NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 7898.

Odměny podnikatelů poštovních jízd jsou zcela vyloučeny z exekuce.
(Rozh. ze dne 22. března 1928, R I 199/28.)
Soud prvé stolice povolil ku zajištění peněžité pohledávky proti majiteli poštovního pojezdného úřadu exekuci zabavením dlužníkovy pohledávky za československým poštovním erárem ze smlouvy o vedení poštovního úřadu pojezdného. Rekursní soud exekuční návrh zamítl, ježto podle patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s. podle čl. VIII. čís. 7 uv. zák. k ex. ř. v platnosti nedotčeného, důchody poštmistrů z oprávnění vztahujících se ke službě poštovské nemohou býti ani obstaveny, aniž může na ně dobyto býti právo zástavní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Exekuční návrh směřuje k zabavení pohledávek povinného za erárem z vedení poštovního úřadu pojezdného v K. Podle § 29 patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s., jenž byl výslovně zachován v platnosti čl. VIII čís. 7 uvoz. zák. k ex. ř. nelze nabýti ani obstávky ani zástavního práva na oprávnění poštmistrů, vztahující se k poštovské službě a na jich požitky z ní plynoucí, dále na peníze jimi vybrané pro účet státní pokladny, jakož i na dopravní prostředky, zařízení a nářadí ke službě určené. Jest otázkou, zda pohledávky povinného za erárem z vedení poštovního úřadu pojezdného lze zařaditi mezi požitky poštmistrů z poštovské služby. Rekursní soud zodpověděl otázku tuto kladně a to právem. Poštmistrem dlužno po rozumu patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s. rozuměti soukromého podnikatele, jenž provozuje poštovní přepravu za úplatu, poskytovanou mu státem, a úplatou jsou příjmy plynoucí mu právě z tohoto jeho oprávnění. Řečený patent dává na jevo výpočtem věcí z exekuce vyjmutých (oprávnění týkající se poštovní služby, příjmy z ní plynoucí poštmistrům atd.) úmysl ochrániti poštovní službu před exekucí. Jakoby nebylo možno podle tohoto patentu vésti exekuci na vozidlo, používané k poštovním jízdám, bez ohledu na to, že jest majetkem soukromého podnikatele, nelze vésti exekuci ani na odměnu, smluvenou mezi poštovní správou a podnikatelem za účelem provozování těchto jízd, neboť i tato odměna jest určena ku zabezpečení nerušeného chodu poštovní služby. Jsou tedy odměny podnikatelů poštovních jízd z exekuce zcela vyloučeny podle § 29 patentu ze dne 5. listopadu 1837, čís. 240 sb. z. s. a čl. VIII čís. 7 uv. zák. k ex. ř., ať jsou jejich podnikatelé majiteli poštovních úřadů s poštovními stanicemi t. zv. poštmistři, či pouze majiteli poštovních úřadů pojezdních, poštovních stájí (Věstník pošt a telegrafních úřadů z r. 1901 čís. 134), neboť podle § 29 cit. patentu neměla býti stanovena výsada pro určitý druh osob, poštmistrů, nýbrž nedotknutelnost předmětů, potřebných k výkonu poštovní služby. Rekursní soud rozhodl tedy ve srovnalosti s citovanými zákonnými předpisy a bylo proto nutno jeho rozhodnutí potvrditi a bezdůvodný dovolací rekurs zamítnouti.

Citace:

č. 15025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 297-298.