Čís. 16199.

Odpůrčí žalobou lze odporovati zcizení přídělových pozemků, na nichž vázne zákaz zcizení a zavazení bez svolení Státního pozemkového úřadu, přes to, že smlouva o zcizení přídělových pozemků byla Státním pozemkovým úřadem (nyní ministerstvem zemědělství) schválena.
(Rozh. ze dne 16. června 1937, Rv I 2607/35.)
Proti odpůrčí žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby trhová smlouva ze dne 11. října 1933, kterou Josef a Helena H. prodali žalované pozemek č. kat. 90/2 role v B., byla prohlášena vůči němu za neúčinnou a žalovaná uznána povinnou trpěti vedení exekuce na dotčený pozemek pro žalobcovu vykonatelnou pohledávku za Josefem a Helenou H., namítla žalovaná mimo jiné i to, že by žalobce sám nemohl vymoci svou pohledávku exekucí na uvedený pozemek, ježto by neobdržel souhlas Státního pozemkového úřadu. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby znova o odvolání žalované rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zamítl odpůrčí žalobu proto, že pozemek č. kat, 90/2 v B., jehož žalovaná nabyla kupní smlouvou ze dne 11. října 1933 od žalobcových dlužníků Josefa a Heleny H., pochází z pozemkoreformního přídělu, že vázne na něm zákaz zcizení a zavazení bez svolení Státního pozemkového úřadu, že dotčený veřejnoprávní zákaz činí uspokojení žalobcovy pohledávky bez svolení Státního pozemkového úřadu nemožným, takže prý nelze mluviti ve smyslu § 2 odp. ř. o nějakém zkrácení žalobce, který si neopatřil od řečeného úřadu svolení k exekučnímu zcizení nebo zatížení, a že, dal-li Státní pozemkový úřad svolení k zcizení uvedeného pozemku žalované, jest pochybno, že by svolení k zabavení nebo prodeji dostal žalobce. Avšak tím, že Státní pozemkový úřad svolil k zcizení sporného pozemku se strany přídělců Josefa a Heleny H. žalované, nestala se trhová smlouva takto schválená nedotknutelnou s hlediska odpůrčího řádu. Otázky, jež jest posuzovati s hlediska ustanovení §§ 2 a 4 odp. ř. Státní pozemkový úřad nezkoumá, schvaluje-li smlouvu o přídělovém pozemku, a nemůže je ani zkoumati, neboť není k tomu povolán. Jemu jsou pro udělení souhlasu směrnicí jen otázky veřejnoprávní, nikoli otázky rázu soukromoprávního, o něž jde při předpokladech §§ 2 a 4 odp. ř. (rozh. č. 8666 Sb. n. s.). Dokud byli vlastníky sporného pozemku žalobcovi dlužníci Josef a Helena H., mohli žalobce vésti k vymožení své vykonatelné pohledávky exekuci na sporný pozemek, ovšem jen se svolením Státního pozemkového úřadu. Tato možnost byla mu však odňata zcizením uvedeného pozemku a tím byl žalobce jako věřitel manželů H. zkrácen ve svých právech ve smyslu § 2 odp. ř. Bude-li vyhověno jeho odpůrčí žalobě, bude moci sáhnouti se svolením nyní ministerstva zemědělství na sporný pozemek, který odporovatelným jednáním vyšel z majetku jeho dlužníků, manželů H-ových, a již tato možnost zjednati žalobci příznivější postavení, než bylo před odporováními, a poskytnouti naději na uspokojení jeho pohledávky stačí pro závěr, že byl jednáním, jemuž odporuje, zkrácen. Žalobce, bude-li jeho žalobě vyhověno, bude moci vésti na sporný pozemek exekuci nuceným zřízením práva zástavního, nucenou dražbou, ba i vnucenou správou, ovšem jen se svolením ministerstva zemědělství, neboť i uvalení vnucené správy na pozemek k vymožení pohledávky, která na něm ještě nevázne, jest jeho zadlužením a zatížením, a jest čistě věcí ministerstva zemědělství, zda k takové exekuci dá své svolení či nikoli, aby se však žalobce mohl o to pokusiti, musí nejprve s úspěchem provésti odpůrčí spor, neboť jen pak může požádati ministerstvo zemědělství o svolení k exekuci a může vésti exekuci. Tím, že Státní pozemkový úřad dal svolení k zcizení sporného přídělového pozemku s manželů H-ových na žalovanou, není již řečeno, že ministerstvo zemědělství nedá žalobci svolení k vedení exekuce na takovýto pozemek. Je. tedy právní názor, pro který odvolací soud žalobu zamítl, mylný. Poněvadž se však odvolací soud nezabýval ostatními důvody a vývody odvolacími, zejména odvolacím důvodem kusosti řízení a nesprávným hodnocením provedených důkazů, nemohl dovolací soud rozhodnouti ihned ve věci samé, a bylo proto nutno napadený rozsudek zrušiti a vrátiti věc odvolacímu soudu, aby znovu o odvolání žalované rozhodl.

Citace:

č. 16199. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 866-868.