NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 11479.

Vztahy mezi členy spolku a spolkem podle zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák., jsou rázu soukromoprávního; o nárocích z nich jest rozhodovati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 17. března 1932, R I 118/32.)
Žalobce domáhal se žalobou na žalovaném spolku, by rozsudkem bylo zjištěno, že jest řádným členem žalovaného spolku a že spolek jest povinen to uznati a strpěti, by žalobce svá členská práva podle stanov spolku vykonával, zejména, by při valných hromadách a týdenních členských schůzích činil návrhy, rokoval a hlasoval a účastnil se všech podniků spolku, což mu spolek rozhodnutím svého výboru ze dne 7. listopadu 1930 o vyloučení pro poškozování zájmů a cílů spolku znemožnil. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Žalovaná strana jest spolkem podle § 1 zákona ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. Práva a povinnosti členů spolku jest odvozovati ze stanov (§ 4 cit. zák.) a podle jejich ustanovení jest i žalobní nárok posuzovati. § 9 stanov žalovaného spolku pojednává o vyloučení ze spolku a jako jeden z důvodů vyloučení udává poškození zájmů a cílů spolku; usnesení o vyloučení ze dne 6. listopadu 1930 na výborové schůzi spolku učiněné a žalobci dne 7. listopadu 1930 dopisem zaslané bylo schváleno dne 25. listopadu 1930 valným shromážděním spolku, tedy podle § 10 stanov nejvyšším orgánem spolku, jemuž podle odst. 5 § 10 stanov přísluší rozhodovati o všech věcech spolkových. Žalobní nárok spočívá na veřejném právu a není občanskou právní věcí naznačenou v § 1 j. n. Rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Podle § 1 j. n. vykonávají soudy pravomoc v občanských právních věcech, pokud některé z nich nejsou přikázány zvláštními zákony jiným úřadům neb orgánům; bude vyloženo, že jde o věc občanskoprávní. V souzeném případě jde o poměr člena spolku ke spolku zřízenému podle zákona ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. Spolek ten podléhá sice i při zřízení, i za svého trvání dozoru státní veřejné moci, ale jinak jest korporací soukromoprávní, ježto nelze ho považovati za ústav obstarávající část veřejné správy, což jest znakem veřejnoprávních korporací. Příslušnost veřejné správy ohledně soukromých spolků týká se jen dozoru na spolkovou činnost, by byla zamezena činnost příčící se všeobecným zákonům, aneb nebezpečná pro ústroj a činnost státu, nesměřuje však nijak k úpravě vnitřních poměrů mezi členy a spolkem, a mezi členy navzájem. Tyto vztahy jsou povahy soukromoprávní (vztah soukromníka k soukromé korporaci, po případě mezi členy jako soukromníky v rámci spolku mezi sebou). Nelze dovoditi ani ze spolkového zákona, ani z jiných zákonů, že jde o poměry veřejnoprávní. (Srovnej Pražák: Spory o příslušnost, II. díl strana 79 a násl., článek Dr. Matějky v Slovníku veřejného práva: Korporace veřejnoprávní II. díl str. 370 a násl., rozh. nejv. soudu sb. čís. 9401 [vyloučení stížnosti k správnímu úřadu, když člen spolku vyloučen, a rozhodnuto o tom pořadem práva], čís. 9043 [soudy rozhodly o vyloučení člena ze spolku] a čís. 7167 [uznán pořad práva pro určení členství ve spolku]). Z toho vyplývá, že žalobní nárok jest nárokem soukromoprávním, o němž přísluší rozhodovati řádnému soudu, ano není rozhodování přikázáno jinému úřadu neb orgánu. Ani ze stanov spolku nevyplývá, že jde o veřejnoprávní poměr.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekursní soud správně dovodil, že žalobní nárok jest nárokem soukromoprávním, a že jest o něm rozhodovati řádným soudem. Dovolatelovy vývody nejsou s to, by vyvrátily přiléhavé důvody napadeného usnesení, jež vyhovují stavu věci a zákonu a k nimž se dodává toto: Vliv státní správy na vznik spolků podrobených spolkovému zákonu ze dne 15. listopadu 1867 čís. 134 ř. zák. záleží v tom, že jí přísluší spolek zapověděti z důvodů v § 6 výčetmo uvedených, když spolek podle svého účelu nebo zařízení se příčí zákonu nebo právu, nebo je-li státu nebezpečný. Na soukromoprávní povaze spolkové smlouvy se nemění nic tím, že nebylo zřízení spolku správním úřadem zapověděno (§ 6 a 7 spol. zák.). Dozorčí právo propůjčené státní správě nad spolky podle spolkového zákona slouží jen k ochraně zájmů veřejných, všechny jiné zájmy musí si členové chrániti sami. Ani z dozorčího práva státní správy nad spolky nelze tedy dovoditi jejich veřejnoprávní ráz. Totéž platí i pokud jde o právo státní správy spolek rozpustiti, neboť podle § 113 ústavní listiny může se tak státi jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon, nebo veřejný pokoj a řád. Členství žalobce ve spolku spočívá na smlouvě (na stanovách), jeho poměr ke spolku jest soukromoprávního rázu, o žalobním nároku jest rozhodnouti pořadem práva.

Citace:

č. 11479. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 296-297.