Č. 3423.

Obecní dávka z přepychových bytů. — Administrativní řízení: Rozhodovati o odvolání z usnesení obecního zastupitelstva, že má v obci vybírána býti dávka z přepychových bytů, povolána jest ve smyslu § 40 a § 6, odst. 4 obecní finanční novely č. 329/1921 okr. správní komise.
(Nález ze dne 31. března 1923 č. 21 625/23).
Věc: Spolek majitelů domů, V., S. a spol. ve V. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Stížnost spolku majitelů domů ve V. odmítá se jako nepřípustná. Ke stížnosti V. Š. a spol. zrušuje se naříkané rozhodnutí pro nezákonnost.
Důvody: Ob. zast. ve V. projednávajíc rozpočet obecní pro 1923 usneslo se v sezení svém dne 8. února 1923, aby v obci vybírána byla po dobu 6 let dávka z přepychových bytů v sazbách a dle pravidel stanovených vl. nař. z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. St-lé se z usnesení toho odvolali vytýkajíce, že nebyl opatřen dostatečný podklad pro posouzení nutnosti a výnosnosti oné dávky, a že při správném hospodaření nebylo vůbec třeba ji zaváděti. Osk předložila toto odvolání se žádostí obce za povolení dávky zsv-u, který výnosem z 21. dubna 1923 vybírání dávky povolil a námitky st-lů zamítl a to pokud podány Spolkem majitelů domů jako nepřípustné, poněvadž spolek ten nejsa ani poplatníkem ani voličem v obci není ve smyslu §§ 40 a 6 odst. 5 zák. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. ke stížnosti legitimován, pokud podány ostatními st-li, poplatníky to obce, jako bezdůvodné, poněvadž zavedení dávky z přepychových bytů s ohledem na neutěšený finanční stav obce je účelno.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Odvolání Spolku majitelů domů odmítnuto bylo žal. úřadem jako nepřípustné pro nedostatek rekursní legitimace. Mohl by tedy jmenovaný Spolek naříkati před nss-em pouze tento výrok, nikoli však rozhodnutí ve věci samé, které nebylo vydáno jemu, nýbrž toliko ostatním rekurentům. Avšak proti výroku, upírajícímu Spolku legitimaci rekursní, stížnost neformuluje žádného stížního bodu (§ 18 zák. o ss). Jeví se tedy, pokud je podána Spolkem majitelů domů ve V., nepřípustnou, a mohl se jí nss zabývati věcně jenom, pokud je podána ostatními st-li jich vlastním jménem.
Stížnost vytýká na jiném místě, že byl porušen pořad instanční, poněvadž osk místo aby o odvolání sama rozhodla, jak bylo její povinností, předložila je zsv-u, o tomto opatření st-le vůbec nevyrozuměla, a zsv rozhodl pak o odvolání přímo sám.
Nss shledal tuto námitku důvodnou.
§ 90 ob. zř. čes. ustanovoval, že každé usnesení ob. zast. o příspěvcích jakéhokoli způsobu na obec rozvržených jest veřejně vyhlásiti. Je-li k usnesení takovému třeba vyššího schválení, může každý občan do 8 dnů připomenutí svá k němu podati, kterážto připomenutí buďtež zároveň se žádostí za vyšší schválení na místo náležité předložena.
Ustanovení toto bylo vykládáno (srov. Budw. 1910 A) 03) tak, že usnesení o vybírání dávek obecních, která vyžadují vyššího schválení, mohou býti naříkána toliko připomínkami ve smyslu § 90, o nichž pak rozhoduje v jediné instanci úřad povolaný usnesení schvalovati resp. dávku povolovati.
Obec. fin. novela z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. onoho předpisu nepřejala. Bylo sice obdobné ustanovení obsaženo ještě ve vládní osnově zák., § 39 (tisk posl. sn. 1397 N. Shr. 1/2), ústavní výbor však — z jakých důvodů, není patrno — je vypustil a dal dotyčnému §, nyní § 40 — nynější znění (tisk 2784 posl. sn. N. Shr. 1/3).
§ 40 v tomto znění praví, že pro schůze obec. zastupitelstva, ve kterých usnášeti se má o příspěvcích, poplatcích, dávkách a naturálních plněních, platí obdobně ustanovení odst. 2 — 5 § 6. Odst. 4 § 6 stanoví, že usnesení ob. zast. o rozpočtu jest v obci po dobu 14 dnů veřejně vyhlásiti, v druhé větě pak praví, že z usnesení možno se odvolati k bezprostřednímu úřadu dohlédacímu, t. j. (§ 42) v Čechách k okr. výboru. Ob. finanční novela nezná tedy proti usnesením o dávkách již »připomínek« ve smyslu dosavadního § 90 ob. zř. čes., o nichž by rozhodoval přímo úřad povolaný povoliti dávku současně s tímto svým rozhodnutím dozorčím. Usnesení takové může býti nyní naříkáno jenom pravidelným opravným prostředkem, odvoláním, o němž rozhodovati jest pravidelným pořadem instancí, tedy v druhé stolici v Čechách okr. výborem a teprve v třetí stolici zsv-em.
Poněvadž zákon neobsahuje žádného omezení, vztahuje se toto rozhodování stolic rekursních v mezích rekursního žádání jak na formální, tak i na věcnou stránku nař. usnesení obce o dávce. Teprve jestliže a když v této cestě rekursní usnesení bylo potvrzeno a tak stalo se formálně pravoplatným, může býti podkladem pro dozorčí akt povolení dávky zsv-em. S druhé strany nenahrazuje však ono instanční rozhodnutí, upravující toliko poměr mezi obcí a rekurentem, dozorčí akt povolení dávky, kterým se upravuje výhradně jen poměr mezi obcí a orgánem dozorčím, a neprejudikuje positivně rozhodnutí zsv-u, které jest mu učiniti jako orgánu dozorčímu k žádosti obce za povolení dávky.
V daném případě st-lé podali z usnesení ob. zast. z 8. února 1923 o vybírání obecní dávky z přepychových bytů odvolání na osk-i. Ve smyslu §§ 40 a 6, odst. 4 ob. fin. nov. byla povolána rozhodnouti o tomto odvolání osk. Nestalo-li se tak a rozhodl-li o něm přímo zsv, je toto jeho rozhodnutí, učiněné mimo předepsaný postup instanční, vadné a důsledkem toho je i povolení k vybírání dávky, dané na takovémto vadném podkladě, nezákonné.
Bylo proto nař. rozhodnutí již z toho důvodu zrušiti, a nebylo dále třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3423. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 916-918.