NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3411.

Vrácení služného, jež prý neprávem vyplatil svému úředníku, nemůže se stát domáhati na soudě.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1924, Rv I 1409/23.) Žalovaný byl poštovním komisařem a bylo mu dne 1. července 1922 vyplaceno měsíční služné. Žalovaný přijal místo u zemské správní komise, což oznámil dne 7. července 1922 ředitelství pošt a telegrafů, a, když byla jeho žádost o poskytnutí dovolené zamítnuta, vzdal se svého dosavadního místa u pošty. Žalobu státu na vrácení služného za měsíc červenec procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud jí vyhověl.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením a odmítl žalobu.
Důvody:
Žalovaný uplatňuje v dovolání kromě dovolacích důvodů čís. 3 a 4 §u 503 c. ř. s. též dovolací důvod čís. 1 §u 503 c. ř. s. a tento dovolací důvod jest dán, třebaže v jiném směru, než jak míní dovolatel. Zmatečnost podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. neprávem spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud řešil i otázku, zdali žalovaný opustil svémocně službu u ředitelství pošt a telegrafů, o čemž prý jedině rozhodovati přísluší disciplinární komisi, ale zmatečností právě uvedenou, že totiž bylo rozhodnuto o věci na pořad práva nepatřící, napadený rozsudek přes to trpí, což vidno z tohoto. Státní pokladna domáhá se v tomto sporu na žalovaném vrácení služného za měsíc červenec 1922, které mu na prvního toho měsíce vyplatila, z důvodu, že prý služné žalovanému nepříslušelo, ježto byl tehdy již ve službách zemského správního výboru v Praze a též od něho služné za měsíc červenec 1922 obdržel. Žalovaný naproti tomu tvrdí, že přijal služné od státní pokladny právem, ježto prý byl v den výplaty ještě ve státní službě a služné mu proto náleželo. Jak vidno, jedná se v tomto sporu o pohledávku státu proti jeho úředníku ze služebního poměru a jde ve sporu o to, zdali vyplacené služné příjemci příslušelo či nikoli. Podle dvorního dekretu ze dne 16. srpna 1841 čís. 555 sb. z. s. jest o pohledávkách státu proti jeho úředníkům a sluhům a na vzájem, jsou-li odvozovány ze služebního poměru, rozhodovati cestou správní. Dle řečeného je sporný nárok pohledávkou státu proti jeho úředníku ze služebního poměru a je tudíž ohledně něho pořad práva vyloučen (Pražák: spory o příslušnost I. str. 170). Trpí tedy rozsudky nižších soudů i s předchozím řízením zmatečností podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. a bylo proto na dovolání se usnésti, jak se stalo.

Citace:

č. 3411. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 104-105.