NPD documents search: České právo, 9 (1927) - Kandidáti notářství a osnova nového notářského řádu.

Kandidáti notářství a osnova nového notářského řádu.

Na valné hromadě spolku československých kandidátů notářství, konané dne 20. března 1927 v Praze, o kteréž přinášíme zprávu zvláště, přednesen byl starostou JUDrem Frant. Janatkou obsáhlý referát o změnách a doplňcích, jež osnova nového notářského řádu vnáší do dosud platných předpisů, a tlumočen příslušným činitelům dík za různé výhody, které osnova tato v mnohých oborech kandidátům přináší.
Dlužno tu zejména vzpomenouti prodloužení výlučné notářské prakse potřebné k jmenování notářem, zastupování veřejného notáře kandidátem při přípravě úředních jednání a úkonech podle § 4 (sepisování soukromých listin a různých podání, jakož i zastupování v řízení sporném a trestním, pokud v daném případě notář sám jest k tomu oprávněn) projednání pozůstalostí, odhadech, dražbách, pak zastoupení kandidátů s právem hlasovacím v komorním výboru a pod. Jsou však v osnově též různá ustanovení, která by mohla přímo ohroziti eksistenci stavu kandidátů notářství, jakož i různá ustanovení zastaralá, nepraktická a nevhodná, vadící dokonalosti tohoto zákonodárného díla. Na odstranění těchto nepříznivých ustanovení má stav kandidátů notářství arci nejvyšší zájem, poněvadž chystaným zákonem bude dorost právnický postižen jak při jmenování, tak při praktickém provádění tohoto zákona bohdá po celý život; proto bylo usneseno na valné hromadě, aby ministerstvu spravedlnosti bylo ještě před závěrečnými poradami podáno memorandum, v němž precisováno stanovisko spolku takto:
I. K oddílu třetímu: o způsobilosti pro úřad veřejného notáře:
Důvodová správa dobře vystihuje důležitost notářství pro celý stát; dobrý notář jest skutečně pravým požehnáním pro celý svůj obvod, neboť jako osoba veřejnou věrou nadaná a naprosto nestranná, spolupůsobící při uzavírání právních jednání a tím upravující nejrůznější právní poměry mezi stranami pro budoucnost, musí obě strany vésti a poučovati o účincích zamýšlených úkonů a upozorňovati je na možné důsledky, čímž zabrání nespravedlivému zkrácení jedné strany a mnoha zbytečným a nebezpečným sporům, tak škodlivým pro celé krajiny.
Vzhledem k tomu staví se osnova zcela správně na stanovisko důkladné a hluboké předběžné průpravy odborné, theoretické i praktické, a úzkostlivého výběru osob, jimž zákon a stát veřejnou víru propůjčují. Tato idea budiž provedena zcela důsledně, а k tomu cíli navrhuje spolek tyto změny:
Z § 11 osnovy, podle něhož lze započítati do doby nutné ke jmenování notářem vedle prakse notářské též, praksi »u soudu, u státního zastupitelství neb u advokáta, finanční prokuratury, státního úřadu správního neb finančního neb i samosprávného«, budiž vyloučena prakse »u státního úřadu správního, finančního nebo samosprávného«, a ponechána toliko prakse ostatní, započítatelná podle dosud platného rakouského notářského řádu, jenž v tomto směru zcela vyhovuje; vždyť prakse u oněch úřadů, dotýkajíc se jen pranepatrně vlastní prakse notářské, jest pro praksi notářskou většinou bezcenná a nemůže naprosto býti dostatečnou průpravou pro povolání tak důležité, zvláště když by prakse notářská podle druhého odstavce tohoto paragrafu mohla býti žadateli zcela prominuta.
Prakse notářská jest skutečně prakse sui generis a nemůže býti jinou praksí nahrazena. I nejpříbuznější prakse — advokátní — majíc takřka v krvi zastupování vždy zájmu jedné strany proti druhé, a nikoliv nestranné vedení a poučování obou stran, nevystihuje idey notářství, nad to pak jí nevystihují prakse nemající s naší praksí vůbec nic společného.
Stavu notářskému by se tím tedy nikterak neprospělo. Naopak jest zde však nebezpečí značných škod pro nejlepší a nejoprávněnější dorost stavu notářského — kandidáty notářství. Započítatelnost oněch cizích praksi svedla by zajisté mnohé úředníky správní, finanční i samosprávní, a to zajisté ne právě ty nejlepší živly, nýbrž většinou jednotlivce, znechucené nebo neschopné, ba dokonce i z trestu z veřejné služby propuštěné, aby hledali útočiště u notářství, kamž by svou znechucenost a neschopnost přenesli a tím úctě a vážnosti stavu zajisté velmi špatně posloužili.
Ustanovením tím zasáhlo by se nynějším kandidátům velmi krutě do nabytých práv, a mají těch práv skutečně mezi všemi praktickými právníky nejméně!
Již dnes, třeba ,že zákon se teprve rodí, hlásí se ke stavu různí restringovaní úředníci, mladiství pensisté, škodící nynějším kandidátům i materielně. A pro budoucno jest vážné nebezpečí, že by stav notářský neměl brzo odborně vzdělaného dorostu — neboť který právník by se odhodlal k notářství u vědomí, že bude stále přeskakován žadateli z jiných praksí nejrůznějších. Práva na jmenování nemá, do jiných oborů se mu prakse notářská nezapočítá, a tak by doba praksí notářskou ztrávená byla zcela ztracena.
Podle důvodové zprávy připojené k původní vládní osnově jest ustanovení tohoto paragrafu upraveno na základě dosavadního § 6 rakouského not. řádu. Týž však na praksi správní, finanční a samosprávní vůbec nebral zřetele. Praktikuje-li se započítávání těchto praksí na Slovensku, nemůže to býti důvodem, aby tento nesprávný postup byl zákonem rozšířen pro celou říši. Právě na Slovensku jest nejlépe patrný důsledek této prakse, neboť podle informací spolku a zpráv o jmenování veřejných notářů tam veřejno-notářských kandidátů v technickém smyslu, tudíž dorostu nejlépe kvalifikovaného není.
Aby se těmto důsledkům předešlo, navrhuje spolek znění tohoto paragrafu takto:
»1. Žadatel za místo veřejného notáře musí vykázati, že byl na území Československé republiky v praksi skutečně zaměstnán nejméně po pět roků, z toho alespoň čtyři roky u veřejného notáře jako kandidát veřejného notářství, ostatní čas buď u veřejného notáře, u soudu, u státního zastupitelství, u advokáta nebo u finanční prokuratury.
2. Na návrh příslušného komorního výboru může býti žadateli prakse u veřejného notáře prominuta, vykáže-li žadatel jinou praktickou službu právní podle tohoto paragrafu po pět roků, jsou-li u něho splněny všecky ostatní náležitosti a neuchází-li se o místo jiný žadatel, který pro ně vykázal všecky náležitosti zákonné«.
II. § 28 budiž upraven jasněji takto:
»1. O tom, že byl zapsán do seznamu, vydá výbor komory kandidátu potvrzení.
2. Za notářské prakse smí kandidát býti zaměstnán toliko u veřejného notáře. Není mu dovoleno, aby zároveň byl zaměstnán v advokátní nebo soudní praksi nebo v jiné veřejné nebo soukromé službě, anebo v jiném povolání jakémkoliv.«
Další znění této věty budiž škrtnuto, ježto odporuje větě prvé, rušíc její jasné znění.
Znění osnovy, převzaté z platného notářského řádu rakouského v praksi nevyhovuje, a zavdává příčinu k častým rozporům; na př. v poslední době zamítla jedna notářská komora žádost spolku za výmaz ze seznamu kandidátů notářství kandidáta, který zastává současně dobře placené místo okresního tajemníka, ačkoliv sama výslovně zjistila, že kandidát onen pouze, »vede rejstříky jednací ve státním jazyku, jehož notář není mocen, a zastupuje notáře u soudu ve sporných a trestních věcech«. To jest arci »důkladná« průprava k notářství! A této povážlivé praksi může býti zabráněno jasným zněním zákona.
III. V § 46 odst. 1., podle něhož jest veřejný notář povinen dáti se pojistiti proti povinnému ručení za škodu, kterou by svým úřadováním způsobil, do výše 50 000 Kč, budiž doplněno »za škodu kterou by způsobil úřadováním svým, nebo svých náměstků (§ 38) či zástupců (§ 30)«. Neboť neměl-li by notář mimo pojištění žádného vlastního jmění, pák by nároky na náhradu škody vzniklé úřadováním notářova náměstka či zástupce vyšly zcela na prázdno a tím by se stala záruka illusorní. Mimo to bude tímto ustanovením dána důležitá modalita pro obsah pojišťovací smlovy; je na bíledni, že by pojišťovny, omezující při výplatě náhrady vždy rozsah zákonných pojmů co nejúžeji, vykládaly škodu úřadováním notářovým způsobenou toliko na osobu notáře samého, jenž by za své zástupce musil vždy platiti sám a od pojišťovny by nedostal ničeho.
IV. Důrazně žádá spolek, aby v § 32 odst. e) byla škrtnuta druhá věta: »K návrhu veřejno-notářské komory může ministr spravedlnosti, vyslechnuv presidenta sborového soudu II. stolice a příslušný ústřední úřad, připustiti zápis těch, kdož byli z trestu propuštěni ze služby veřejné.« Předpis ten dostal se do osnovy zákona zajisté jen přehlédnutím. Bylo by skutečně neslýchanou hanbou, aby stav, na jedné straně veřejnou vírou poctěný, byl na druhé straně samým zákonem plnými ústy prohlašován za asyl pro lidi ze služeb veřejných z trestu propuštěné.
V. Budiž škrtnut zcela § 34, ježto tento předpis má-li býti zkouška upravena jednotně, sem systematicky vůbec nepatří, a naopak mohl by býti příčinou častých nesrovnalostí. Bude-li zkouška jednotná, pak nebude k ní zajisté třeba dvouleté výlučné notářské prakse. Měl by tudíž paragraf tento oprávněnost jen při zachování dosavadní zvláštní zkoušky notářské; pak by ovšem zase odpadlo co zbytečné ustanovení § 30 odst. 3.: »Kandidát, který vykonal již praktickou zkoušku nebo má alespoň dvouletou praksi u veřejného notáře«, ježto zkouška jest podmíněna dvouletou notářskou praksí. Lépe by bylo do osnovy zařaditi tento § 34: Předpisy o praktické zkoušce upraveny jsou zvláštním zákonem.
VI. V § 65 budiž doplněno v odst. 1. Porad veřejnonotářské komory, jejího výboru a kvalifikační komise i mohou se účastniti důvěrníci kandidátů atd., a v odst. 1. č. 2. budiž citován též dodatečně vsunutý § 75. Jsouť zajisté důvěrníci kandidátů nejlépe informovaní o všech kvalifikačních momentech a nelze jim v těchto věcech odpírati právo spolurozhodování. Vzhledem k tomu budiž též § 75 o složení kvalifikační komise doplněn účastí dvou důvěrníků kandidátů notářství. Kromě těchto požadavků ryze kandidátských uplatňuje spolek v memorandu též různé náměty všeobecně notářské, zejména ponechání dosud platné lhůty měsíčních výkazů o sepsaných posledních vůlích, zásadní přidělování projednání pozůstalostí notářům v okresích, majících více než 30 000 obyvatelů, a odstranění povinnosti seznamenati veškeré poplatky notářem požadované na veřejných i soukromých listinách jim vyhotovených, o kterýchžto požadavcích referováno bylo již v článku pana notáře F. Kováře.

Citace:

Kandidáti notářství a osnova nového notářského řádu.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, číslo/sešit 4, s. 37-38.