Č. 1777.

Policejní právo trestní (Slovensko): Odvolá-li strana v řízení policejně trestním — a to třebas teprve v řízení opravném — své doznání, nelze za skutkový podklad rozhodnutí bráti skutečnosti zjištěné toliko tímto odvolaným doznáním (platí i pro obor uher. pol. říz.
trestního).
(Nález ze dne 22. prosince 1922 č. 19452.)
Prejudikatura: Boh. č. 113 adm.
Věc: Mořic Sch. v B. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o trestní nález.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody:
Trestním nálezem služnovského úřadu ve Velkých Topolčanech ze dne 10. června 1920 č. — st-l uznán vinným přestupkem §§ 8 a 9 zák. čl. VII z r. 1888 spáchaným tím, že 6. května 1920 z jarmarku v F. do obce B. nechal bez dobytčího pasu vésti resp. hnáti dva koně a odsouzen podle § 154 téhož zákona k peněžité pokutě 200 K, při nedobytnosti do vězení na dobu 10 dnů.
Odvolání st-lovo bylo jak ve druhé tak i ve třetí instanci zamítnuto z důvodů v odpor vzatého rozhodnutí.
O stížnosti, kterou podal st-1 do rozhodnutí žal. úřadu, uvážil nss takto:
Trestní nález opírá se o doznání st-lovo, že poslal svéno sluhu s koněm na cestu bez pasu, ponechav si pas u sebe. Nehledě ani k tomu, že toto doznání učinil st-l jen o koni jediném, takže doznání to nebylo úplné a nesouhlasilo s obsahem trestního oznámení (§ 124 tr. ř. policejního), neměl žal. úřad přehlédnouti tu okolnost, že st-l původní doznání své v rekursu a stejně i v odvolání z rozhodnutí II. instance změnil, tvrdě a nabízeje o tom důkaz výslechem svědků, že oba koně pasem nekrytí a k jeho povozu přivázaní nebyli jeho koně, nýbrž koně Evžena W., jenž je k jeho vozu ve F. přivázal, že koně ty měl po cestě pod mocí Josef P., W-ův gazda, kdežto pasy na zapražené koně st-lovy měl jeho kočí Martin J. při sobě.
Tímto tvrzením odvolal st-l své původní doznání.
Žal. úřad nechal tato tvrzení st-lova nepovšimnuta, resp., nepokládal je za závažná. Poněvadž jiných zjištění mimo výslech st-le v celém řízení nebylo, opírá se výrok žal. úřadu, ponechávající důvody prvé stojíce v platnosti, de facto opět jen o původní doznání st-lovo, ačkoliv, odvolá-li strana v řízení policejně trestním své doznání, nelze za skutkový podklad rozhodnutí bráti okolnosti zjištěné jediné tímto odvolaným doznáním, byť bylo doznání to odvoláno teprve v řízení opravném.
Tento právní názor vyslovil a obšírně odůvodnil nejvyšší správní soud ve svém nálezu ze dne 30. května 1919 č. 2634 (Boh. č. 113), na jehož odůvodnění se proto podle § 44 jedn. ř. poukazuje. Na tomto právním názoru trvá nejvyšší správní soud i pro obor uh. řízení policejně trestního (srovn. §§ 199 a 200 nařízení bývalého uherského ministra vnitra č. 65000 z roku 1909).
Bylo-li tedy původní doznání dodatečně odvoláno, odpadl tím jediný podklad pro zjištění a posouzení skutkové podstaty přestupku stěžovateli za vinu kladeného. Tvrzení, jimiž st-l v opravných prostředcích původní své doznání nahradil, nejsou pro posouzení st-lovy viny irelevantní. § 8 zák. čl. VII. z r. 1888 nařizuje, že koně, když jejich vlastnictví se mění anebo když se dopravují, musí býti opatřeni dobytčím pasem, a to i v oběhu tuzemském, a podle § 154 téhož zákona trestá se ten, kdo proti § 8 zvířata bez dobytčího pasu prodává, kupuje anebo dopravuje. Jest tedy věcí osoby, která koně dopravuje, resp. při dopravě doprovází, aby se mohla pasem vykázati. Odpovídá-li skutečnosti tvrzení st-lovo, že oba koně, o které jde, totiž koně k jeho povozu přivázaní, nejsou majetkem jeho, nýbrž Eužena W„ jenž je k povozu přivázal a že na povozu tom seděl gazda W-ův Josef P., byl osobou koně dopravující Eugen W.. a osobou koně doprovázející Josef P. Pak by nemohl býti činěn st-l odpovědným za nedostatek pasu ohledně koní těchto.
Nevyšetření těchto st-lem namítaných okolností tvoří tedy podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo naříkané rozhodnutí dle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 1777. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 661-662.