Čís. 15798.

Kdo se vyživuje z výtěžků hospodařeni na vlastním zemědělském pozemku, třebas nepatrné výměry, a mimo to z výtěžků práci ve většim zemědělském podniku své manželky, jest zemědělcem ve smyslu § 1, odst. 1, č. 2 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 4. února 1937, R II 10/37.)
Prvý soud zahájil na návrh dlužníkův o jeho jmění zemědělské vyrovnací řízení podle § 1 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. an. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Dlužník jest sám vlastníkem — kromě zahradních parcel ve výměře asi 5 a — jen pozemku ve výměře 19 a 28 m2 v ceně 800 Kč a živí se spolu se svojí manželkou, jež má též zemědělské pozemky, — a to v rozsahu převážně větším, — hospodařením na těchto pozemcích. Jiného pramene výživy dlužník nemá. Proto jej nelze pokládali za zemědělce ve smyslu § 1 č. 1 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n., neboť ani netvrdil, že se vyživuje vůbec nebo převážně na vlastních pozemcích nebo pozemcích zpachtovaných po případě daných do užívání. Skutečnost, že se živí se svou manželkou hospodařením na jejích pozemcích, nečiní jej ještě zemědělcem podle vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvního soudu.
Důvody:
Podle § 1, odst. 1, č. 2 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. a n. jsou zemědělci též fysické osoby, které hospodaří na zemědělských pozemcích vlastních, zpachtovaných nebo daných jim do užívání a vyživují se vůbec nebo převážně z výtěžků tohoto hospodaření a z výtěžku prací v zemědělském nebo jiném podnikání, nejde-li o práce převážně duševní. Když tedy dovolací rekurent hospodaří na vlastním pozemku, ať již je sebe menším, a mimo to koná práce ve většími zemědělském podniku své manželky, a když se při tom vyživuje jediné z výtěžků obou těchto hospodářství, jest ho pokládali za zemědělce ve smyslu uvedeného ustanovení, a nezáleží na tom, že zdrojem jeho výživy je převážně výtěžek prací v zemědělském podnikání jeho manželky, neboť není podkladu pro domněnku, že by jeho práce v hospodářství manželčině byla převážně duševní.

Citace:

Čís. 15798. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 142-143.