— Č. 8407 —

Č. 8407.


Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: O promlčecí lhůtě dávky z převodu, který nastal před 23. květnem 1922.
(Nález ze dne 3. února 1930 č. 20014/28.)
Věc: JUDr. František Ž. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Smlouvou trhovou ze 3. listopadu 1921 byla prodána nemovitost čp. ... v R. Antonii F., Bohumilu K., Marii K. a Dru Ž., každému 1/4. Plat. rozkazem z 21. prosince 1925 byla vyměřena dávka podle nař. č. 545/20 prodávajícím. Na to záručním plat. rozkazem z 21. listopadu 1927 byla dávka předepsána nabyvatelům. Žal. úřad stížnost do záručního platebního rozkazu zamítnul.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Není sporu o tom, že v daném případě lhůta promlčecí počíná 1. lednem 1922, resp. — poněvadž do promlčecí lhůty rok 1922 se nevčítá — dnem 1. ledna 1923; na sporu jest pouze otázka, zda lhůta promlčecí jest 51etá a uplynula tudíž až 31. prosince 1927, jak míní žal. úřad, či je-li 41etá, takže promlčení nastalo již 31. prosince 1926, jak tvrdí st-1, opíraje se o ustanovení ob. fin. novely č. 329/21. Předmětem sporné dávky byl převod nemovitosti na základě smlouvy z 3. listopadu 1921. Dávka byla vyměřena právem podle dávkového řádu č. 545/20, jenž podle § 30 platil pro všechny převody nastalé ode dne jeho vyhlášení (5. října 1920) až do dne 22. května — č. 8407 —
1922 včetně, ježto nová dávková pravidla vydaná vl. nař. č. 143/22 se vztahují dle svého § 30 pouze na převody nastalé ode dne vyhlášení tohoto nařízení, t. j. od 23. května 1922.
Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí podle dávk. řádu č. 545/20 byla — stejně jako dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí vybíraná až do té doby na základě příslušných dávkových řádů zemských (srov. Boh. A 149/19, 381/20) — dávkou zemskou. Teprve ob. fin. novela č. 329/21 včlenila tuto dávku do systému dávek obecních, stanovíc v § 37, že jest dávku tu vybírati jako dávku obecní (§ 29), a to ve všech obcích obligatorně. Podle § 37 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 4 byla vláda zmocněna, aby pro tuto dávku vydala jednotný řád. Vybírání samostatných obecních dávek je podle ob. fin. novely č. 329/21 podmíněno vydáním pravidel dávkových (§§ 35, 37, 38, 43). Může tedy nějaká dávka taková jako dávka obecní býti vybírána teprve, když byla o ní vydána příslušná vybírací pravidla. § 59 ob. fin. novely stanovil ovšem v odst. 2. v zájmu kontinuity vybírání obecních dávek, že obce mohou nadále vybírati dosud povolené dávky, pokud vláda neustanoví jinak. Tohoto předpisu nelze však vztahovati na dosavadní dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí podle dávkového řádu č. 545/20, poněvadž tato dávka — jak uvedeno — byla dávkou zemskou, a nikoli dávkou, kterou vybíraly obce jako dávku jim dosud povolenou.
Mohla tedy dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí jako dávka obecní podle předpisů samé ob. fin. novely č. 329/21 býti vybírána teprve od té doby, kdy vláda používajíc zmocnění daného jí v § 37 cit. zák. vydala příslušná dávková pravidla, což se stalo teprve nařízením č. 143/22 s účinností pro převody nastalé ode dne 23. května 1922. Pro převody nastalé před tímto dnem platil tudíž i po vydání ob. fin. novely č. 329/21 dávkový řád č. 545/20, a podléhaly tedy tyto převody i nadále dávce z přírůstku hodnoty jako dávce zemské, byť i výnos této dávky podle vl. nař. č. 143/22 k § 37 měl od 1. října 1921 plynouti výhradně obcím.
Dávk. řád č. 545/20 — upravuje vybírání dávky zemské — důsledkem toho nebyl v jednotlivých svých ustanoveních ani dotčen předpisy ob. fin. novely č. 329/21 o dávkách obecních a nevztahují se na něj ani derogační klausule § 57 odst. 1 ob. fin. novely, jež zasahuje toliko ustanovení zákonů a nařízení, které se týkají poměrů fin. hospodářství obcí, a nikoli tedy ustanovení dávk. řádu č. 545/20, jež se netýkala poměrů fin. hospodářství obcí, nýbrž zemí.
Pak nebyl však ustanovením § 46 ob. fin. novely dotčen ani předpis § 27 dávk. řádu č. 545/20, a platil tento předpis i po 1. října 1921, a platí dosud nezměněně ohledně dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí ze všech převodů, které sluší posuzovati podle tohoto řádu, t. j. ze všech převodů nastalých v době od 5. října 1920 do 22. května 1922 včetně.
Poněvadž podle § 27 dávk. řádu 545/20 — dle něhož posuzovati jest i převod dnes sporný — promlčecí lhůta činí 5 let, byla by tato lhůta prošla v daném případě teprve 31. prosince 1927, a nebylo tedy závady, aby záručným plat. rozkazem z 21. listopadu 1927, doručeným 24. prosince 1927, mohla býti předepsána.
Citace:
č. 8407. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 339-340.