Čís. 14807.

K výkladu § 163 obč. zák.
Důkaz krevní zkouškou podle faktorů M a N může býti způsobilým prostředkem k vyvrácení domněnky otcovství, i když důkaz krevní zkouškou podle krevních skupin A, B, O zůstal nerozhodným.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1935, Rv II 623/35.)
Nižší soudy vyhověly žalobě na uznání nemanželského otcovství, odvolací soud z těchto důvodů: Domněnka nemanželského otcovství žalovaného může býti vyvrácena jen protidůkazem, že dítě nemůže pocházeli ze soulože žalovaného s nemanželskou matkou, k níž došlo v kritické době. Žalovaný nabídl v tom směru důkaz krevní zkouškou, který byl proveden v odvolacím řízení. Podle dobrozdáni znalce Dr. P-a měl tento důkaz za výsledek, že žalovaného nelze z otcovství exkulpovati. Protidůkaz proti zákonné domněnce otcovství podle § 163 obč. zák. neměl tedy úspěchu, a nemění na tom podle přesvědčení odvolacího soudu nic, že krevní zkouška podle faktoru M a N nemohla býti provedena, jelikož poručník odepřel svoliti k provedení této zkoušky krve.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Rozsudek odvolacího soudu trpí vadou podle § 503 čís. 2 c. ř. s., poněvadž odvolacím soudem nebylo připuštěno další provedení důkazu první zkouškou podle faktorů M a N. Soudní znalec MUDr. P. na základě provedené krevní zkoušky zjistil, že nemanželské dítko i jeho matka mají krevní skupinu A, kdežto žalovaný krevní skupinu O, a že proto nelze žalovaného z otcovství exkulpovati. K tomu však poznamenal, že zkouškou krve podle faktorů M a N je možno ještě někdy vyloučiti otcovství zcela nepochybně, i když důkaz , jím provedený (podle krevních skupin, A, B, O) nic nepovídá. Důkaz krevní zkouškou podle faktorů M a N může tedy býti způsobilý k tomu, aby vyvrátil zákonnou domněnku otcovství podle § 163 obč. zák. Hodnocení výsledku krevní zkoušky těmito faktory provedené musí býti ovšem ponecháno volnému posouzení soudcovskému podle § 272 c. ř. s. stejně jako hodnocení výsledku krevní zkoušky podle skupin A, B a O. Odvolací soud důkaz podle faktorů M a N neprovedl, poněvadž prý poručník ku provedení této druhé zkoušky odepřel svůj souhlas. Odepření to se však stalo písemným podáním právního zástupce žalující strany, a nikoli poručníkem, který měl býti slyšen přímo soudem, zda výslovně souhlasí anebo odpírá souhlas s odebráním krve nezletilé žalobkyni a nesměl se proto odvolací soud spokojiti s pouhým prohlášením trávního zástupce a z něho odvozovati nemožnost provedení důkazu další zkouškou krve (srov. sb. n. s. čís. 13178 a 13251). Ježto se tak nestalo, jest řízení odvolacího soudu zatíženo vadou bránící řádnému posouzení rozepře. Bude na odvolacím soudu, aby zaháje znovu sporné jednání, případný souhlas poručníka k provedení další zkoušky krve podle faktorů M a N od něho přímo u soudu si vyžádal, v kladném případě zkoušku tu provésti dal a výsledek její pro posouzení otázky otcovství žalovaného řádně zhodnotil, v případě pak odepření souhlasu i význam toho se zřetelem na ostatní provedené důkazy podle § 272 c. ř. s. volně posoudil.

Citace:

č. 14807. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 953-954.