NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 2295.

Objektivní skutkovou podstatu prvého případu §u 209 tr. zák. nevylučuje okolnost, že pachatel nepřednesl své obvinění vrchnosti jako vlastní postřeh, nýbrž jako reprodukci sdělení osoby třetí.
Nezáleží na tom, zda vrchnost pokládá udání za věrohodné a zařídí o něm pátrání.
(Rozh. ze dne 22. února 1926, Zm I 821/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Chrudimi ze dne 18. září 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že skutečnosti v rozsudku zjištěné nestačí k naplnění skutkové podstaty zločinu podle §u 209 tr. zák., protože prý si žádného zločinu Antonína P-y nevymyslel, nýbrž ve svém oznámení ze dne 3. května 1924 reprodukoval jen to, co mu třetí osoba (Adolf P.) o četnickém strážmistru sdělila, a to nikoliv ve formě obvinění, nýbrž jen jako sdělení P-ovo. poněvadž neuváděl ničeho, co by byl zjistil vlastním postřehem. Při svém sdělení nejednal prý proti svému lepšímu přesvědčení a nebyl si vědom dosahu svého jednání, naopak pokládal sdělení za věrohodné a pravděpodobné a žádal proto za vyšetření věci, by úřední autorita nebyla podrývána. Pokud zmateční stížnost těmito vývody popírá objektivní skutkovou podstatu deliktu, není odůvodněna. Trestná činnost, uvedená v §u 209 tr. zák., záleží ve křivém obviňování jiného ze zločinu — buď u vrchnosti, nebo ne sice u vrchnosti, ale takovým způsobem, že může zavdati vrchnosti příčinu k vyšetřování, nebo aspoň pátrání proti obviněnému. Předpokládá se, že obvinění jest objektivně i subjektivně křivým, t. j. že zločin vůbec nebyl spáchán, nebo aspoň že nebyl spáchán obviněným a že pachateli to bylo známo. Nezáleží na tom, jak mylně má za to zmateční stížnost, zda vymyslil si zločin pachatel sám, či zda sdělil dále obvinění, jež pronesl jiný, stačí, že předmětem udání jest vymyšlený zločin a že pachatel jest si této kvality svého udání vědom. V případě, když se stalo křivé obviněni u vrchnosti (a o takový případ tu jde, ježto soud zjišťuje, že stěžovatel učinil oznámení, obsahující obvinění četnického strážmistra Antonína P-у ze zločinu zneužití moci úřední, četnickému velitelství, tedy veřejnému úřadu ve smyslu §u 84 tr. ř.), může se státi udání v jakékoli formě, tedy nejen ve formě přímého obvinění; stačí i udání prostě reprodukující sdělení osoby třetí. Nevylučuje proto objektivní skutkové podstaty zločinu podle §u 209 tr. zák., jak mylně usuzuje zmateční stížnost, ta okolnost, že obžalovaný nepřednesl obvinění jako vlastní postřeh, nýbrž jako reprodukci sdělení osoby třetí (Adolfa P-а). Budiž v této souvislosti ještě uvedeno, že pro objektivní skutkovou podstatu křivého udání u vrchnosti jest lhostejno, zda pokládá vrchnost udání za věrohodné, čili nic, a zařídí o něm pátrání. Nebylo proto v souzeném případě vůbec třeba zkoumati (na rozdíl od druhého případu §u 209 tr. zák., kdy se udání nestalo u vrchnosti), jak činí nadbytečně rozsudek, zda mohlo dáti (či dalo) udání obžalovaného vrchnosti příčinu k vyšetřování nebo pátrání proti nařčenému četnickému strážmistrovi. Z toho plyne, že právní posouzení věci prvním soudem, pokud jde o objektivní stránku skutkové podstaty, odpovídá správnému výkladu zákona a že rozsudek není v tomto směru stižen právním omylem.
Naproti tomu jest zmateční stížnosti přisvědčiti, pokud s hlediska důvodu čís. 5 §u 281 tr. ř. vytýká, že nalézací soud dospěl k závěru, že obžalovaný učinil udání úmyslně, jsa si vědom jeho bezpodstatnosti a nepravdivosti obsahu, způsobem formálně nikoliv bezvadným.

Citace:

č. 2295. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8, s. 157-158.