883.

Učitelé středoškolští: * § 9 zák. ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n. vztahuje se k takovým skutečným učitelům tělocviku na středních školách, kteří nenabyli vedle aprobace z tělocviku také ještě úplné aprobace z některé skupiny vědeckých předmětů, zavedené čl. IX. min. nař., ze dne 15. června 1911 č. 117 ř. z. neb úplné aprobace z některého tam uvedeného předmětu jakožto hlavního, která může býti spojena podle předpisu uvedeného článku s aprobací tělocviku.
(Nález ze dne 13. června 1921 č. 4314.)
Věc: Josef H. v B. proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odečtení pěti pololetí při určení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Městské reálné gymnasium v B. bylo roku 1919 převzato do správy státní; při tom byl do státní služby převzat též profesor tohoto ústavu Josef H., jenž byl usnesením vlády rep. čsl. ze dne — jmenován profesorem VIII. hodn. třídy s účinností od 1. září 1919. Ministerstvo školství a národní osvěty pak mu výnosem ze dne — započetlo vedle pěti válečných půlletí služební dobu jeho od 16. září do 22. září 1908 polovinou a od 23. září 1908 do 31. srpna 1919 plně, při čemž mu podle § 9 zák. ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n. odečteno pět pololetí.
Touto úpravou prof. H. se nespokojil a žádal ministerstvo školství a národní osvěty, aby toto odečtení pěti pololetí z celkové služební doby bylo zrušeno, pněvadž studoval po celé čtyřletí klasickou filologii, nabyl částečné aprobace filologické a do služby školské vstoupil po úplném absolvování universitního čtyřletí.
Žádosti této ministerstvo školství a národní osvěty naříkaným rozhodnutím nevyhovělo z toho důvodu, že pro odečtení jest rozhodující ta doba studií, jíž jest normálně potřebí k dosažení profesorské způsobilosti; poněvadž pak universitní studie prof. H. za účelem nabytí způsobilosti profesorské z oboru latiny, řečtiny, češtiny nevedly k cíli, pozbývají významu při oceňování doby studijní a vztahují se tedy na profesora H. plnou měrou ustanovení §§ 7 a 9 zák. ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n.
Stížnost k nejvyšímu správnímu soudu podaná domáhá se zrušení naříkaného rozhodnutí jako nezákonného uvádějíc, že stěžovatel úplně absolvoval filosofickou fakultu a podrobil se s úspěchem prvé části zkoušek z češtiny, němčiny a dějepisu řeckého a římského, dále že odbyl klausurní a ústní zkoušku z latiny, takže nabyl částečné aprobace pro velkou latinu, velkou řečtinu a malou češtinu (LŘč). Dále uvádí stížnost, že stěžovatel působil jako suplující učitel s 10 hodinami filogickýmí, že byl uváděn v úřad jako klasický filolog a že i na ústavě v B. od roku 1912 vyučoval vedle tělocviku stále také latině a řečtině, takže jest podle jeho názoru nesporno, že jeho vysokoškolská studia vedla k cíli, že nebyla kratší, než studia profesorů vědních oborů, a že má profesorskou způsobilost pro předměty vědecké, pročež u něho nelze užíti předpisu § 9 cit. zák. o odpočítání pěti pololetí ze služební doby.
O stížnosti uvážil nejvyšší správní soud takto:
Již organisační statut pro gymnasia vydaný na základě cís. nař. ze dne 16. září 1849 č. 393 ř. z. uvádí v § 91 vedle učitelů vědeckých předmětů zvláštní učitele tělocviku, pro něž platily odchylné předpisy aprobační vydané nařízením ministerstva kultu a vyučování ze dne 10. září 1870 č. 116 ř. z. a posléze nařízení téhož ministerstva ze dne 30. října 1913 č. 231 ř. z. Podle prv uvedeného nařízení vyžaduje se ke způsobilosti pro učitelský úřad tělocviku na středních školách a ústavech učitelských zkoušky před zvláštní komisí, podle druhého nařízení pak vedle zkoušky ještě uvedení do praktického úřadu učitelského. Tato zkouška pro učitelský úřad tělocviku vyžaduje podle nařízení z roku 1870 absolvování střední školy neb ústavu učitelského, podle nařízení z roku 1913 pak vedle vysvědčení dospělosti ze střední školy aneb ústavu učitelského návštěvu nejméně dvouročních (čtyřsemestrových) přednášek o cvičení některého běhu pro vzdělání učitelů tělocviku, zřízeného na některé universitě.
Podobně vyžaduje nařízení ministerstva kultu a vyučování ze dne 15. června 1911 čís. 117 ř. z. ke způsobilosti učitelské pro vědecké předměty vyučovací na školách středních a) aprobace při vědecké učitelské zkoušce pro školy střední, a b) uvedení do praktického úřadu učitelského. Avšak tato zkouška vědecká předpokládá podle čl. III. uved. min. nař. z roku 1911 absolvování osmisemestrového studia vysokoškolského, takže — přihlíží-li se k době potřebné ke složení zkoušek — aprobace pro vědecké předměty vyžaduje zpravidla doby o pět pololetí delší než aprobace z tělocviku.
Dále dovoluje uvedené min. nař. čís. 117 z roku 1911 ve svém čl. IX. bod 1., posl. odst., aby s aprobací z tělocviku spojena byla aprobace pro některý cizí živý jazyk, nebo přírodopis nebo chemii, jako předmět hlavní; tento předpis pak doplněn byl vynesením ministra školství a národní osvěty ze dne 9. října 1919 č. 46470, Věstník čís. 131, tím způsobem, že zavedeno též spojení tělocviku s matematikou nebo zeměpisem jako předmětem hlavním.
Toliko takovéto spojení aprobační, t. j. cizí živý jazyk nebo přírodopis nebo chemie nebo matematika nebo zeměpis jako předmět hlavní ve spojení s tělocvikem sprostředkuje, jak v uvedeném ministerském vynesení z 9. října 1919 čís. 46470 výslovně uvedeno a jak vyplývá též z předpisů min. nař. z 15. června 1911 č. 117 ř. z., plnou způsobilost učitelskou na středních školách a toliko kandidáti s takovouto způsobilostí mohou dosáhnouti postavení profesora vědeckých předmětů na střední škole se všemi důsledky, které v ohledu hodnostního postavení, zařadění do hodnostních tříd, výměry služného a pod. s ním jsou spojeny.
Naproti tomu pouhá aprobace z tělocviku (bez spojení s aprobací z některého uvedeného předmětu vědeckého jako předmětu hlavního) opravňovala toliko k dosažení postavení učitele tělocviku při státních školách středních; o postavení hodnostním, zařadění do hodnostních tříd, poměrech platových a pod. těchto učitelů tělocviku platila pak ustanovení jiná, než jaká platila pro profesory vědeckých předmětů; v tomto směru zejména obsahovaly § 5 zák. z 19. září 1898 č. 173 ř. z. a § 11 zákona ze dne 24. února 1907 č. 55 ř. z. zvláštní předpisy o započítání služební doby pro stanovení a přiřčení pětiletých přídavků.
V těchto poměrech způsobil podstatnou změnu zákon ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n. tím, že §em 7. odstranili zvláštní kategorii skutečných učitelů tělocviku a nařídil, že pro ně platí táž ustanovení jako pro ostatní učitele (t. j. vědeckých předmětů na středních školách). O započtení služební doby dosavadních skutečných učitelů tělocviku pak stanovil § 9 téhož zákona, že z jejich služební doby nepočítá se do výměry pětiletých přídavků tolik let, o kolik let byla studia jejich kratší než studia profesorů vědních oborů.
Účel tohoto předpisu byl, jak patrno, ten, aby profesoři s předběžným vzděláním kratším nebyli co do dojití vyšších platů postaveni příznivěji, nežli jejich vrstevníci, kteří za účelem dosažení aprobace širší musili tráviti delší čas na studiích. Z toho plyne, že patrně měl zákonodárce úmysl přihlížeti toliko k oné době studijní, které dle platných předpisů k dosažení té které aprobace jest normálně zapotřebí, a nikoliv snad k oné delší době, kterou jednotlivý učitel fakticky na studiích strávil, poněvadž by opačný výklad vedl k té nesrovnalosti, že by studující pilný a dochvilný byl na tom hůře, nežli studující, který se ve svých studiích zdržel.
Má tudíž uvedený § 9 na mysli ony učitele tělocviku, kteří bez ohledu na faktickou délku svých studií dosáhli toliko úplné aprobace z tělocviku, nikoliv však úplné aprobace z některé skupiny vědeckých odborů zkušebním řádem zavedené, a kteří proto také nemohli dosáhnouti postavení učitele (profesora) vědeckých předmětů.
Profesor H. nabyl způsobilosti vyučovati tělocviku na středních školách za platnosti tehdy účinného min. nař. ze dne 10. září 1870 č. 116 ř. z. po dvou letech vysokoškolského studia. Úplné aprobace z celé skupiny vědeckých odboru zkušebním řádem zavedené nikdy nenabyl; zejména nenabyl též plné způsobilosti z některého shora uvedeného předmětu (cizí živý jazyk, matematika, zeměpis, přírodopis, chemie) jakožto předmětu hlavního, která by ve spojení se způsobilostí pro tělocvik tvořila podklad pro postavení profesora vědeckých oborů ve smyslu shora uvedeného čl. IX. min. nař. z 15. června 1911 č. 117 ř. z. Nemaje této úplné aprobace pro skupinu vědeckých předmětů, resp. pro některý ze shora uvedených vědeckých předmětu jako hlavních (ve spojení s tělocvikem nebyl a nemohl býti ustanoven učitelem vědeckých předmětů, nýbrž toliko učitelem tělocviku.
Studia, která prof. H. vedle své přípravy pro tělocvik konal za tím účelem, aby dosáhl aprobace z vědecké skupiny »latina, řečtina, čeština« nemají právního významu, ježto dosud nevedla k cíli, poněvadž stěžovatel dosud nenabyl plné aprobace z této skupiny, nesloživ všecky k tomu potřebné zkoušky.
Na tento stav právní nemohla také vykonávati vlivu faktická okolnost, že prof. H. vedle tělocviku vyučoval jako suplent bez úplné aprobace též filologickým předmětům. Mohl tudíž prof. H. až do vydání zákona ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n. býti pokládán toliko za učitele tělocviku ve smyslu shora uvedeného § 5 zák. ze dne 19. září 1898 č. 173 ř. z., pokud se týče § 11 zák. ze dne 24. února 1907 č. 55 ř. z., nikoliv však za profesora vědeckého předmětu. Profesor H. byl tudíž profesorům vědeckých předmětů na roven postaven teprve na základě předpisů § 7 zák. č. 275 z r. 1919, pročež jeho převzetí co státní služby mohlo také býti provedeno toliko podle předpisu tohoto § 7 a § 9 téhož zákona.
Postup ministerstva školství a národní osvěty, které přebírajíc prof. H. do státní služby užilo předpisů § 9 zákona ze dne 23. května 1919 č. 275 sb. z. a n., shoduje se tudíž se zákonem a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 883. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 625-628.