Čís. 2102.

Vlastník domu, stiženého fideikomisární substitucí, může k úhradě oprav, převyšující čistý výtěžek domu, opatřiti si zápůjčku. Jest ho pokládati za bezelstného držitele, zájmy fideikomisárních substitutů dlužno pak přiměřeným způsobem chrániti.
(Rozh. ze dne 19. prosince 1922, R I 1178/22.)
Poručenský soud zamítl návrh vlastníka domu, stiženého fideikomisární substitucí, by mu povoleno bylo obtížiti dum hypotékou 27000 Kč za výdaje, jež mu vzešly opravou domu. Důvody: Dům čp. 253 v H. a pozemky zapsané ve vložce 481 a 2096 pozemkové knihy náležejí Antonínu K-ovi a knihovně obmezeno jest jeho právo vlastnické závazkem fideikomisní substituce toho znění, »že majetek tento nezkrácený a nezadlužený svým legálním dětem, v případě, že bezdětný by zemřel svému bratru Hubertu K-ovi a své sestře Ludmile K-ové resp. zákonným jejich dědicům po smrti mé zůstaviti povinen jest tak, že tento sděděný majetek do té doby ani zadlužiti ani zciziti nesmí a po smrti uvedeným fideikomisárním substitutům odevzdati povinen jest.« Poněvadž dům byl vetchý, opravil ho Antonín K. nákladem 27000 Kč a žádá nyní za povolení zápůjčky resp. svolení, aby zadlužení do této výše bylo mu soudem poručenským povoleno. Ale opatrovník nezletilých dědiců k tomu nesvolil a ani další nástupci v případě, že by shora jmenovaní dědicové k dědictví se nedostali, nesvolují k tomuto zadlužení a proto soud dle §§ 613, 514 a 515 obč. zák. nemůže proti jejich vůli dáti opatrovnické svolení, když poživatel Antonín K. má právo po skončeném požívání žádati náhradu jako bezelstný držitel a z užitků nemovitostí úroky i splátky na kapitál platiti může. Aby Antonín K. do takové situace nepřišel, měl dříve, než opravovati začal, oznámiti nutnost opravy a byl by mohl si potřebný náklad zajistiti tím, že by se byl zavázal nahraditi úroky z peněz vynaložených a když tak neučinil a dědicové svolení nedávají, může se pouze omeziti na shora uvedené právo, které mu občanský zákon v § 515 poskytuje, t. j. svého času žádati náhradu jako bezelstný držitel. Rekursní soud usnesení potvrdil v podstatě z týchž důvodu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací stížnost právem vytýká srovnalým usnesením nižších soudů, že zřejmě odporují zákonu. (§ 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z.). Stěžovatel jako vlastník domu č. p. 253 v H., omezený fideikomisární substitucí, má dle § 513 obč. zák. dum č. p. 253 v dobrém stavu jako dobrý hospodář udržovati a nutné opravy prováděti. Setřením bylo zjištěno, že stěžovatel provedl na domě opravy dvojího druhu a to jednak nezbytné opravy strojů a vazby ve dvorním křídle domu, hrozícím sesutím, které stavebním úřadem z důvodů bezpečnostních byly mu přikázány, jednak užitečnější přestavbu stáje, zřídiv z ní dva byty o pokoji s kuchyní. Stavební náklad činil dle tvrzení stěžovatele 25806 Kč. Dle § 513 obč. zák. má stěžovatel nutné opravy i zlepšování domu uhražovati jen z výtěžku nemovitosti, tím však není řečeno, že, když čistý výtěžek к úhradě těchto nákladů nestačí, by nemohl si opatřiti pro sebe zápůjčku a že by tato nemohla býti na domě, jehož jest přece knihovním vlastníkem, zástavním právem zajištěna. Ovšem musela by při tom práva fideikomisárních substitutu býti náležitě chráněna na př. v ten způsob, že knihovní vklad zástavního práva by směl býti proveden jen s doložkou »bez újmy práv fideikomisárních substitutu« (srov. komentář Stubenrauchův při § 613 obč. zák. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sbírce Gl. Ung. n. ř. čís. 1452). Pokud pak jde o uhražení nákladu, k udržení domu nezbytných, t. j. za opravu části sesutím hrozící, mělo nižšími soudy býti přesně vyšetřeno, jaký náklad těmito opravami skutečně vznikl a stačí-li aby byl uhražen z výtěžků nemovitostí, stěžovateli do požívání odevzdaných a při tom uvážiti, že stěžovatele dlužno tu pokládati za bezelstného držitele po rozumu § 331 obč. zák. Žádá-li zákon na poživateli, aby předmět mu svěřený jako dobrý hospodář udržoval ve stavu, v němž jej obdržel, a nestačí-li výtěžky požívané nemovitosti na nezbytné udržovací náklady, nemůže zajisté býti poživatel nucen, aby náklady k udržení podstaty věci nezbytné a neodkladné, pokud převyšují výnos předmětu požívání, ze svého hradil (§ 512 obč. zák.), nýbrž jest dle § 331 obč. zák. jako bezelstný držitel oprávněn, žádati jich náhradu od vlastníka (§ 515 obč. zák.) a ježto zde vlastnictví jest omezeno fideikomisární substitucí, lze zajisté souhlasem všech oprávněných dosíci příznivého vyřízení této náhrady, případně tohoto souhlasu pořadem práva se domoci.

Citace:

č. 2102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1208-1210.