NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2818.

S hlediska § 222 tr. ř. se vyžaduje, by navrhovatel udal skutečnosti a body, o nichž má býti osoba jako svědek vedená slyšena; soud nemusí přihlížeti k důkaznímu návrhu, má-li výslech svědka sloužiti k tomu, by se teprve zjistilo, zda svědek v navrhovaném směru může učiniti nějaké údaje.
Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 205 a) tr. zák. se nevyžaduje vědomí pachatelovo o jeho předluženosti v době závadného jednání.
(Rozh. ze dne 9. června 1927, Zm II 416/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Olomouci ze dne 26. listopadu 1925, pokud jím byli stěžovatelé uznáni vinnými mimo jiné též zločinem podvodného úpadku podle §u 205 a) čís. 1 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Zmatečnost podle čís. 4 §u 281 tr. ř. spatřuje stížnost v zamítnutí návrhu, učiněného obhájcem při druhém hlavním přelíčení na opětné předvolání a výslech svědka Raimunda K-a, jenž byl k přelíčení sice předvolán, ale se nedostavil. Svědek prý vypověděl, že slyšel, že obžalovaní všude zboží objednávali a je zašantročili; výslech svědka dál prý se v nepřítomnosti obžalovaných, tak že tito neměli příležitost dáti mu otázky, by svá všeobecná tvrzení uvedl podrobněji, by si pak soud mohl učiniti úsudek o ceně jeho výpovědi. Stížnost je bezdůvodná. Podle záznamu protokolu o hlavním přelíčení prohlásily strany souhlas s tím, by přečten byl protokol nedostavivšího se svědka K-a, při čemž si obhájce obžalovaných vyhradil možnost žádati jeho osobní předvolání. Že by se byl ohradil proti čtení jeho protokolární výpovědi, neodpovídá obsahu jednacího protokolu (§ 271 tr. ř.). Obhájce využil výhrady a navrhl osobní předvolání svědkovo k výslechu o tom, zda je mu známo, že obžalovaný Gustav Sch. zboží zašantročil, ve kterých případech a kolik. Leč tento důkazní návrh tak, jak je vyznačen v jedině směrodatných záznamech jednacího protokolu, neodpovídal již po formelní stránce §u 222 tr. ř. — Žádáť se tu, by navrhovatel udal skutečnosti a body, o nichž má býti osoba jako svědek vedená slyšena. V důkazním návrhu nejsou však tvrzeny žádné konkrétní okolnosti, jež by svědek K. mohl dosvědčiti, naopak jeho výslech měl sloužiti k tomu, by se jím teprve zjistilo, zda svědek v navrhovaném směru může učiniti nějaké závažné údaje. K takovému důkaznímu návrhu, postrádajícímu náležité konkretisace, nemusil soud přihlížeti. Nehledě k tomu, uvažoval soud výpověď svědka K-a jen potud, pokud šlo o to, že se obžalovaný Gustav A. Sch. dopustil přečinu úpadku z nedbalosti (§ 486 čís. 1 tr. zák.) tím, že činil přílišná vydání a lehkomyslně a nepřiměřeně užíval úvěru. Výslechem tohoto svědka mělo však býti zjištěno, kterým osobám Gustav A. Sch. zboží zašantročil. Neměl proto tento důkazní návrh pro otázku užívání nepřiměřeného úvěru významu a pokud by se údaje, jež by navržený svědek byl mohl učiniti, týkaly skutkové povahy zločinu podle §u 205 a) tr. zák., nebylo ani tu osobního výslechu třeba, jelikož v tomto směru měl soud po ruce celou řadu jiných důkazů, obžalovaného plně usvědčujících. Zamítnutím onoho návrhu nebyl obžalovaný zkrácen ve svém právu na zákonitou obhajobu a není tudíž dán z této příčiny dovolávaný důvod zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř.
Uvedení pohledávek neexistujících nebo v nesprávné výši nemusí býti ještě podvodem a může míti i za účel jen získání hlasů pro hlasování (§ 486 tr. zák.). Leč toto dovozování míjí se v souzeném případě cílem, kdyžtě je neodporovatelně zjištěno, že obžalovaní (přicházeli by tu v úvahu Alois a Josef Sch-ovi), znajíce situaci spoluobžalovaného Gustava Sch-a a znajíce i jeho úmysl, zmařiti nebo ztenčiti uspokojení věřitelů, úmyslně mu byli nápomocni tím, že předstírali neexistující pohledávky vůči němu. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 205 a) tr. zák. se nevyžaduje, by v době, kdy pachatel jednání v zákoně zaká- zaná předsebéře, byl si vědom své předluženosti, a není proto zlý úmysl podle §u 205 a) tr. zák. odvislým od takového vědomí. Ostatně pokud jde o obžalovaného Gustava Sch-a, vychází z rozsudkových zjištění, že si byl v době, kdy předsebral jednání podle §u 205 a) tr. zák. závadná, to jest v době od července 1922 do června 1923, skutečně vědom své neschopnosti platební a předluženosti.

Citace:

Čís. 2818.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 489-491.