NPD documents search: Sociální revue, 6 (1925) - Postavení okres. nem. pokladen na Slovensku v trestním řízení:

Na základě odevzdání prohlášením dle § 428. obč. zák. (constitutum possessorium) nelze nabýti zástavního práva k movitým věcem; práva zástavního k automobilu se nabude převzetím v uschování, a to věřitelem, nikoli dlužníkem.

Žalobkyně firma X. tvrdí, že jí bylo prostřednictvím jejího zá- stupce R. R. smlouvou mezi tímto a nyní již mrtvým F. Sch. pro pohledávku 1500 K poskytnuto zástavní právo k automobilu F. Sch. patřícímu, o čemž zřízena listina obsahu: »Firmě X. — Já F. Sch. poskytuji Vám k mému automobilu Sperberwagen Motor Nr. 1887 Auto Nr. 0 II 646, který jest v mém plném vlastnictví, zástavní právo pro obnos 1500 K, pokud Vám obnos dlužím. F. Sch.« Žalobkyně přihlásila do konkursu Th. Sch., universální to dědičky po F. Sch., pohledávku 2202 K 53 h a vyhradila si zároveň zástavní právo jí k automobilu prý patřící. Ježto právo to nebylo správcem podstaty a konkursantkou uznáno, žalováno o zjištění, že žalobkyni právo zástavní přísluší.
Prvá stolice vyhověla žalobě
z důvodů:
Na základě průvodního řízení dospěl soudce k přesvědčení, že žalobní nárok jest odůvodněn; neboť výpovědí R. R. jest prokázáno, že F. Sch., zatím zemřelý, dal shora zmíněný vůz svědku (R. R.) jako zástupci žalobkyně za účelem zajištění její pohledávky per 1500 K tím způsobem v zástavu, že vedl svědka k vozu, že si svědek zevrubně vůz prohlédl, podíval se na jednotlivé součásti vozu, zapsal si číslo motoru a na znamení, že ho vzal do zástavy, též se ho dotkl, poněvadž mu, jak pravil, bylo již tehdy známo, — a to jest vzhledem k jeho postavení v obchodě žalobkyně také úplně věrojatno, — že k nabytí vlastnictví neb zástavního práva jest nezbytno dotknouti se vozu. Uváží-li se dále, že jest nesporno, že do shora zmíněné listiny o zabavení bylo zapsáno číslo automobilu, že pak F. Sch., svědek a konkursní dlužnice podepsali resp. jako svědkové spolupodepsali listinu a že si ji svědek k sobě vzal, jest dle přesvědčení soudce úplně vyhověno podmínkám nabytí zástavního práva žalobkyní ke zmíněnému vozu ve smyslu ustanovení §§ 451., 452. obč. zák. Béře-li se to za zjištěné, nabyla žalobkyně tehdy skutečně smluvního zástavního práva k vozu a přísluší ji i nyní ještě zástavní právo k vozu resp. ke kupní ceně za vůz stržené ohledně obnosu 1500 K.
Odvolací soud změnil rozsudek a zamítl žalobu
z důvodů:
Jakým způsobem se nabývá smluvního zástavního práva k movitým věcem, jest přesně určeno v §§ 451. a 452. obč. zák. Zásadně musí věřitel, aby skutečně nabyl zástavního práva, vzíti zastavenou věc v uschování, při zastavení oněch movitých věcí však, jež nepřipouštějí odevzdání z ruky do ruky, nutno — jako při přenášení vlastnictví (§ 427. obč. zák.) —, použíti takových znamení, z nichž každý může zastavení lehce poznati. Nabytí zástavního práva cestou constituti possessorii jest dle rakouského práva vyloučeno (srv. Stubenrauch, 8. vyd., sv. 1., str. 614 a literaturu zde v poznámce 3. uvedenou). V tomto případě jest pouze zjištěno, že F. Sch. jako vlastník automobilu vedl zástupce žalobkyně R. R. k vozu, že R. R. důkladně prohlédl vůz, podíval se na jednotlivé součásti vozu, zapsal si číslo motoru a dotkl se vozu na znamení, že ho vzal do zástavy; dále, že do sepsané listiny o zabavení bylo zapsáno číslo auta, načež F. Sch., Th. Sch. a R. R. listinu podepsali a R. R. si ji vzal. Dle toho ani zástupce věřitelky nevzal automobilu v uschování, ani nelze tvrditi, že k vyznačení zastavení byly voleny známky, z nichž každý mohl snadno poznati zastavení automobilu, ponechaného v detenci dlužníka. Dotknutí se automobilu a odevzdání listiny o zastavení nemohou býti považována za taková znamení. Zákonem žádaná snadná možnost dozvěděti se o zastavení platí přece jen ohledně takových znamení, jež byla umístěna na věci samé, s ní byla spojena a — na venek patrna a každým viditelná, — nemohou při povinné řádné péči zůstati nepovšimnuta. Listina shora zmíněná ověřuje pouze důvod zástavního práva (§ 449. obč. zák.). Chybí tedy sku- tečně právní způsob nabytí zástavního práva, totiž odevzdání, a zástavní právo nevzniklo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání
z důvodů:
Dovolání opřené toliko o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci sporné a »nesprávného právního ocenění důkazů«, tedy o § 503. č. 4. c. ř. s., dovozuje, že se zástavního práva k movitým věcem nabývá: 1. buď odevzdáním skutečným, neb 2. odevzdáním znameními, aneb 3. prohlášením. Přípustnost posledního nabývacího způsobu ponechává dovolání stranou prohlašujíc, že tento druh nabytí nebyl uplatňován, tvrdí však, že v postupu šetřeném při uplatňovaném zastavení silostroje lze spatřovati jak tělesné odevzdání, tak i odevzdání znamením a že zástavního práva k automobilu bylo skutečně právně platně nabyto. Dovolání jest však v několikerém směru v právním omylu. Především sluší poznamenati, že obecný občanský zákoník zná jen dva způsoby nabytí zástavního práva k movitým věcem, způsob dle § 451. a dle § 452. obč. z. a že je mu tedy cizím druh nabytí prohlášením. Poněvadž dále dle slovného znění §§ 451., 452. obč. zák. jest způsob nabytí dle §§ 427., 452. obč. zák. účinným jen tehdy, běží-li o movitou věc, jež nepřipouští skutečného odevzdání z ruky do ruky, čehož ale nelze tvrditi o automobilu, přichází v úvahu pouze způsob nabytí §u 451. obč. zák. Dovolání se mýlí, tvrdí-li, že se zástavního práva v tomto případě nabývá fysickým uchopením se neb odvezením neb uschováním a že se poslední může stá,ti i dlužníkem samým. Neboť již slovné znění §u 451. oč. zák. praví zcela jasně, že, aby bylo skutečně nabyto zástavního práva, musí věřitel vzíti zastavenou věc v uschování. Právní mylnost názoru dovolatelky plyne kromě toho též ze souvislosti §u 451. obč. zák. s § 452. obč. zák. Z tohoto posledního ustanovení lze jasně poznati vůdčí myšlenku zákonodárcovu, již také Zeiller projevuje ve svém komentáři k § 451. slovy: »že jest movitou věc odevzdali věřiteli, aby každý mohl poznati, že s ní vlastník nemůže již volně nakládati«. Poznatelnost zastavení nebyla by právě možná, kdyby věc následkem pouhého prohlášení zůstala v uschování dlužníkově. Zákon předpokládá právě, že při zástavě ruční přechází věc do nakládací moci věřitele, a bral též zřetel v §§ 459., 1369. a 1370. obč. zák. na povinnosti pro věřitele z toho plynoucí. Použije-li se těchto ze zákona vyvozených zásad na přítomnou zjištěnou skutkovou podstatu, nelze tvrditi, že by jednáními, jak zjištěna nižšími stolicemi, byl zástupce věřitelky přijal automobil v uschování, a dlužno v tomto směru souhlasili úplně s odůvodněním odvolacího soudu.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 17. října
1916, č. j. Rv 11 508/16 / 1 .)
F. B.

Citace:

Na základě odevzdání prohlášením dle § 428. obč. zák. (constitutum possessorium) nelze nabýti zástavního práva k movitým věcem; .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 1, s. 38-40.