NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15871.

Penzia vyplácaná pomocným železničným zamestnancom podľa §§ 126 a nasl. vl. nar. č. 15/1927 Sb. z. a n. je zaopatrením invalídnym; nárok na penziu zaniká nadobudnutím takej osobnej schopnosti k práci, ktorá bez zreteľa na všeobecné pomery na trhu práce činí ho zase spôsobilým k primeranému zárobkovému zamestnaniu.
(Rozh. z 12. februára 1937, Rv III 398/36.)
Žalobník, pomocný zaměstnanec Čsl. štátnych železnic, bol na základe posudku šéflékara Čsl. štátnych železnic prepustený zo služieb ako práce neschopný a bola mu priznaná penzia podľa §§ 7 a 8 stanov penz. fondu. Zdravotný stav žalobníka bol r. 1933 znova zkúmaný šéflekárom Čsl. štátnych železnic, ktorý zistil, že žalobník je zase trvale práce schopný. Na to riaditeľstvo Čsl. štátnych železnic v B. zastavilo žalobníkovi výplatu odpočivných požitkov. Ministerstvo železníc žiadosť žalobníka o ďalšie vyplácanie odpočivných požitkov zamietlo. Žalobník domáhal sa žalobou ďalšieho vyplácania penzie. Súd I. stolice žalobu zamietol. Odvolací súd rozsudok súdu I. stolice potvrdil.
Najvyšší súd dovolaciu žiadosť zamietol.
Dôvody:
Po právní stránce je pro rozhodnutí sporu závažné jen ustanovení § 129 vl. nař. č. 15/1927 Sb. z. a n., nikoli také výnos min. železnic z 1. února 1932, č. 51828-Pres/3-1931, kterým min. železnic vykládá svým podřízeným úřadům pojem »přiměřeného zaměstnání podle § 129 vl. nař. č. 15/1927«. Výnos ten je určen — adresován — podřízeným ředitelstvím státních drah, je směrnicí danou těmto úřadům, není určen zaměstnancům, proto není součástí jejich služební smlouvy a proto ne¬ mohou oni nic z něho dovozovati pro svůj služební — pensijní — poměr se svým zaměstnavatelem.
Správně uvádí dovolací žádost, vykládajíc smysl § 129 vl. nař. č. 15/1927 Sb. z. a n., že pro otázku dalšího trvání nároku na pensi nezáleží jen na tom, zda může zaměstnanec při omezené schopnosti práce vykonávati určité zaměstnání, nýbrž že záleží na tom, zda omezená jeho pracovní schopnost způsobuje, že zaměstnanec nemůže najíti přiměřené výdělečné zaměstnání.
Plyne to nejen přímo ze znění § 129 řeč. vl. nařízení vyslovenou souvislostí mezi ztrátou nebo zmenšením pracovní schopnosti a možností nalezení přiměřeného výdělečného zaměstnání, ale je to zřejmé i z úvahy, že důvodem přiznání pense zaměstnanci byla jeho neschopnost k službě u dráhy, přiznaná pense je pro něho zaopatřením invalidním — nikoli starobním — a proto trvá tak dlouho jako jeho neschopnost, která ho vyloučila a vylučuje z práce; proto, jakmile přestala a jakmile nastala objektivní možnost, aby zaměstnanec novou práci si našel, přestal i nárok na další pensijní důchod.
Proto má pro další trvání pense význam jen pracovní schopnost a její vliv na možnost nalezení nové práce, nikoli však i skutečnosti jiné, jako obecné hospodářské poměry, přebytek sil na pracovním trhu a pod., jak neprávem míní dovolací žádost. Tak jako tyto poměry nerozhodovaly o pracovní neschopnosti, která vyloučila zaměstnance z práce u dráhy, nýbrž rozhodovala jen jeho osobní pracovní schopnost, právě tak rozhoduje i o dalších důsledcích pro zrušení činného služebního poměru a přiznání pensijního důchodu.
Žalobcova schopnost k práci v čas, kdy mu byla pense zastavena — koncem května 1933 —, byla odvolacím soudem podle posudku znalce prof. Dr. K. bezvadně zjištěna.
Posudkem znalce prof. Dr. K., že uznává žalobce za schopna práce, a to dokonce k službě strojního topiče, třebas i doporučoval po zamezení možné recidivy, aby byl zaměstnán v uzavřené výtopně, nikoli pro venkovní službu na stroji, je objektivní možnost pro žalobce nalézti si nové přiměřené zaměstnání nepochybně zjištěna a protože tou končí nárok na další pensijní důchod, právem mu byl odňat a jeho žaloba zamítnuta.
Dovolací žádost k doložení svého názoru, že částečná neschopnost práce znamená prý ve skutečnosti nejen ztížení, ale docela nemožnost nalézti si přiměřené výdělečné zaměstnání, uvádí, že železniční správa, když svým zaměstnancům odejme pensi pro tvrzenou schopnost k práci, sama je do služby nevolá. Tu stačí připomenouti, že propuštěním ze služby pro neschopnost práce zanikl služební poměr žalobcův s drahou a že žalobce, chce-li býti dále u dráhy zaměstnán, musí se sám o práci hlásiti a nemůže očekávati, že ho zaměstnavatel bude do práce volati.
Je to ostatně jeho povinností, aby se o práci staral, chce-li prokázati, že práci nemůže najíti a že pro tuto nemožnost nepřestal jeho nárok na přiznanou pensi.

Citace:

Čís. 15871. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 258-259.