Authors:
= Boh. adm., 12 (1930), sv. 1
PDF
— Č. 8492 —

Č. 8492.


Zaměstnanci veřejní: * Výrazem »meubles« ve dvorském dekretu ze 13. září 1804 sb. pol. zák. svaz. 22 č. 31 o přiznání odškodného při přeložení státních zaměstnanců nelze rozuměti toliko nábytek ve vlastním slova smyslu, nýbrž také jiné bytové zařízení (svršky).
(Nález ze dne 14. března 1930 č. 4168.)
Věc: Bohuslav H. v T. proti ministerstvu financí o náhradu stěhovacích výloh.
Věc: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 10. listopadu 1927 předložil st-l, vrch. fin. rada, cestovní účet za přesídlení z P. do T. V účtě tomto účtoval mimo jiné položky i služné za 1 měsíc v obnosu 3 250 Kč. Byv výnosem z 24. listopadu 1927 vyzván, aby prokázal, že měl v P. byt opatřený vlastním nábytkem a že tento nábytek do T. přestěhoval nebo že nábytek v P. zcizil a pořídil si v T. nábytek nový, sdělil st-1 dne 30. listopadu 1927, že sice v P. vlastního nábytku neměl, že však měl sbírku obrazů čítající 19 originálů a knihovnu a že náklady spojené s opatřením beden, s balením obrazů a dopravou, jakož i opravou poškozených rámů převyšují náklad na dopravu poškozeného mládeneckého nábytku. Žádal proto o přiznání odškodného ve výši jednoměsíčního služného ve smyslu dekretu dv. kanc. ze 13. září 1804 odst. 3. Když však fin. ředitelství v Brně výnosem z 9. prosince 1927 položku 3 250 Kč z účtu st-lova vyloučilo, podal st-1 odvolání, v němž dovozoval, že svobodným státním zaměstnancům přísluší dle dekr. dv. kanc. z roku 1804 nábytečné bez ohledu na to, zda zaměstnanec ten má vlastní nábytek či nikoli; ostatně prý měl st-1 nárok na nábytečné proto, že v P. měl sbírku obrazů čítající 19 originálů a náklad spjojený s opatřením beden, balením obrazů, dopravou a opravou poškozených rámů, převyšuje náklad na dopravu a opravu mládeneckého nábytku. Obrazy jsou součástkou nábytku a množství nábytku nemůže býti rozhodným. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto ...
O stížnosti do rozhodnutí tohoto uvažoval nss takto:
Podle § 3 dekretu dvor. komory ze 13. září 1804 sb. zák. polit. sv. 22. č. 31. str. 135, přísluší státním úředníkům z moci úřední přeloženým za určitých předpokladů vedle diet a náhrady cestovného i nárok na přiznání odškodného za jejich »meubles« (»für ihre Meubles« podle něm. textu), a sice u svobodných ve výši jednoměsíčního, ženatým ve Výši dvouměsíčního, ženatým s více než dvěma dětmi pak ve výši tříměsíčního služného. — Č. 8493 —
Na sporu je v daném případě toliko otázka, co sluší rozuměti poj-
mem »meubles« v cit. dvoř. dekretu. Žal. úřad zahrnuje pod pojem ten
toliko nábytek ve vlastním slova smyslu a vylučuje z pojmu toho ostatní
bytové zařízení. Tomu nasvědčuje zejména skutečnost, že nař. rozhod-
nutí odepřelo přiznati st-li t. zv. nábytečné, ačkoliv st-1 tvrdil, že měl
v dřívějším působišti knihovnu a 19 obrazů (originálů) a že tyto věci
dlužno počítati k nábytku (meubles) ve smyslu cit. dvoř. dekretu.
Stanovisko žal. úřadu nemá však opory v zákoně.
Výraz »meubles« jest odvozen z francouzského slova »mouvoir« (lat. movere, mobilis) a znamená na rozdíl od »immeuble« všechny movitosti vůbec (srov. Sachs-Villatte: Dictionaire Encyclopedique Frangais — Allemand). Podle německo-českého úředního a právnického názvosloví I. díl, uspořádaného Drem K. Kadlecem a Drem Karlem Hellerem, jakož i podle slovníku J. F. Šumavského »Deutsch- Bohmisches Worterbuch« z roku 1846 znamená slovo »Mӧbel« (»meubles«) tolik, co »Mobilien«, movitosti, čili svršky vůbec. Tomuto slovnímu výkladu odpovídají i vysvětlivky, které v § 3 shora cit. dvor. dekretu z r. 1804 daly dvor. dekrety ze 26. září 1827 č. 34978 a z 29. července 1832 č. 31028. Podle nich jest odškodné t. zv. »nábytečné« (»Mӧbelentschädigung«) náhradou za zařízení, které měl úředník v dosavadním působišti. Z předeslaného vysvítá, že výrazem »meubles« ve dvor. dekretu z roku 1804 nelze rozuměti toliko nábytek ve vlastním slova smyslu, nýbrž také jiné bytové zařízení (svršky).
Za tohoto stavu práva nemá ovšem opory v zákoně názor žal. úřadu, že st-li nepřísluší právní nárok na t. zv. nábytečné jedině proto, že neměl vlastního nábytku. Že by knihovnu a obrazy nebylo lze počítati k bytovému zařízení, nelze důvodně tvrditi a úřad to také nepopřel. Jak dolíčeno, posoudil žal. úřad nesprávně skutkovou podstatu sporu a bylo zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss, aniž bylo možno zabývati se dalším vývodem nař. rozhodnutí, že st-li bylo poskytnuto odškodné ve výši 14denních diet ve smyslu výn. min. fin. ze 3. února 1919 č. 1643 pres., resp. výnosu z 2. srpna 1919 č. 14289 pres., ježto podle znění těchto vývodů nebylo odepření nábytečného odůvodněno tím, že st-li byly přiznány diety za 14 dnů s příplatkem za noc a nebylo tedy přiznání diet těch příčinou odepření nábytečného.
Citace:
č. 8492. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 519-520.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).