme tu míti především na zřeteli, ne jednotlivce. Vyzývá všechny, aby porozumění pro stav projevili činy, nejen slovy! (Potlesk.) Ježto debata se povážlivě rozvláčela, podal kol. Dr. Kroutil návrh na konec debaty. Přihlášený ještě kol. Dr. Fiala zhodnotil věcně obojí stanoviska a přednesl, navazuje na včerejší projednání věci ústř. výborem, dva návrhy podané omluveným dnes kol. Drem Poncem:
1. aby byli jmenováni oba kandidáti, kteří nevzali žádostí svých zpět, a aby jim byla vyslovena nelibost;
2. aby za účelem rychlého urovnání věci se obrátil spolek na ministerstvo se žádostí o bezodkladné obsazení rychnovského notářství oním kandidátem, jenž skládá na sanaci největší částku, v kterémžto případě by notáři dle svých sil uhradili onu částku, jež by se jevila na depositech ještě co schodek.
Jest ovšem otázka, jakým způsobem by byla příslušná částka na jednotlivé kolegy repartována a od nich vymáhána; proto předseda znovu otevřel debatu, v níž uplatňoval zejména kol. Lenner zřetel na prosperitu notářství a majetkové i rodinné poměry notáře. Po návrzích kol. Dra Vahaly na konec debaty a prohlášení pres. Dra Duška, že jde především o zásadu, přikročeno k hlasování, při němž prvý návrh padl, druhý návrh pak po vyřízení dotazu kol. Dra Hladkého o právní či mravní-stavovské povaze příspěvku na sanaci byl velkou většinou přijat; proti hlasovali pouze tři členové.
Jednatelskou zprávu za nepřítomnosti jednatele vypracoval a přednesl kand. not. Dr. Frant. Janatka; v ní probral zejména vývoj prací na osnově nového notářského řádu za uplynulé čtyřletí po stránce formální, jednání ohledně prohlášení resoluce navržené při minulé valné hromadě p. notářem Kovářem (od realisace tohoto návrhu z taktických důvodů zatím upuštěno), usilování o zastoupení v Národním Shromáždění, zatím bezúspěšné, v zemských zastupitelstvech, kamž se podařilo proniknouti pouze v zemi Moravsko-slezské kol. Dru F. Pelcovi — v poslední době bohužel zvěčnělému — a v zemi Slovenské kol. pres. Dru Duškovi, Dru Kallayovi a Dru Duchoňovi, taktéž do zastupitelstev okresních, daňových, komisí odhadních a odvolacích, finančních komisí obecních a pod. Proti jmenování členů zemských zastupitelstev vládou, při němž místo kvalifikace odborné rozhodovaly zase vlivy politické, vypracováno a spolu s ostatními liberálními stavy podáno ministerské radě ohrazení. Dále probral postup v otázce nového zákona proti pokoutnictví, v otázce sociálního pojištění notářů, obranu proti zamýšlenému snižování tarifů, pro hojné uplatnění se v řízení konkursním a vyrovnacím, v otázce jazykových směrnic pro úřadování, na vydání nové depositní knihy, jež bohužel nedopadla podle našich přání a potřeb, proti uplatňování politických vlivů při obsazování notářství, pro rychlejší vyřizování věcí u Státního úřadu pozemkového, součinnost s konfederací duševních pracovníků a hlavní podíl na vydání projevů proti vázaným kandidátním listinám a proti zavádění zákonů se zpětnou platností, účast na mezinárodním kongresu středostavovském, na 3. sjezdu československých právníků, pořádaném loni v Bratislavě, u příležitosti kterého konána též mimořádná valná hromada spolku, jež však neučinila žádných usnesení, dále účast na přípravných pracech prvního sjezdu právníků států slovanských, jenž se bude konati napřesrok v Bratislavě a jehož přípravnému výboru, ve kterém zasedá za náš Spolek Dr. Kallay, doporučeny ke studiu a odborné debatě otázky zřízení slovanské federace notářské, unifikace institutu notářského ve všech slovanských zemích a zavedení notářské vykonatelné listiny ve styku mezistátním; dále probral akci za zřízení notářského domu a když táž nevedla k pozoruhodným výsledkům, součinnost ve Sboru pro postavení právnického domu, při čemž s potěšením konstatoval, že notáři tam dnes representují majoritu členstva a nabádal k hojnému přistupování k tomuto sboru. Zmínil se o časových projevech, zejména o projevu, učiněném prvnímu presidentu Nejvyššího soudu Dru Popelkovi za neohrožené hájení práv jazyka, neodvislosti soudcovské a národního rázu republiky Československé, a projevech blahopřejných, zejména p. presidentu republiky k jeho osmdesátinám a senioru stavu, zvěčnělému již p. notáři Dru Štolbovi k padesátiletí jeho jmenování notářem.
Konečně probral data organisační, počet schůzí ústředního výboru, počet členstva, odborů, poukázal na význam spolkového časopisu České Právo a nabádal k hojným příspěvkům, za účelem rozšíření časopisu. Závěrem připomněl referent, že téměř všechny uvedené akce byly plodem neúnavné činnosti vzácného předsedy valné hromady p. pres. Dra Čulíka, vždy ochotného a nikdy neumdlévajícího, na jehož bedrech spočívala vždy téměř výhradně jak iniciativa, tak i exekutiva všech podniků a jemuž proto náš stav nemůže býti nikdy dosti vděčen. (Potlesk.)
K jednatelské zprávě vyžádal si slovo kol. Dr. Hladký a stěžoval si na neochotné a velmi pomalé vyřizování Státního pozemkového úřadu na Slovensku, a to nejen při smlouvách, nýbrž i jen při dotazech ve věcech pozůstalostních, o čemž uvedl přímo křiklavý případ. Ohledně časopisu referoval pak o přání některých notářů slovenských, kteří by rádi viděli změnu titulu na »Československé Právo«.
Ježto nikdo jiný se k slovu nepřihlásil, poděkoval předseda Dr. Frant. Janatkovi za vypracování jednatelské zprávy a prohlásil, že přání Slováků předloží k projednání ústřednímu výboru; při tom apeloval na kolegy slovenské, aby hojně přispívali do spolkového časopisu, ježto my sami o Slovensku psáti nemůžeme, neznajíce ani poměrů, ani práva tam platného.
Pokladniční zprávu přednesl pokladník p. notář Krajíček. Účetnictví se vede dvojmo a to jednak v komorní kanceláři, jednak u pokladníka; od vlastního jmění spolku je odděleně vedeno jmění stavebního fondu. Na to probral pokladník vývoj finanční za uplynulé čtyřletí především chronologicky, pak přehledně. Nyní činí vlastní jmění spolku 155677,35 Kč a skládá se z cenných papírů (6% stát. dluhopisů) nom. 61000 Kč, vkladů u Městské spořitelny pražské per 83978,55 Kč a vkladu na účtě poštovní spořitelny 10698,80 Kč. Od poslední řádné valné hromady vzrostlo tedy o 47375,90 Kč. Jmění stavebního fondu činí nyní celkem 110277,17 Kč a skládá se z cenných papírů různě zúročitelných nom. 90000 Kč, vkladu u Občanské záložny ve Vršovicích 20701,02 Kč a běžného účtu u poštovní spořitelny 4576,15 Kč. V tom však jsou zahrnuty bezúročné zápůjčky členů úhrnem 5000 Kč, po jichž odečtení činí čisté jmění výše uvedenou částku. Fond tento, založený počátkem r. 1928, vzrostl od poslední řád. val. hromady o 93576,92 Kč.
K pokladní zprávě připomněl předseda, že pokladník předložil ústřednímu výboru na včerejší schůzi k nahlédnutí všecky knížky, depositní listy i poslední výtahy z běžných účtů a vše bylo shledáno v nejlepším pořádku; srdečně proto pokladníkovi děkoval za vzorné vedení financí.
Zpráva pokladniční schválena byla bez debaty a odstupujícímu výboru uděleno absolutorium.
Volby funkcionářů vykonány po jednomyslném usnesení aklamací a zvoleni vesměs jednomyslně: starostou pres. Dr. Jaroslav Čulík (dlouhotrvající potlesk), místostarostou Dr. Jaroslav Ponec, Emanuel Touš, Dr. Josef Togner a Dr. Josef Kallay; členy výboru zvoleni dále z Čech Dr. Václav Svoboda, Dr, Václav Černý, Josef Křen, Ladislav Brábek, Dr. Emerich Fiala, Jan Krajíček, Jan Kadlec, Vladimír Uhlíř, z Moravy Dr. František Kroutil, Dr. Josef Mohr a Jan Něnička, a ze Slovenska Dr. Viktor Dušek a Dr. Ján Petrikovich; z řad kandidátů notářství povoláni do výboru Dr. František Janatka, Karel Konečný, Dr. Gejza Török a Dr. Rudolf Pótfay.
Členský příspěvek ponechán po návrhu pokladníkově na dosavadní výši 120 Kč pro notáře a 10 Kč pro kandidáta.
Ve volných návrzích přimlouval se Dr. Frant. X. Salomon, aby všemi silami bylo požadováno zřízení vlastního pensijního ústavu jen pro notáře. Za příklad uváděl malý stát maďarský, kde otázku tuto vyřešili zvláštním zákonem, a slíbil překlad tohoto zákona pro akci spolku dodati. K tomu doplnil Dr. Hladký, aby předsednictvo pro případ, že by se věc tato nepodařila, žádalo vyloučení notářů ze všeobecného pensijního ústavu a pojištění jich u zvlášního ústavu privátního. Kromě toho stěžoval si Dr. Hladký ještě na silné a nebezpečné pokoutnictví obecních notářů na Slovensku, jichž listinná činnost jest ve většině případů illegální, neboť působí při oněch právních jednáních současně jako úřad, hlavně dávkový. Taktéž přislíbil dodati příslušné předpisy zákonné, aby ve věci této mohlo býti řádně zakročeno.
Všechny tyto volné návrhy, jež vzbudily hojně zájmu, byly přikázány ústřednímu výboru.
Tím je pořad vyčerpán a proto předseda o jedné hodině s poledne shromáždění srdečným doslovem ukončil.
Dr. F. J.

Citace:

Řádná valná hromada Spolku notářů čsl.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1932, svazek/ročník 14, číslo/sešit 8, s. 62-65.