NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 17170.

Přípustnost pořadu práva pro nárok proti státu (poštovní správě) na náhradu škody vzešlé nesprávným postupem poštovního orgánu při doručení soudní zásilky.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1939, R II 500/38.)
Srov. rozh. č. 11707 Sb. n. s. Podle žalobního přednesu podal žalobce u okresního soudu v S. na Jana P. upomínací žalobu, a když nebyl podán odpor, vedl exekuci. Za exekučního řízení tvrdil Jan P., že mu platební rozkaz nebyl doručen do vlastních rukou, a podal proto žalobu o zmatečnost, které okresní soud v S. vyhověl. Tvrdě, že mu byla nesprávným doručením způsobena škoda 515 K a že za ni jest poštovní správa jako zaměstnavatelka doručujícího poštovního orgánu odpovědna, domáhá se žalobce na Československém státě zaplacení uvedené částky z důvodu náhrady škody. Žalovaný stát namítl, že pro uvedenou žalobu není přípustný pořad práva, ježto jednak žalobce podal žádost u ředitelství pošt a telegrafů v B., ale proti zamítavému jejímu vyřízení si nestěžoval, takže není vyčerpán správní pořad, jednak nejde tu o soukromoprávní poměr, neboť poštovní orgán byl činný jako orgán soudní a konal tudíž výkony patřící do oboru výsostné moci státní, takže byl v té příčině státním úředníkem podle dvorského dekretu č. 758/1806 Sb. z. s. Soud prvé stolice zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva a rozhodl věcně rozsudkem zamítajícím žalobní nárok. Rekursní soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl žalobu. Důvody: Předně nelze schváliti názor prvého soudu, že tím, že žalobce proti rozhodnutí ředitelství pošt a telegrafů v B., jímž byla správní cestou jeho žádost o náhradu zamítnuta, nepodal další opravný prostředek ve lhůtě čtyř týdnů po doručení výměru, byl vyčerpán pořad správní. Pořad správní byl by přece vyčerpán jen tehdy, kdyby byl žalobce vyčerpal všechny opravné prostředky, které mu proti onomu rozhodnutí příslušely. Když to neučinil a vůbec stížnost proti dotčenému výměru nepodal, nevyčerpal tím pořad správní, a nelze proto říci, že podle § 219, odst. 2, nař. č. 317/1916 ř. z. je pořad práva přípustný. Rovněž není správný názor prvého soudu, že pořad práva jest přípustný proto, že otázka náhrady, které se žalobce domáhá, není upravena zvláštním zákonem. Právě proto, že poštovní orgán v souzeném případě obstarával při doručování jako státní orgán při výkonu moci státní z moci úřední úkon práva veřejného, nejde tu o nárok z poměru soukromoprávního. Šlo o výkon doručení soudního usnesení ve smyslu §§ 87 a dalších c. ř. a § 343 jedn. ř. Právě proto, že není zákonného předpisu, který by byl stanovil odpovědnost pošty za výkon doručujícího orgánu, ani zákonného ustanovení, které by přikazovalo soudu rozhodování o takových nárocích, není v souzené věci pořad práva přípustný, když žalobce nevyčerpal správní pořad, nepodav proti výměru, jímž jeho nároky byly v řízení správním zamítnuty, možné opravné prostředky. Rozsudek a jemu předcházející řízení jsou tudíž zmatečné podle § 477, č. 6 c. ř. s.
Nejvyšší soud obnovil v příčině námitky nepřípustnosti pořadu práva usnesení soudu prvé stolice a uložil odvolacímu soudu, aby rozhodl v žalobcově odvolání věcně.
Důvody:
Nezáleží na tom, zda byl vyčerpán pořad správní či nikoliv, protože žalobce, kterého nelze pokládati za odesilatele, sám zastává stanovisko. Že nebyl se žalovaným ve smluvním poměru. Nelze tu proto užiti předpisů §§ 217 a 219 pošt. řádu č. 317/1916 ř. z., účinného v době doručení žaloby Janu P., a nepřípadný je tu stěžovatelův poukaz na § 1317 obč. zák. Nárok proti státu (poštovní správě) na náhradu škody vzešlé nesprávným postupem poštovního orgánu při doručení soudní zásilky, třebas bylo doručení to úkonem práva veřejného (rozh. č. 11707 Sb. n. s.), nebyl odňat zvláštním zákonem z rozhodnutí jiných orgánů nebo úřadů a tím z rozhodování řádných soudů (§ 1 jedn. ř.), takže rekursní soud neprávem shledal námitku nepřípustnosti pořadu práva za oprávněnou. Na něm nyní bude, aby rozhodl věcně k žalobcovu odvolání o tom, zda nárok, o nějž ve sporu jde, je ve věci samé oprávněn.

Citace:

č. 3958. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 924-925.