Č. 3130.

Závadné názvy: Označení hotelu jménem »Korunní princ« spadá pod normu zák. č. 267/1920.
(Nález ze dne 17. ledna 1924 č. 419).
Věc: František K. : Č. L. proti zemské správě politické v Praze o závadné označení hotelu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Žal. úřad zakázal st-li užívání názvu »Kronprinz« pro označení jeho hotelu shledávaje, že název ten upomíná na státoprávní poměry zemí čsl. republiky před 28. října 1918. Bylo se proto soudu omeziti jediné na zkoumání, zda tento úsudek žal. úřadu je po stránce skutkové správným a s hlediska právního dostatečným* k odůvodnění zákazu, aniž bylo třeba zabývati se dalšími námitkami stížnosti, které dovozují, že není tu žádného z ostatních důvodů v § 1 zák. ze 14. dubna 1920 č. 267 Sb. uvedených, které by název ten činily nevhodným.
Cit. ustanovení zakazuje užívati názvů, »jež upomínají na státoprávní poměry zemí Československé republiky před 28. říjnem 1918«. Zda nějaký název upomíná na ony poměry, dlužno posuzovati podle toho, jaký dojem vyvolává svým obsahem na obecenstvo.
Zákazem oním postiženy jsou tedy všechny názvy, které jsou způsobilé vyvolati v obecenstvu vzpomínku na státoprávní poměry, v nichž byly země nynější Čsl. republiky před 28. říjnem 1918. Nelze pochybovati, že spadají sem i názvy, které připomínají ať povšechně, ať individuelně osoby, které byly representanty tehdejšího vládního systému, jenž docházel v nich svého zevnějšího výrazu. K nim náležely v prvé řadě členové panující rodiny, v níž stělesněn byl tehdejší monarchistický systém a idea státu rakouského.
Název »Korunní princ« (Kronprinz) povšechně značí člena panující rodiny, který je povolán k nástupnictví na trůně a vzhledem k tomu má určitou státoprávní funkci; upomíná tedy název ten o sobě již na státoprávní poměry. Užívati slova onoho k vyznačení kvality nějakého objektu — jako se užívá názvu »imperial, royal« — není obvyklé. Je ovšem správné, že funkce korunního prince a název ji vyznačující nebyly žádným specifikem rakouské monarchie. Ale je přirozeno, že obecenstvo vztahuje název ten na poměry, které jsou mu nejbližší a že s názvem »Kronprinz« bez bližšího označení dalšího spojuje představu korunního prince rakouského, tedy osobnosti, která v bývalé rak. monarchii měla určitou státoprávní funkci a byla jedním z representantů tehdejších státoprávních poměrů. Tento myšlenkový postup obecenstva je tím přirozenější, že — jak známo — bylo všeobecně obvyklé právě hotely na počest jednotlivých členů domácí panovnické rodiny označovati jejich jmény anebo názvy je individualisujícími, na př. Císař, Korunní princ a pod.
Jestliže tedy žal. úřad v označení hotelu st-lova názvem »Kronprinz« spatřoval upomínku na státoprávní poměry zemí republiky čsl. před 28. říjnem 1918, nelze úsudek ten sledávati nesprávným, a tedy zákaz onoho označení ve smyslu § 1 zákona 267/20 nezákonným.
Ale ani námitce stížnosti, že okolnosti po rozumu tohoto ustanovení rozhodné nebyly v daném případě řádně vyšetřeny, jak to vyžaduje § 3 cit. zák., soud nemohl dáti za pravdu. Nař. rozhodnutí je založeno jednak na nesporné existenci a znění názvu svrchu uvedeného, jednak na znalosti a hodnocení politických a historických fakt všeobecně známých. Soud neshledal, že by v tom či onom směru bylo třeba ještě nějakého zvláštního šetření, ba ani že by takové šetření bylo vůbec způsobilé ke stavu věci shora vylíčenému zjednati nějaký nový materiál ve smyslu zákona relevantní.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 3130. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 340-341.