Č. 11527.
Pojišťovací právo: 1. Předpokladem pro další trvání společenstevní pojišťovny podle § 27 odst. 1 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/1928 Sb. jest, že tato pojišťovna měla v den 1. července 1928 tisíc fakticky pojištěných osob a že byla k pojištění těchto osob po zákonu příslušná. — 2. Min. soc. péče je i po 31. prosinci 1928 oprávněno vysloviti zrušení společenstevní (gremiální) nemocenské pokladny, která nevyhovuje ustanovení § 27 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/28 Sb. — 3. Z poukazu na § 273 v 3. odst. § 275 cit. zák. neplyne, že by úřad musel nejprve naříditi likvidaci nevyhovující pokladny a teprve po jejím provedení vydati svůj výrok, jímž pokladnu zrušuje.
(Nález ze dne 6. listopadu 1934 č. 18097.)
Věc: Společenstevní nemocenská pojišťovna živnostenských pomocníků spojených živnostenských společenstev v M., Richard P. a Antonín S. v M. (adv. Dr. Bedřich Eiselt z Litoměřic) proti ministerstvu sociální péče o zrušení pojišťovny.
Výrok: Stížnost Richarda P. a Antonína S. se odmítá pro nepřípustnost, stížnost společenstevní nemocenské pojišťovny živnostenských pomocníků spojených živnostenských společenstev v M. se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ministerstvo soc. péče zrušilo nař. rozhodnutím společenstevní nemocenskou pojišťovnu živnostenských pomocníků spojených živnostenských společenstev v M., protože dne 1. července 1928 měla toliko 726 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva, takže nevyhověla podmínce § 27 odst. 1 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb., požadující aspoň 1000 pojištěnců, uvedeným způsobem kvalifikovaných.
Svůj výrok odůvodnilo takto:
»Společenstevní nemoc, pojišťovna sice vykázala 1070 osob u ní dne 1. července 1928 pojištěných, avšak ministerstvo soc. péče provedeným šetřením zjistilo, že v tomto počtu byly zahrnuty 344 osoby, které nemohly býti platně započítány do celkového počtu členů. Do těchto členů u jmenované pojišťovny nesprávně pojištěných spadá především 315 osob, zaměstnaných u m.-ských stavitelů a patrných z připojeného opisu výtahu ze zaměstnavatelského katastru spol. nem. pojišťovny v M. Byloť zdejším rozhodnutím z 15. listopadu 1929 č. 7023/4/2-1929 v pořadí stolic pravoplatně vysloveno, že pro zaměstnance m.-ských stavitelů není příslušnou spol. nem. pokladna v M., ježto m.-ští stavitelé (stavební živnostníci) jsou povinnými členy společenstva stavitelů v Liberci, o němž nebylo prokázáno, že jeho členové by byli oprávněni přihlašovati své zaměstnance u spol. nem. pokladny v M. Námitka spol. nem. pojišťovny činěná v jejím podání ze 17. července 1930, adresovaném okr. úřadu v Č., že někteří z těchto stavitelů (stav. živnostníků), jsou na základě některé vedlejší své živnosti zároveň i členy některého živn. společenstva v M., a že tudíž mohou své zaměstnance u spol. nem. pojišťovny v M. platně přihlašovati, nebyla potvrzena ani šetřením, které provedla ústřední soc. pojišťovna, ani šetřením četnické stanice v M. Dále nutno z vykázaného počtu členů odečísti 14 pomocnic v domácnosti, které nemohou podle zákona platně býti pojištěny u spol. nem. pojišťovny. Podle vyšetření provedeného úsp-ou jsou to tyto osoby: Také nutno odečísti 14 osob zaměstnaných u zaměstnavatelů, kteří nebyli povinnými členy některého živn. společenstva u spol. nem. pojišťovny v M. platně pojišťujícího a kteří tudíž nemohli své zaměstnance u této pojišťovny platně pojistiti. Podle zprávy úsp-y jsou to tyto osoby: Konečně nutno odečísti ještě jednu osobu, totiž Františka Ch., jenž podle zprávy úsp-y ze zaměstnání u tmy K. a S., jirchářů v M., již dne 28. února 1928 vystoupil, takže v den 1. července 1928 vůbec nebyl u spol. nem. pojišťovny v M. pojištěn.
Nemoc. pojišťovna živn. pomocníků spojených živn. společenstev v M. v řízení namítala, že § 27 zák. č. 221/24 ve znění zák. č. 184/1928 pojmu společenstva blíže neomezuje a že tudíž každý povinně pojištěný pojištěnec, zaměstnaný u povinného člena kteréhokoli živnostenského společenstva — má-li ovšem tento člen v obvodu pojišťovny bydliště nebo provozovnu — může býti u ní platně pojištěn. Min. soc. péče tohoto názoru nesdílí, neboť společenstvem ve smyslu § 27 odst. 1 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/28 nutno tu rozuměti společenstvo, které již před účinností zák. č. 221/24 přistoupilo ke společenstevní pokladně. O společenstevní pojišťovně možno vůbec mluviti jen tehdy, když ji nějaké společenstvo zřídilo, neb aspoň se usneslo k ní přistoupiti (§ 121 odst. 1 živ. ř.). Tím mohla i okr. nemoc, pokladna a kterákoli jiná pokladna nabýti postavení pokladny společenstevní. To ovšem bylo možno jen do 31. prosince 1920 (čl. 4. zák. č. 689/1920). Nikdy však nebylo lze zavazovati nějaké jiné společenstvo, aby povinně přihlašovalo zaměstnance u určité společenstevní pokladny (pojišťovny), kdyby se na tom nebylo usneslo. Také nepokládá min. soc. péče za závažnou námitku, že počet členů spol. nem. pojišťovny v M. by byl zajisté vyšší, kdyby u ní byli bývali přihlášeni všichni zaměstnanci, kteří k ní po zákonu patřili, a kdyby někteří z nich nebyli bývali pojištěni u pojišťoven nepříslušných. I kdyby pojišťovna uvedla určité případy, nemohlo by k nim min. soc. péče při zkoumání počtu jejích pojištěnců přece přihlédnouti, poněvadž by postup takový zřejmě odporoval jasnému znění zákona.
Spol. nem. pojišťovna v M., ačkoliv jí byly sděleny všechny výsledky provedeného šetření, na nichž min. soc. péče toto rozhodnutí zakládá, nečinila proti nim ve svém posledním vyjádření z 22. února 1931 žádných námitek, setrvávajíc pouze na názoru, že vzhledem k nálezu nss-u z 10. prosince 1926 č. 25531/1926 nerozhoduje, zda pojišťovna byla dne 1. července 1928 pro všechny své členy příslušná, nýbrž že dostačí, že rozhodného dne bylo u ní skutečně pojištěno 1070 zaměstnanců. Ani v tomto směru nemůže min. soc. péče pojišťovně dáti za pravdu. Pojišťovna přehlíží, že v mezidobí od vydání cit. nálezu byl podstatně změněn právní stav. Právním podkladem cit. nálezu nss-u (Boh. A 6139) byl zák. z 15. května 1919 č. 268 Sb., jenž mluvil pouze o »členech« pokladny, naproti tomu však zák. č. 184/1928 činí další existenci spol. nem. pojišťovny závislou od toho, že pojišťovna měla dne 1. července aspoň 1000 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva. Tato značně odchylná textace § 27 odst. 1 zák. č. 184/1928 již nepřipouští výkladu, že k zachování pojišťovny dostačí zákonný minimální počet pouhých faktických členů pojišťovny. Ježto je tudíž prokázáno, že nemoc, pojišťovna živn. pomocníků spojených živn. společenstev v M. neměla dne 1. července 1928 aspoň 1000 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva, bylo nutno ji zrušiti. Likvidace zrušené pojišťovny se provede podle ustanovení § 275 zák. č. 221/1924. Úsp se pověřuje, aby učinila potřebná opatření a o skončené likvidaci podala sem zprávu.«
Na rozhodnutí to podala stížnost 1. zrušená společenstevní nemocenská pojišťovna, 2. Richard P., jakožto zaměstnavatel a representant společenstva truhlářů v M., 3. Antonín S., jakožto zaměstnanec a representant skupiny příslušníků společenstva krejčí tamtéž.
Předem bylo nss-u z moci úřední zkoumati legitimaci stran si stěžujících ke stížnosti. V tom směru uvážil nss; Předpis § 2 zák. o ss povolává nss k tomu, aby rozhodoval ve všech případech, kdy někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením úřadu správního byl ve svých právech zkrácen. Stížnost, pokud jest podána také st-li, uvedenými sub 2 a 3, bylo odmítnouti jako nepřípustnou, neboť tito st-lé nemají podle zákona ani právního nároku, ani ingerence na to, aby stěžující si spol. nem. pojišťovna byla či nebyla zachována. Nemají-li však zmínění st-lé ani právního nároku na další zachování stěžující si pojišťovny, a nedává-li jim zákon v řízení ani práva na slyšení, ani postavení strany — jak patrno z ustanovení §§ 275 a 27 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/1928 Sb. — nemohlo býti nař. rozhodnutím porušeno žádné jejich právo ani materielní, ani procesní a chybí jim proto vzhledem k předpisu shora citovanému i legitimace ke stížnosti na tento soud.
O stížnosti spol. pojišťovny uvážil nss:
Stížnost vznáší předem výtku, že vzhledem k ustanovení § 275 zák. o sociálním pojištění ve znění novely č. 184/1928 Sb. a vzhledem k zák. č. 118/1926, 237/1926 a 178/1927 Sb. nemohl žal. úřad vysloviti zrušení pojišťovny teprve 22. června 1931, neboť podle cit. předpisů byl den 31. prosince 1928 krajním termínem ke zrušení pojišťoven podle cit. § 275 a po tomto dni nebylo již ministerstvo oprávněno zrušení pojišťovny vysloviti.
Nss neshledal výtku tu důvodnou.
Podle ustanovení § 275 odst. 1 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. ve znění zák. z 8. listopadu 1928 č. 184 Sb., republikovaného vyhláškou min. soc. péče ze 17. listopadu 1928 č. 185 Sb., jest společenstevní (gremiální) nemocenskou pokladnu, která nevyhovuje ustanovení § 27, zrušiti dnem 21. prosince 1928. Po názoru soudu neplyne z řečeného ustanovení nikterak, že po 31. prosinci 1928 nebyl již úřad oprávněn zrušení pokladny vysloviti; tímto ustanovením jest jen určeno, že zrušení pokladny má projeviti účinky ke dni 31. prosince 1928, není však jím kladena úřadu, jak stížnost za to má, časová mez pro výkon jeho rozhodovací kompetence, založené v cit. ustanovení zákona, což jest patrno již z toho, že cit. ustanovení § 27 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/ 1928 Sb. nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1929 a zrušení stěžující si pojišťovny nemohlo býti úřadem vysloveno před uplynutím dne 31. prosince 1928, nýbrž nejdříve dne 1. ledna 1929.
Stížnost dále namítá, že žal. úřad nezachoval formální postup, jaký nutno šetřiti při rušení spol. pokladen vzhledem k ustanovení § 275 odst. 3 cit. zák., neboť napřed vyslovil zrušení stěžující si pojišťovny a pak teprve nařídil její likvidaci, kdežto vzhledem k ustanovení § 273 cit. zák. byl správný postup opačný.
Výtka ta není důvodná. V odst. 3 § 275 cit. zák. jest řečeno, že — při rušení pokladny podle odst. 1 — jest ustanovení §§ 267—273 obdobně užiti. Jest tudíž obdobně užiti i ustanovení § 273, v němž se praví, že až likvidace okr. nemoc, pokladny bude ukončena, prohlásí min. soc. péče nemoc, pokladnu za zrušenou vyhláškou v Úř. listě republiky československé. Leč po názoru soudu nelze právem z posléze cit. ustanovení dovozovati, že žal. úřad měl svůj výrok, jímž pojišťovnu zrušuje, vydati teprve po skončení likvidace stěžující si pojišťovny. Neboť již pojmově může k likvidaci pojišťovny dojiti teprve po jejím zrušení, což došlo výrazu též ve 2. odst. § 275, jenž nařizuje, že dojednáním záležitostí jest pověřiti okr. nemoc, pojišťovnu, v jejímž obvodu jest sídlo zrušené pokladny. Může proto poukaz 3. odst. § 275, že jest obdobně užiti ustanovení § 273, znamenati jen, že provedené zrušení pokladny jest vyhlásiti v Úř. listě, neplyne však z něho, že měl úřad naříditi nejprve likvidaci a teprve po jejím provedení pokladnu zrušiti.
V dalším obrací se stížnost proti zjištění žal. úřadu, že stěžující si pojišťovna nevyhovovala ustanovení § 27 cit. zák. Stížnost především má za to, že do počtu pojištěnců povinně pojištěných, jenž jest rozhodný s hlediska odst. 1 cit. § 27 pro další trvání (resp. přeměnu) pojišťovny, dlužno zahrnouti nejen osoby, které v den 1. července 1928 byly u pojišťovny k pojištění skutečně přihlášeny, nýbrž i všechny ony osoby pojistné povinnosti podléhající, které u řečené pojišťovny sice přihlášeny nebyly, ale přihlášeny u ni býti měly; k těmto pak náleží po názoru stížnosti všechny pojistně povinné osoby, zaměstnané u povinných členů kteréhokoli společenstva v obvodu působnosti spol. pojišťovny a vykonávající v kritickou dobu práce nebo služby, jež zakládají ve smyslu § 2 cit. zák. pojistnou povinnost. Dovolávajíc se ustanovení §§ 2, 7 a 17 cit. zák., míní stížnost, že pojištěncem jest osoba taková od toho dne, kdy počala vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, neboť od toho dne jest ex lege pojištěna a přihláška k pojištění nemá tu pro počátek pojištění charakter konstitutivní.
Nss nemohl se připojiti ke stanovisku stížnosti. Cit. § 27 stanoví v odst. prvém, že osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živn. společenstva neb u grémia obchodníků — mimo osoby v domácnosti zaměstnané — jsou povinně pojištěny u společenstevní nebo gremiální nemoc, pojišťovny, ve kterou se přeměňuje společenstevní nebo gremiální nemoc, pokladna, měla-li pokladna (pojišťovna) ta dne 1. července 1928 aspoň 1000 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva, pokud se týče grémia. Stanoví tedy zákon jako podmínku dalšího trvání společenstevní pokladny (přeměněné na spol. pojišťovnu), že pokladna (pojišťovna) ta 1. července 1928 měla aspoň 1000 pojištěnců druhu tam uvedeného. Užívaje obratu »pokladna (pojišťovna) měla pojištěnce«, mohl zákonodárce míti na mysli jen osoby u pokladny fakticky pojištěné, pokud ovšem pojištění po zákonu podléhaly a byly zaměstnány u povinných členů společenstva (mimo osoby v domácnosti zaměstnané), nikoli též osoby pojištění sice podléhající a zaměstnané u povinných členů společenstva, které však, nebyvše vzaty do katastru pokladny, fakticky u ní pojištěny nebyly, neboť o těchto osobách nelze mluviti jako o pojištěncích, jež pojišťovna určeného dne měla. Nepochybil proto žal. úřad, jestliže tyto osoby do počtu pojištěnců, rozhodného podle ustanovení § 27, nezahrnul. Opačný názor stížnosti není po právu. Stížnost dále vytýká, že z počtu pojištěnců, přihlášených u stěžující si pojišťovny ke dni 1. července 1928, neprávem žal. úřad k cíli zjištění rozhodného počtu pojištěnců podle § 27 vylučuje 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů z důvodu, že u stěžující si pojišťovny byli pojištěni nepříslušně.
Stížnost tu především namítá, že pro vyloučení 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů nemůže se žal. úřad dovolávati svého pravoplatného rozhodnutí č. 7023/4/2-1929, poněvadž rozhodnutí to bylo vydáno 15. listopadu 1929, kdežto podle § 27 cit. zák. rozhoduje stav pojištěnců ke dni 1. července 1928, tohoto dne pak řečených 315 zaměstnanců bylo u pojišťovny fakticky pojištěno; vylučování pojištěnců ex post z důvodu nepříslušnosti pojišťovny však s hlediska § 27 přípustno není.
K námitce té jest poznamenati toto:
Podle cit. již § 27 odst. 1 předpokladem přeměny společenstevní nebo gremiální nemoc, pokladny ve společenstevní nebo gremiální nemoc, pojišťovnu jest, že pokladna (pojišťovna) ta měla 1. července 1928 aspoň 1000 pojištěnců povinně pojištěných, zaměstnaných u povinných členů společenstva, pokud se týče grémia. Podle toho neomezuje se předpoklad pro další trvání společenstevní pokladny jen na skutečnost, že v den 1. července 1928 měla pokladna 1000 takticky pojištěných osob, nýbrž jest předpoklad ten vymezen ještě dalším požadavkem, aby osoby ty pojištění po zákonu podléhaly a byly zaměstnány u povinných členů společenstva, tedy požadavkem, aby k pojištění osob těch byla pokladna po zákonu příslušná. Nemohl se proto žal. úřad, řeše otázku, zda stěžující si pojišťovna vyhovuje předpokladu § 27, omeziti jen na zjištění, že osob u ní fakticky pojištěných bylo 1. července 1928 více než 1000, nýbrž musil ještě zkoumati, zda tyto osoby, podléhající pojistné povinnosti, byly zaměstnány u povinných členů společenstva, t. j. byly u stěžující si pojišťovny pojištěny příslušně.
Otázku tu co do 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů pokládal však žal. úřad za vyřešenu již svým rozhodnutím z 15. listopadu 1929, a proto ji znovu nezkoumal věcně, nýbrž poukázal k tomu, že jeho rozhodnutím z 15. listopadu 1929 bylo již pravoplatně rozhodnuto, že pro uvedené zaměstnance nebyla stěžující si pojišťovna příslušná. Nedovolal se proto žal. úřad svého rozhodnutí z 15. listopadu 1929, aby jím prokázal, že 1. července 1928 neměla pojišťovna 1000 faktických pojištěnců, nýbrž na doklad, že oněch 315 zaměstnanců bylo u ní pojištěno nepříslušně. Nejde tu tedy o vylučování pojištěnců z faktického pojištění u stěžující si pojišťovny, k němuž ovšem mohlo dojíti teprve vydáním rozhodnutí z 15. listopadu 1929, jež nemohlo jeviti své účinky ve faktickém stavu pojištěnců ke dni 1. července 1928, nýbrž o otázku, zda v den 1. července 1928 vyhověla stěžující si pojišťovna též onomu postulátu § 27, jenž požaduje, aby počet tam stanovený byl vyplněn takovými skutečnými pojištěnci, kteří byli u ní pojištěni příslušně. V tomto vztahu ovšem nemá významu, že rozhodnutí, jehož se žal. úřad dovolal, bylo vydáno teprve po 1. červenci 1928, nýbrž mohla by postupu žal. úřadu vaditi jen skutečnost, že obsahem onoho rozhodnutí nebyla řešena otázka, jejíž rozřešení v něm žal. úřad spatřuje, nebo že v něm sice rozřešena byla, nikoli však pravoplatně, zejména s účinkem proti st-lce, Že by tyto závady tu byly, stížnost nenamítá. Ale pak nemůže důvodně tvrditi, že se v otázce, zda oněch 315 zaměstnanců má býti počítáno do rozhodného počtu 1000, nemohl žal. úřad dovolati svého rozhodnutí z 15. listopadu 1929.
Stížnost dále namítá, že řečené pravoplatné rozhodnutí min. soc. péče z 15. listopadu 1929 bylo stěžující si pojišťovnou znovu bráno v odpor v řízení o zrušení pojišťovny, a to v podání ze 17. července 1930 ze zcela nových hledisek; poukázáno k tomu, že m.-ští stavitelé byli povinni pojišťovati své zaměstnance u stěžující si pojišťovny proto, že někteří z nich vyrábějí cementové zboží a jsou v důsledku toho povinnými členy též jiného společenstva (než spol. stavitelů), jež spadá do obvodu působnosti stěžující si pojišťovny. Tuto námitku však min. soc. péče přešlo, resp. uvedlo pouze, že námitka ta nebyla potvrzena ani šetřením, které provedla úsp, ani šetřením četnické stanice v M.; leč výsledek těchto šetření nebyl před vydáním nař. rozhodnutí st-lce oznámen a proto je řízení vadné.
Námitku tu neshledal nss důvodnou. Jak shora uvedeno, konstatoval žal. úřad výslovně v nař. rozhodnutí, že zmíněná námitka, uplatněná v podání ze 17. července 1930, nebyla potvrzena šetřením úsp-y a četn. stanice v M. Tím však námitku tu věcně vyřídil, neuznav ji důvodnou, poněvadž šetřením nebylo tvrzení st-lky ohledně příslušnosti některých m.-ských stavitelů k některému živn. společenstvu v M. prokázáno. Námitka stížnosti, že o výsledku šetření toho pojišťovna nebyla zpravena před vydáním nař. rozhodnutí, jest zřejmě bezdůvodná, neboť, jak ze spisů patrno, předložil okr. úřad v Č. k výzvě žal. úřadu zprávou ze 6. února 1931 dosavadní výsledky šetření i s výsledky šetření provedeného u úsp-y a četn. stanice v M. st-lce k vyjádření, st-lka pak podáním z 22. února 1931 vyjádření podala, nezaujavši v něm však žádného stanoviska k výsledkům řečeného šetření.
Stížnost dovozuje dále ve věci samé, že stěžující si pojišťovna byla příslušná k pojištění 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů. Leč nejvyšší správní soud neshledal s procesního hlediska nutným, aby se zabýval tímto obsahem stížnosti, dovozujícím příslušnost stěžující si pojišťovny, ve věci samé. Žal. úřad opřed totiž svůj výrok a nepříslušnosti stěžující si pojišťovny k pojištění 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů předem o právní moc svého rozhodnutí z 15. listopadu 1929 a vedle toho dovodil in merito, že platně (resp. příslušně) mohou býti u ní pojištěni podle § 27 cit. zák. zaměstnanci povinných členů jen oněch společenstev, která přistoupila ke společenstevní pokladně již před účinností zák. č. 221/ 1924 Sb., a že o společenstevní pojišťovně vůbec možno mluviti jen tehdy, když ji nějaké společenstvo zřídilo aneb se alespoň usneslo k ní přistoupiti. Poněvadž se však nepodařilo stížnosti, pokud svými námitkami čelí proti přípustnosti odkazu žal. úřadu na právní moc rozhodnutí z 15. listopadu 1929, dovoditi, že se žal. úřad právní moci řečeného svého rozhodnutí právem dovolati nemohl, zůstává výrok žal. úřadu v uvedeném směru opřen o cit. pravoplatné rozhodnutí, a netřeba proto zkoumati důvodnost výtek stížnosti, dovozujících příslušnost stěžující si pojišťovny ve věci samé.
Posléze vytýká stížnost jako vadu řízení, že min. soc. péče neuvádí v nař. rozhodnutí oněch 315 zaměstnanců m.-ských stavitelů podle jmen, nýbrž odkazuje na opis zaměstnavatelského katastru stěžující si pojišťovny, kterýž katastr však kromě toho obsahuje řadu jiných zaměstnavatelů, takže oněch 315 osob není vlastně náležitě precisováno.
Výtku tu vznáší stížnost neprávem. Nehledíc k tomu, že vůbec neuvádí, v jakém směru řečený domnělý nedostatek ztížil jí procesní obranu proti naříkanému rozhodnutí, dlužno uvésti, že řečený opis zaměstnavatelského katastru dostatečně individualisoval zmíněné zaměstnance tím, že jsou v něm jejich zaměstnavatelé —stavitelé — výslovně označeni přídavkem »Baumeister (Baumstr)«, u každého z nich pak jsou uvedeni jmény jejich zaměstnanci u pojišťovny k 1. červenci 1928 přihlášení.