NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1298.

Odklad exekuce vyklizením (nařízení ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. а n.).
Obmezující ustanovení § 2 vztahuje se též na podniky lesního hospodářství.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1921, R I 1288/21.)
Povinný byl zaměstnán jako důchodní na velkostatku vymáhajícího věřitele, na němž převládalo lesní hospodářství. Na základě rozsudku, jímž byl služební poměr uznán za zrušený, domáhal se majitel velkostatku vyklizení služebního bytu. Žádost o opětný odklad exekuce vyklizením soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud žádosti vyhověl. Důvody: Soud prvé stolice nevyhověl žádosti za odklad exekuce jednak proto, že stěžovatel byl vinen, že neměl za byt najatý jiné přiměřené náhrady a že jde o bezplatný byt v podniku zemědělském. Pokud prvého důvodu se týče, nelze odůvodnění napadeného usnesení přisvědčiti, neboť bylo dodatečně slyšenou svědkyní potvrzeno, že stěžovatel po bytu u majitelky domu Anny L-ové se tázal, avšak byt byl již pronajat. Také druhý důvod postrádá skutkového základu, neboť povinný byl smluvním úředníkem, jako takový měl 3měsíční výpověď, velkostatek z větší části má lesní hospodářství ve vlastní režii, kdežto dvory jsou propachtovány. Nejde tedy o případ podle § 2, nýbrž o případ § 1 nařízení, podle kterého jest opětný odklad exekuce přípustným a jest nerozhodno, že služební poměr byl již zrušen, poněvadž ochrany nařízení požívají všechny osoby, které zákonným způsobem nabyly užívání místností bez zřetele na to, z jakého právního důvodu pominul poměr, na jehož základě bytu užívaly.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Die § 1 nařízení vlády ze dne 25. června 1920, čís. 409 sb. z. a n. (jehož platnost byla nařízením ze dne 23. června 1921 čís. 223 sb. z. a n. prodloužena až do zákonné úpravy) lze povinnému, který beze své viny nemá přiměřeného náhradního bytu, povoliti i opětně odklad exekuce vyklizením místnosti najaté nebo jinak používané. V § 2 téhož nařízení stanovena v neprospěch osob zaměstnaných v podnicích zemědělských, které používají bezplatného bytu, výjimka potud, že takovýmto osobám lze povoliti odklad vyklizení celkem nejvýše na stejnou dobu, jako jest smluvená neb obvyklá výpovědní lhůta z poměru námezdního. Důvod tohoto vyjimečného ustanovení spočívá patrně v tom, že hospodář potřebuje z pravidla naturálního bytu pro nástupce vystoupivšího zřízence, nemá-li hospodářství trpěti škodu, že tedy v tom případě zájmy zaměstnancovy musí ustoupiti silnějším zájmům hospodářovým. Tato úvaha platí však nejen při podnicích zemědělských v užším slova smyslu (polní hospodářství), nýbrž i při podnicích lesního hospodářství, poněvadž jsou tu stejné poměry, i dlužno tudíž uznati, že také osobám, zaměstnaným v podnicích lesního hospodářství lze povoliti odklad vyklizení bytu, bezplatně používaného, celkem nejvýše na dobu, rovnající se smluvené neb obvyklé lhůtě výpovědní. V tomto případě byl povinný zaměstnán jako důchodní velkostatku, který jest podnikem zemědělským, byť i z většiny lesním, proti tříměsíční výpovědi. Odklad vyklizení byl mu povolen již na tři měsíce, další odklad není tedy již přípustným.

Citace:

č. 1298. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 802-803.