NPD documents search: Váž. civ., 13 (1931), sv. 1

Čís. 10510.

Pozemková reforma.
Proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o zkráceném přídělu podle § 7, nový doslov, záb. zák., najmě pak co do podmínek tohoto přídělu není soudní pořad přípustný.
(Rozh. ze dne 5. února 1931, R I 47/31).
Státní pozemkový úřad povolil vlastníku zabraného majetku v t. zv. zkráceném přídělovém řízení, by odprodal z volné ruky určité nemovitosti za přídělové ceny osobám, které Státní pozemkový úřad označí. Stížnost firmy W., jež v době převzetí na oněch pozemcích z důvodu pachtovního práva hospodařila, soud prvé stolice odmítl jako nepřípustnou. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu, výrok rozhodnutí prvé soudní stolice však opravil v ten rozum, že se stížnost firmy W. do rozhodnutí Státního pozemkového úřadu odmítá pro nepřípustnost soudního pořadu.
Důvody:
Pozemková reforma jakožto předmět práva veřejného provádí se v řízení správním, a to zvláště k tomu v zákoně zřízeným správním úřadem, Státním pozemkovým úřadem, kdežto soudům přísluší podle § 7 zákona o poz. úř. činiti opatření a rozhodovati jen o těch věcech, jež, jím v zákonodárství pozemnoreformním zvláště byly přikázány, jest tedy otázkou, zda v tomto případě jde o takovou soudům přikázanou věc, zda jim jest přikázáno rozhodovati o stížnostech do opatření toho druhu, jímž jest napadené opatření Státního pozemkového úřadu. Otázka musí býti zodpověděna záporně. Stěžovatelka domáhá se jako pachtýřka přiznání náhrady za strojená hnojivá upotřebená do pozemků od zabraného velkostatku se svolením Státního pozemkového úřadu odprodaných a napadá řečené rozhodnutí tohoto úřadu proto, že jí náhradu tu nepři¬ znalo, dovolávajíc se předpisů § 43 a) a § 46 náhr. zák. Avšak o případ těchto předpisů nejde. Předpisy tyto vztahují se, jak již z nápisu celé kapitoly, v níž jsou zařazeny (»O převzetí« a »O převzetí za náhradu«), jakož i z jejich vlastního obsahu jasně plyne, jen na případy, kde jde o náhradu za pozemky Státním pozemkovým úřadem převzaté. Tu ovšem ustanoveno, že do rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o náhradě přísluší rekurs na řádné soudy (§ 46 prvý odstavec cit. zák.), a to i pachtýři v příčině vynaložených umělých hnojiv (§ 43 a) čtvrtý odstavec cit. zák.). Avšak v případě stěžovatelky nejde o pozemky Státním pozemkovým úřadem převzaté, nýbrž o pozemky s jeho svolením odprodané, o případ § 7 záb. zák. nový doslov, o tak zvaný zkrácený přiděl, a jde o podmínky, které Státní pozemkový úřad při schvalování odprodeje podle § 7 záb. zák. uložil. Není však nikde v zákoně ustanovení, že do tohoto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu podle § 7 záb. zák. vůbec a zvláště co do uložených podmínek přísluší stížnost na řádné soudy. Přísluší tedy, jako v každém jiném případě správního řízení pozemnoreformního, kde není stížnost odkázána na řádné soudy, leda pravidelný právní prostředek řízení správního, t. j. stížnost na Nejvyšší správní soud. Při tom na tom nesejde, zda ustanovení řečených podmínek jest »rozhodnutím« v pravém slova smyslu, což nižší stolice popírají, neboť, i kdyby rozhodnutím nebylo, ačkoli jest, stanovíc práva a povinnosti účastníků, a bylo pouhým »opatřením«, jest to stejné, protože i opatření spadá i pod § 7 zák. o poz. úř. i pod § 2 zák. o správ. soudě.

Citace:

Čís. 10510. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 168-169.