NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1894.

Předpis §u 15 tr. ř. nelze rozšiřovati na zrušovací soud z důvodu všeobecného práva dohlédacího.
Ustanovení §u 92 cís. pat. ze dne 3. května 1853, čís. 81 ř. zák. je nahraženo ustanovením §u 77 zákona o organisací soudů ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák.
Toto ustanovení má za účel, by nejvyšší soud vytýkal poklesky, zjištěné při vykonávání úřadu soudcovského.
(Rozh. ze dne 10. února 1925, N I 18/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací odmítl v neveřejném zasedání stížnost S-e do usnesení vrchního zemského soudu v Praze ze dne 9. ledna 1925.
Důvody:
Podle §u 4 zákona ze dne 2. listopadu 1918, čís. 5 sb. z. a n. rozhoduje nejvyšší soud jako soud zrušovací v případech, řádem trestním a vedlejšími zákony mu přikázaných. Činnost nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího jest stanovena §em 16 tr. ř., který předpisuje, že je povolán rozhodovati o zmatečních stížnostech podle tr. ř. přípustných. Pokud mimo to je povolán rozhodovati v jiných případech, stanoví se v trestním řádu výčetmo (§§y 33, 54, 63, 64, 74, 341, 362, 364, 410, 411 a 427 tr. ř.), po případě, pokud je to ve zvláštních zákonech výslovně stanoveno. K takovým případům případ, o nějž tu jde, nenáleží. § 16 tr. ř. nemluví o dohlédacím právu zrušovacího soudu a § 15 tr. ř. obmezuje se všeobecně na soudy druhé stolice; rozšiřovati jeho předpis na soud zrušovací z důvodů všeobecného práva dohlédacího nelze. Stížnost neprávem se dovolává ustanovení §u 92 cís. pat. ze dne 3. května 1853, čís. 81 ř. zák. Ustanovení to je nahraženo §em 77 nyní platného zákona o org. soudů ze dne 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. zák. Toto ustanovení má za účel, by nejvyší soud, zjistí-li, vykonávaje svůj úřad soudcovský, nějaké poklesky soudu prvé nebo druhé stolice, je vytkl a o tom ministru spravedlnosti sdělení učinil. Jedná se tu tedy pouze o vytýkání poklesků zjištěných při vykonávání úřadu soudcovského, t. j. pokud nejvyšší soud, ať ve věcech civilních nebo trestních, je povolán podle zákona ve věcech těch rozhodovati. O takový případ tu však nejde; stížnost dovolává se přímého rozhodnutí nejvyššího soudu jako soudu zrušovacího, k němuž tento, jak shora bylo prokázáno, povolán není. Bylo tudíž dohlédací stížnost jako nepřípustnou odmítnouti.

Citace:

č. 1894. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 104-104.