Authors:
= Váž. civ., 7 (1925), sv. 1
PDF

Čís. 4773.


Útraty stávají se samostatnou pohledávkou teprve tím, že byly pravoplatně přisouzeny. Nejsou dotčeny vyrovnacím řízením, byly-li pravoplatně přisouzeny teprve za tohoto řízení.
(Rozh. ze dne 4. března 1925, R I 145/25.)
V exekučním řízení ku vydobytí útrat, jež byly pravoplatně přisouzeny teprve za vyrovnacího řízení o dlužníkově jmění, navrhl dlužník, by byl odložen výkon povolené exekuce zájmem, uschováním a prodejem svršků. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud nařídil výkon exekuce. Důvody: Dle §u 10 (4) cis. nař. ze dne 10. prosince 1914, čís. 337 ř. zák. pohledávky z právních jednání dlužníka a vyrovnávacího správce, na jeho místě jednajícího, která jsou jim dovolena podle ustanovení vyrovnacího řádu k dalšímu vedení obchodu, nejsou dotčeny vyrovnacím řízením. Takovou pohledávkou jsou útraty, vzešlé vedením sporu za vyrovnání, a není tudíž zákonné překážky, aby exekuce pro ně povolená nebyla vykonána. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ze spisů je zjevno, že vymáhající věřitel dobývá exekučně útraty, které mu byly jako žalovanému, zvítězivšímu ve sporu s nynější dlužnicí, přiřčeny soudy prvé a druhé stolice. Útraty tyto staly se samostatnou pohledávkou teprve, když byly pravoplatně přisouzeny rozsudkem odvolacího soudu ze dne 24. září 1924. Je-li nesporno, že vyrovnávací řízení o jmění dlužníka bylo vyhlášeno dne 18. srpna 1924, vznikla vymáhaná pohledávka až po zahájení vyrovnávacího řízení a jeho právní účinky ji nepostihují, takže lze k jejímu vydobytí vésti exekuci na movité jmění dlužníkovo bez ohledu na vyrovnávací řízení, jak již správně odůvodnil soud rekursní.
Citace:
č. 4773. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 475-476.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).