Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7439 —

Čís. 7438.


Novela o právu manželském (zákon ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n.).
Byla-li manželova žádost o rozluku podle § 16 rozl. zák. původně zamítnuta a žadatel odkázán na pořad práva, ježto manželka nesouhlasila s rozlukou, za sporu pak oba manželé prohlásili, že souhlasí s dobrovolnou rozlukou, načež manžel vzal žalobu o rozluku zpět, není nesouhlas manželky s napotomní žádostí manželovou o rozluku na závadu povolení rozluky.
(Rozh. ze dne 22. října 1927, R I 909/27.)
Žádost manželova, by byla povolena rozluka manželství, rozvedeného od stolu a lože dne 21. února 1922, byla oběma nižšími soudy zamítnuta, ježto manželka s rozlukou nesouhlasila. Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil prvému soudu, by pomina důvod, z něhož zamítl žádost navrhovatele za rozluku, po případném doplnění znovu rozhodl.
Důvody:
Pravda, že musí souhlas s rozlukou podle § 16 zák. rozl. dán býti, má-li býti účinným, teprv se žádostí za rozluku nebo po jejím podání, avšak to se zde stalo a neprávem to nižší stolice přehlížejí. Usnesením ze dne 7. listopadu 1925 zamítl prvý soud žádost navrhovatelovu za rozluku pro tentokráte a odkázal žadatele na pořad práva z důvodu, že manželka s rozlukou nesouhlasí. Žadatel pořad práva nastoupil žalobou o rozluku podanou dne 30. března 1927, a došlo při jednání o ní ke smíru ze dne 7. května 1927, v němž obě strany prohlásily, že souhlasí s dobrovolnou rozlukou, tedy s rozlukou, která prvé pro nedostatek manželčina souhlasu byla odepřena, a žadatel vzal pak žalobu za souhlasu manželky zpět. Na to navrhovatel podal dne 11. června 1927 projednávanou žádost za rozluku, kterou dokonce, ač toho nebylo třeba, zástupce manželky spolupodepsal, a na to při roku dne 20. června 1927 manželka přece zase prohlašovala, že nesouhlasí. Tak nesmí se jednat, to neodpovídá loyalitě povinné k odpůrci, toho bezelstnost nestrpí. Žádost za rozluku byla již jednou podána a po podání jejím byl udělen souhlas. Nevadí, že byl udělen nejen až po podání, nýbrž dokonce až po jejím zamítnutí, nýbrž rozhodno je jen, že nebyl udělen předem, již před jejím podáním. Zákon chce souhlas udělený po podání žádosti jen proto, by nebyl udělen nerozvážně, by potom strana nelitovala pozdě, ale když žádost již byla projednávána a musilo pro nesouhlas manželky dojíti až — Čís. 7439 —
k žalobě a nyní v jednání o žalobě souhlas udělen, musila manželka dobře věděti, co činí, a neměla souhlas udělovati než po důkladném rozmyšlení, neboť manžel měl všecko právo, nyní na její slovo spoléhati, zvláště když narovnání se stalo a souhlas tedy dán proto, by spor o rozluku byl ukončen, pročež žadatel vzal žalobu právě také zpět. Neuznati nyní tento souhlas za účinný, bylo by manželku v jejím počínání, kterým důvěru druhé strany v její dané slovo zklamala, podporovati, což soud jako strážce bezelstnosti v právním styku nikdy nesmí.
Citace:
č. 7438. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 351-352.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).