Čís. 3842.

Obžalovaný (obhájce) smí činiti průvodní návrhy i po předsedově prohlášení o skončení průvodního řízení, a to až do okamžiku, kdy se soudní dvůr odebral do poradní síně, by se usnesl o rozsudku.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1930, Zm I 876/29.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Praze ze dne 7. listopadu 1929, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zařízením a opatřením podle § 312 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Spatřuje-li stížnost zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. v tom, že obžalovanému nebyla dána možnost vésti svědky o určitých skutečnostech, ano průvodní řízení bylo prohlášeno za skončené dříve, než obžalovaný mohl učiniti průvodní návrhy, přehlíží, že zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. nastává jen, nebylo-li při hlavním přelíčení o stěžovatelovu návrhu rozhodnuto nebo bylo-li mezitímním nálezem vyneseným proti jeho návrhu nebo přes jeho odpor opomenuto nebo nesprávně použito nějakého zákona neb nějaké zásady trestního řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, zabezpečujícího trestní stíhání i obhajování. Ostatně jest stížnosti v tomto směru připomenouti, že obžalovaný a jeho obhájce směli a mohli při hlavním přelíčení činiti průvodní návrhy i po předsedově prohlášení o skončení průvodního řízení až do okamžiku, kdy se soudní sbor odebral do poradní síně, by se usnesl o rozsudku, tedy nejen v závěrečných řečích podle § 255 tr. ř., nýbrž po případě i ještě po prohlášení předsedově, že líčení je skončeno (rozh. č. 740, 793 víd. sb.).

Citace:

č. 3842. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 247-248.