NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 1012.

V tom, že byl veřejný orgán u výkonu služby nazván »cikánem«, jest spatřovati urážku dle § 312 tr. zák.
(Rozh. ze dne 18. listopadu 1922, Kr II 656/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Kroměříži ze dne 24. dubna 1922 porušen byl zákon v ustanovení § 312 tr. zák.
Důvody:
Dle obsahu spisů okresního soudu v Kroměříži našel dne 13. dubna 1922 četnický strážmistr Karel L.. jdoucí služebně obchůzkou s četníkem na zkoušku Eduardem S-em, v lese blíže Ch čerstvě useknutý jasan. Poněvadž spatřil od místa, kde jasan ležel, odcházeti 13tiletého Antonína В-a, který odešel ke své matce, Augustině B-ové, jež tam sbírala klestí, vzniklo v něm podezření, že snad Antonín B. onen jasan usekl. Strážmistr L. vyzval pak Antonína В-a, aby šel s četnickou hlídkou na místo činu za účelem pátrání po ukryté snad sekyře, a v tom okamžiku pronesla Augustina B-ová proti strážmistru L-ovi slova »kluk tam nebyl, vy jste cikán«. Při hlavním přelíčení dne 24. dubna 1922 u okresního soudu v Kroměříži doznala obžalovaná Augustina B-ová, že řekla strážmistru L-ovi, že je cikán, že však nemínila uraziti ho tímto výrokem, že prý to znamená v jejich prostém nářečí tolik, že nemluví pravdu, a že mínila prý tím říci, že strážmistr mluví nepravdu, a že jen jako prostá žena použila takového vulgárního výrazu. Přes to však, že obžalovaná se doznala, vynesl okresní soud v Kroměříži rozsudek osvobozující ze dne 24. dubna 1922 pro přestupek dle § 312 tr. zák.; v důvodech má sice čin obžalované za objektivně prokázaný, avšak po stránce subjektivní vychází z názoru, že prý u obžalované schází úmysl urážlivý a vědomí urážlivosti výroku, an prý výrok »vy jste cikán« pronesen byl obžalovanou vůči četnickému strážmistru nikoliv v nějakém zlém úmyslu, nýbrž proto, aby mu řekla, že mluví nepravdu. Při tom odůvodňuje soud tento svůj názor ještě dále tím, že prý všeobecně jest známo, že na venkově slovo »cigánit« znamená mluvit nepravdu, a cikán je ten, kdo mluví nepravdu a že výrok sám není nijak opovržlivý, ba ani ponižující, zejména uváží-li se, kým byl pronesen. Rozsudek tento, jenž vešel v moc práva, spočívá na právně mylném názoru. Odporovati úředně zakročujícímu četníkovi tím, že je nazýván cikánem, vybočuje z mezí pouhého hájení se, které by se cti a sebevědomí úředně vystupujícího veřejného orgánu nedotýkalo a naprostou nevážnost mu neprojevilo. Uvádí-li rozsudek, že obžalované scházel urážlivý úmysl a vědomí urážlivosti výroku, ježto ho neužila ve zlém úmyslu, nýbrž pouze, aby četníkovi řekla, že nemluví pravdu, neboť na venkově že znamená slovo »cigánit« mluviti nepravdu, stačí poukázati k tomu, že i venkov dobře rozeznává mezi slušnou a nemístnou mluvou a že tudíž pro styk zevní nelze užiti forem, doma třeba obvyklých, jako na příklad všeobecné tykání a pod. Že by si takového nerozeznávání Augustina B-ová nebyla vědoma, rozsudek nezjišťuje, zejména, že by si nebyla toho vědoma, že mluví s orgánem moci veřejné, jemuž šlo o výkon služební. Také nelze přisvědčiti názoru, že slovo »cikánit« znamená mezi lidem mluviti nepravdu, t. j. býti mylného nebo nesprávného náhledu, což jedině by mohla býti obvyklá a dovolená forma odporu proti určitému tvrzení, nýbrž porušený význam toho slova mohl by býti jen »drze lháti« dle příslovečného rčení »lže jako cikán«, neboť v představách a dle zkušenosti prostého lidu českého žije kočující cikán jen jako člověk, osobní a majetkové bezpečnosti svrchovaně nebezpečný, jenž je všude a vždy postrachem venkova. Přirovnávati někoho k cikánovi, označovati někoho jako člověka s vlastnostmi cikána, jeví se tudíž býti vůči každému vyslovenou a nepochybnou urážkou, tím více vůči osobě požívající ochrany § 68 tr. zák., kde ve smyslu § 312 tr. zák. netřeba ku splnění skutkové podstaty tohoto přestupku, aby urážka byla intensity, spadající pod ustanovení XII. hlavy II. dílu tr. zák., nýbrž stačí jakýkoliv projev, kterým snižován anebo zlehčován jest výkon úřední, kterým trpí zájem veřejný a kterým veřejná autorita jest dotčena.

Citace:

č. 1012. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 532-534.