NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4068.

Ke skutkové podstatě zločinu podle § 85 b) tr. zák. stačí možnost ublížiti komukoliv, třebas způsobem nepatrným; velikost nebezpečí a skutečnost způsobeného poškození jsou jen další náležitosti činu, rozhodné pro výměru trestu podle § 86 tr. zák.
Subjektivní stránka zločinu podle § 85 b) tr. zák. jest naplněna, měl-li pachatel úmysl poškoditi cizí majetek (rozbíti okna) a uvědomil-li si současně, že z tohoto poškození může vzejíti některé z nebezpečí v zákoně uvedených (že v místnosti jest nebo může býti někdo přítomen a bude nebo může býti zasažen), že však představa ta ho nezdržela od provedení skutku.
(Rozh. ze dne 11. února 1931, Zm II 51/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu trestního v Brně ze dne 18. prosince 1929, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí vydíráním podle § 98 b) tr. zák. a zločinem veřejného násilí zlomyslným poškozením, cizího majetku podle § 85 b) tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Ohledně zločinu podle § 85 písm. b) tr. zák. domnívá se zmateční stížnost, že prý po objektivní stránce není nic prokázáno, co by nasvědčovalo možnosti přivoditi zlomyslným rozbitím oken nebezpečí pro život, zdraví a bezpečnost lidského těla. Námitkami těmi hodnotí si však stěžovatel sám svědectví Anny N-ové a Marie M-ové, a to na podkladě nesprávné jejich citace a výkladu a brojí jen způsobem po zákonu nepřípustným proti úsudku nalézacího soudu, odvozenému z výpovědí těchto svědků. Uvádí-li Anna N-ová, že stála od okna asi dva a půl metru, že střepiny z rozbitého okna padly jí až na nohy a do troků, ve kterých prala, že M-ová seděla v její blízkosti zády k oknu, potvrzuje-li dále svědkyně M-ová, že seděla poblíže okna a že mohl snadno býti někdo poraněn, jest při tomto stavu průvodů úsudek soudu o možnosti ohrožení tělesné bezpečnosti lidí jen logickým jejich závěrem, i když se svědkyně N-ová domnívá, že střepiny padnuvší jí na nohy, jí samotné nemohly vážně ublížiti. Ke skutkové podstatě zločinu podle § 85 b) tr. zák. stačí však již pouhá možnost ublížiti komukoliv, třebas způsobem jen nepatrným, kdežto velikost nebezpečí a skutečnost způsobeného poškození jsou jen další náležitosti činu rozhodné pro výměru trestu podle § 86 tr. zák. Zmateční stížnosti nelze přisvědčiti ani, požaduje-li pro subjektivní stránku zločinu podle § 85 b) tr. zák. průkaz zvláštního úmyslu a vůle přivoditi nebezpečí v zákoně tom naznačené. Povaha zlého úmyslu, vyjádřená pro celý obor trestního práva v § 1 tr. zák., činí dostačující známkou jeho jsoucnosti pouhé vědomí pachatelovo, provázející trestnou činnost, že z jeho jednání může povstati určité zlo. Subjektivní stránka zločinu podle § 85 b) tr. zák. jest splněna, měl-li pachatel úmysl poškoditi cizí majetek (rozbíti okna) a uvědomil-li si současně (vznikla-li v jeho duševní činnosti i určitá představa), že z onoho poškození může vzejíti některé z oněch nebezpečí, která zákon uvádí, že však tato představa neměla vliv na jeho trestné rozhodnutí, nezdržela ho od provedení skutku; tudíž, pokud se souzeného případu týče, že jest nebo může býti někdo v místnosti přítomen a bude nebo může býti zasazen předmětem do okna vhozeným nebo střepinami padajícího skla. Zjišťuje-li proto v souzeném případě rozsudek skutkově způsobem zmateční stížnost nedotčeným — její vývody v tom směru jsou jen pouhým po zákonu nepřípustným brojením — že obžalovaný, rozmlouvaje předem s N-ovou, stojící za oknem, musil viděti, že ona i M-ová jsou v bezprostřední blízkosti okna, a že tedy střepiny mohou tu neb onu z nich zasáhnouti, že však přes to okno i květináče rozbil ze zlomyslnosti, zjistil vše, co dostačuje k naplnění subjektivní stránky zločinu, jímž uznal stěžovatele vinným.

Citace:

Čís. 4068.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 76-78.