Čís. 8888.

Příslušnost podle § 83 j. n.
Jde o rozepři z nájmu místností, domáháno-li se úplaty za propůjčení zámeckých místností k užívání po dobu honů. Lhostejno, že pronajímatel převzal na sebe i jiné závazky, jež bývají pravidelně brány na sebe těmi, kdož dávají místnosti do podnájmu.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1929, R I 215/29.)
Žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu ze dne 7. srpna 1923, jíž se žalobce zavázal propůjčili za 5 000 Kč v zámku v Ř. při pořádání honů pro hosty jídelnu s přilehlými místnostmi a propůjčiti stolní prádlo a nádobí, obstarati otop, osvětlení, a propůjčiti kuchyni s nádobím a služebnými a poskytnouti místnosti pro pobyt šoférů. Žalobu o zaplacení 5 000 Kč zadal žalobce na soudě příslušném místně podle § 83 j. n. K námitce místní nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Nejde tu o nájem nemovitého předmětu, jak uvádí § 83 j. n., nýbrž o smlouvu služební neb o dílo podle § 1151 obč. zák., neboť žalobce se zavázal žalovanému po určitou dobu konati určité služby, a to do místností, kde se po honech měli hosté sejíti a kde měli míti přístřeší, dodati pracovní síly a potřebné věci k pořádání hostin. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti soudu. Důvody: Žalobce opřel příslušnost prvého soudu o ustanovení § 83 j. n. a jest proto zkoumati, zda jde zde o rozepři z nájmu místností. Soud rekursní jest toho názoru, že tuto otázku zodpověděti sluší kladně. Smlouva ze dne 7. srpna 1923, které se dovolávají obě strany, jest smlouvou, kterou žalobce přenechává druhé straně smluvní užívání místností ve svém zámku, tedy užívání věci nezuživatelné, po určitý čas v roce, proti zaplacení 5 000 Kč, a vykazuje tedy tato smlouva všechny znaky smlouvy nájemní, které jsou vytčeny v § 1090 obč. zák. Podřadným jest, že žalobce smlouvou tou převzal na sebe ještě závazek propůjčiti stolní prádlo, nádobí a služebné, obstarati otop a osvětlení, kteréžto závazky bývají pravidelně na sebe brány těmi, kdož místnosti dávají do podnájmu, aniž by v takových případech bylo pochybnosti o tom, že jde o smlouvu nájemní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalovaný napadá usnesení rekursního soudu pro neúplnost řízení a pro nesprávné právní posouzení věci, ale činí tak neprávem, neboť napadené usnesení vyhovuje stavu věci a zákonu a jest správně odůvodněno.
K důvodům napadeného usnesení jest po stránce právní dodati se zřetelem k vývodům dovolacího rekursu ještě toto: Tvrzení stěžovatelovo, že předmětem smlouvy bylo pořádání hostin, nemá opory v písemné smlouvě, ve které není ani zmínky o pořádání hostin žalobcem. Naopak plyne z této smlouvy, že žalobce měl jen propůjčiti místnosti ve svém zámku, obstarati jejich otop a osvětlení, propůjčiti stolní prádlo, stolní a kuchyňské nádobí (kromě stolního stříbra) a své služebné, tyto však jen k obsluze hostí, nikoliv i k úpravě jídel, neboť veškeré potraviny měl dodati Rudolf M. jako druhá smluvní strana. Nešla tedy při smlouvě o pořádání hostin žalobcem, nýbrž hlavním předmětem smlouvy bylo používání žalobci patřících místností zámeckých k dočasnému ubytování druhé smluvní strany a jejích hostí po dobu honů. Zcela nepřípadné jest srovnání sporného smluvního poměru s obědem nebo s večeří v restauraci. Stěžovatel přehlíží, že na oběd nebo na večeři může jíti do restaurace kdokoliv, kdežto v souzeném případě šlo o používání zámeckých místností žalobcových výhradně druhou smluvní stranou a jejími hosty, jimž žalobce podle smlouvy neměl jídla poskytovati. Na tom nezáleží, zda byla v úhrnné částce 5 000 Kč ročně zahrnuta též odměna za něco jiného než za propůjčení místností k užívání, neboť ustanovení § 1094 obč. zák. jest vyhověno tím, že v úhrnkovém platu bylo obsaženo také nájemné. I požadavku určení času podle § 1090 obč. zák. bylo vyhověno, bylo-li smluveno propůjčení zámeckých místností k užívání pro dobu pořádání honů Rudolfem M-em na velkostatku žalobcově. Z odstavce 4. písemné smlouvy, kde se mluví o »panu najímajícím«, jest konečně zřejmé, že i smluvní strany považovaly svou úmluvu za smlouvu nájemní. Ježto jde o rozepři z nájmu místností, jest pro ni podle § 83 j. n. příslušným soud, v jehož obvodu jest najatý předmět, takže námitka místní nepříslušnosti soudu byla zamítnuta právem.

Citace:

č. 8888. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 549-551.