NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 2

Čís. 4635.

Dohoda manželů o výživném nevyžaduje formy notářského spisu.
Žalobou podle §u 35 ex. ř. lze se domáhati i jen částečného zrušení exekuce. Možnost učiniti návrh dle §u 41 ex. ř. nevylučuje práva, podati žalobu dle §u 35 ex. ř.
(Rozh. ze dne 4. února 1925, Rv I 111/25.) V roce 1911 povolen byl stranám dobrovolný rozvod manželství od stolu a lože a manžel zavázal se platiti manželce 50 K měsíčně. V roce 1913 dohodly se strany mimosoudně, že vyživovací příspěvek manželův bude nadále činiti pouze 30 K. Ježto manžel byl v prodlení s placením výživného, vedla naň manželka exekuci na základě smíru z roku 1911. Manžel žaloval o zrušení exekuce, opíraje se o dohodu z roku 1913. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odůvodněna jest výtka nesprávného právního posouzení, neboť prvý soud, ačkoli je nesporno, že mezi stranami bylo po soudním smíru, na jehož základě se vede exekuce, uzavřeno mimosoudní narovnání v roce 1913 o otázce výživného, oním soudním smírem upravené, dle něhož žalobce zavázal se platiti žalované od 1. července 1913 jen 30 K měsíčně a to proto, že v soudním smíru bylo žalobci vyhraženo domáhati se snížení výživného, kdyby jeho příjmy se snížily, což v té době nastalo, pokládá za platný onen soudní smír ze dne 27. listopadu 1911. Prvý soud vychází totiž ze stanoviska, že onen mimosoudní smír nemohl míti právního účinku, poněvadž ujednání nestalo se ve formě notářského spisu. S tímto míněním nelze však souhlasiti. Zákonem ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák. bylo přesně stanoveno, pro které smlouvy mezi manželi je třeba notářské formy a smír o zákonné povinnosti vyživovací tam není uveden. Je tam sice uvedena smlouva o důchod, tím však nemůže býti úmluva o plnění zákonné povinnosti vyživovací, nejdeť tu o stanovení nějakého důchodu samostatného, nového, nýbrž jen o způsob splnění stávajícího již závazku. Mimosoudní smír jest tedy platným a právně účinným, novým smírem nastala dle §u 1380 obč. zák. novace a smír dřívější pozbyl platnosti. Je tu tedy okolnost, po vzniku exekučního titulu nastalá, kterou titul ten pozbyl platnosti a exekuce podle něho vedená je nepřípustná.
Nejvyšší soud změnil k dovolání žalované rozsudky nižších soudů v ten rozum, že žalované nepřísluší právo, by na základě soudního smíru ze dne 27. listopadu 1911 proti žalobci vedla exekuci na placení výživného, převyšujícího měsíčně 30 K a že exekuce jest přípustná toliko ohledně měsíčních 30 K.
Důvody:
Dovolání, opírající se jen o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. je částečně odůvodněno. Nelze souhlasiti s dovoláním, že smlouva mezi manželi o výživném, které manžel podle zákona jest povinen manželce poskytovati, jest smlouvou o důchod, k jejíž platnosti jest zapotřebí notářského spisu, neboť smlouva o důchod předpokládá, že se někomu za peníze nebo za věc v penězích vyceněnou na doživotí jisté osoby, tedy po případě i osoby třetí, slíbí roční plat. K takové dohodě mezi stranami nedošlo ani při soudním smíru ze dne 27. listopadu 1911 ani v roce 1913, kde strany mimo soud se dohodly na tom, že výživné, které žalobce žalobkyni podle soudního smíru platiti byl povinen, se snižuje na 30 K měsíčně. Přes to nehoví napadený rozsudek zákonu a věci, neboť přehlíží, a nevšimly si toho ani strany, že dojednáním z roku 1913 ne- byl nárok, pro který exekuce byla povolena, zrušen nebo zastaven vůbec, nýbrž jen co do částky měsíční výživné 30 K převyšující, pročež žalobě mělo v tomto, ale také jen v tomto obsahu býti vyhověno, při čemž se podotýká, že žaloba podle §u 35 ex. ř. za ostatních podmínek tam uvedených je přípustná i tehdy, zanikl-li exekuční titul, správně nárok, pro který exekuce byla povolena, jen částečně, a že možnost učiniti návrh podle §u 41 ex. ř. nezbavuje dlužníka práva vznésti žalobu podle §u 35 ex. ř.

Citace:

č. 4635. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 234-236.