NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 957.

Zříditi nepřítomnému opatrovníka podle § 276 obč. zák. jest soud povolán, i když jedná se o ochranu jeho práv veřejných.
»Nepřítomným« jest ten, kdo není v místě, kde jest třeba jeho přítomnosti k uhájení jeho práv, třebas byl pobyt jeho znám.
(Rozh. ze dne 8. března 1921, R I 302/21.)
Oskar K., vlastník továrny v N., opustil toto místo, dav vyvěsiti vyhlášku, že provoz továrny zastavuje a veškeré dělnictvo propouští. Okresní politická správa, opírajíc se o vládní nařízení ze dne 3. září 1920, čís. 516 sb. z. a n., učinila opatření ohledně dalšího provozu továrny a žádala příslušný okresní soud, by ustanovil Oskaru K-ovi opatrovníka ve smyslu § 276 obč. zák., kterémužto návrhu soud vyhověl, opatrovníkem ustanovil notáře dr. V-a a dal mu směrnice, dle nichž měl hájiti zájmy nepřítomného až do té doby, dokud se nevrátí nebo neoznámí řádného zmocněnce. Rekursní soud usnesení potvrdil a uvedl mimo jiné v důvodech: Dle § 2 nesp. říz. jest soud povinen, starati se o osoby, jež jsou pod jeho zvláštní ochranou. Zvláštní ochrany zákona dle § 21 obč. zák. požívají též nepřítomní. Dle § 276 obč. zák. jest jim zříditi opatrovníka, když by nezanechavše řádného zmocněnce, mohli promeškati svá práva nebo když by takto jiným bylo bráněno ve výkonu jich práv. Podmínky tyto jsou zde. Oskar K. nezanechal plnomocníka, jmenovitě nikoliv v osobě Dr. Augusta S-a. Významnou jest okolnost, že byl opuštěn velký tovární podnik a propuštění dělníci byli by ve svých právech zkráceni, kdyby tu nebylo nikoho, kdož by za nepřítomného Oskara K-a mohl s nimi jednati. Rovněž jeho zájmy bylo třeba chrániti, ježto za nynějších poměru není vyloučeno, že by dělníci sáhli ku svépomoci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nejvyššímu soudu není neznámo, že v právnické literatuře hájí se částečně názor, že nepřítomnému lze zříditi opatrovníka jen tehdy, když by při určité věci, která soudně má býti projednána, nepřítomností osoby, nezastavivší řádného zástupce, její práva prodlením byla ohrožena nebo práva někoho jiného ve svém běhu byla stanovena. V tom smyslu vykládá ustanovení § 276 obč. zák. nejen Krasnopolski ve svém díle o právu rodinném, jež stěžovatel cituje v dovolacím rekursu, nýbrž i Stubenrauch ve svém komentáři k obecnému zákonníku občanskému, oba ovšem bez náležitého odůvodnění. Než Nejvyššímu soudu nezdá se tento názor vyhovovati doslovu § 276 obč. zák., který zcela všeobecně stanoví, že se nepřítomným osobám zřídí opatrovník, jestliže nezůstavili řádného zástupce, bez něhož by práva jejich prodlením vydána byla nebezpečí nebo něčí práva ve svém běhu byla stavena. § 276 obč. zák. nerozeznává také mezi ochranou práv soukromých a veřejných. Pečovati o osoby, které nemohou samy obstarávati svých záležitostí, přináleží soudu dle § 269 obč. zák. bez jakéhokoliv obmezení. Soudem zřízený opatrovník nepřítomného jest zákonným zástupcem nepřítomného, jeho právo k zastupování se vztahuje — stejně jako zastupovací právo poručníkovo — nejen k záležitostem práva soukromého, nýbrž ke všem záležitostem. (V tom smyslu též Krainz »System des österreichischen allgemeinen Privatrechts« 5. vydání, 2. svazek str. 282 a Tezner »Handbuch des österreichischen Administrativverfahrens str. 220). Že pak v daném případě vzhledem k mimořádným poměrům práva a zájmy nepřítomného Oskara K. byly ohroženy a vyžadovaly zvláštní ochrany, správně vyložil soud rekursní. Stěžovatel arci se domnívá, že nebylo tu prvního předpokladu § 276 obč. zák., totiž jeho nepřítomnosti. I tu však se mýlí. Nepřítomným ve smyslu § 276 obč. zák. jest ten, kdo není v místě, kde jest třeba jeho přítomnosti k uhájení jeho práv. Nesejde na tom, zda jeho pobyt jest znám čili nic. Vždyť poslední věta § 276 obč. zák. obsahuje ustanovení právě pro ten případ, že pobyt nepřítomného jest znám. Že bylo v kritické době třeba okamžité přítomnosti Oskara K-a nebo nějakého zástupce jeho v N., neměla-li jeho práva býti vydána nebezpečí, vyplývá z vylíčení situace okresním hejtmanem a že Oskar K. tehdy v N. nebyl, jest nesporné. Nestačilo tudíž, že mu výnos okresní správу politické čtvrtého dne po svém vydání mohl býti doručen. Zbývá jen ještě otázka, zda Oskar K. zůstavil řádného zástupce. K této otázce dlužno odpověděti záporně. Dru. Augustu S., jejž stěžovatel označuje jako svého zástupce, bylo — nehledíc k tomu, že ani on v N. nebyl — dle jeho výpovědi po odnětí prokury pouze přikázáno, by svému šéfu Oskaru K. dopisy od poštovního úřadu v N. docházející, pokud vyžadovaly rozhodnutí šéfova, jakož i soukromé dopisy jeho zasílal dále na jeho dočasnou adresu, která mu vždy byla sdělována. To však není ustanovením řádného zástupce k obstarávání záležitostí nepřítomné osoby, nýbrž ustanovením pouhého sprostředkovatele korespondence. Nelze tudíž spatřovati patrné nezákonnosti nebo zmatečnosti v tom, že nepřítomnému Oskaru K. byl notář dr. V. zřízen opatrovníkem.

Citace:

č. 957. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 195-196.