Čís. 15523.

Rodiče se nemohou vzdáti nároku na nutnou výživu příslušejícího jim proti dětem.
(Rozh. ze dne 22. října 1936, R I 976/36.)
Proti žalobě na plnění výživy podle § 154 obč. zák. namítli žalovaní, že se žalobkyně vzdala soudním smírem veškerých alimentačních nároků proti ním za to, že jí poskytli na doživotí bezplatně užívání bytu. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Nárok podle § 154 obč. zák. na poskytování slušné výživy jest nárokem soukromoprávním podléhajícím volné smluvní disposici stran. Může býti proto úmluvou stran obmezen, ba není vyloučeno vzdání se ho dohodou stran. Jinak jest tomu však ohledně vzdání se nároku toho, pokud směřuje k zabezpečení nutné výživy. Tento nárok rodičů upadnuvších v nouzi proti dětem na nutnou výživu jest právem nezadatelným, tkvícím v rodinném poměru stejně jako obdobný nárok dětí proti rodičům (§§ 1481 a 795 obč. zák., Sb. n. s. čís. 14824; srov. Klangův komentář, str. 855 a 884, Ehrenzweig: System 1917 II. sv., 2 pol., str. 200). Jest proto vzdání se jeho bezúčinné a proti smluvníkům nezávazné. I když se tedy žalobkyně vrchnoporučensky schváleným smírem za bezplatné doživotní poskytnutí jí bytu o dvou místnostech k užívání a bydlení vzdala veškerých alimentačních nároků proti žalovaným dítkám, nepozbyla tím proti nim nároku na nutnou výživu. Ježto pak otázka, je-li rodič výživu podle § 154 obč. zák. požadující »v nouzi«, jest otázkou právní, kde pro předpoklad tohoto alimentačního nároku stačí i to, že případné prostředky rodičů nestačí zplna k opatření nutné výživy, není rozhodujícím, že žalobkyně uplatňuje svojí žalobou širší nárok na slušnou výživu. Náleží soudu, by uznal, zda nárok na tu kterou výživu a do jaké míry jest odůvodněn. Okolnost, jsou-li tu dány vskutku všechny zákonné předpoklady pro nárok podle § 154 obč. zák., a to u obou sporných stran, bude předmětem dalšího jednání procesního soudu. Nejsou podstatné vývody žalované, hledící dolíčiti neoprávněnost žaloby a nutnost zamítnutí jejího jíž nyní proto, že žalobkyně netvrdila, že poskytnutí bytu nestačí k nutné její výživě a nezažalovala rozdíl v ceně poskytnutého jí bezplatného bytu a alimentů dle měřítka nutné výživy a že netvrdila také okolnosti svědčící tomu, že se poměry mezí uzavřením smíru a žalobou značně v její neprospěch změnily. Vždyť jde tu jednak o otázky, jež bude řešiti soudu při rozhodování o výši nutné výživy žalobkyni případně příslušející.

Citace:

č. 15523. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 980-981.