Čís. 4044.

Ku smlouvě nájemní vyžaduje se i za platnosti předpisů o ochraně nájemců dohoda o nájemném.
(Rozh. ze dne 3. července 1924, Rv I 935/24)
Po vyklizení bytu nájemcem zůstal v bytě žalovaný podnájemník a nabízel žalující pronajímatelce placení činže, pronajímatelka však nabídky nepřijala. Žalobě o vyklizení oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Soud odvolací přijímá bezvadná skutková zjištění prvního soudu a z nich vyplývající právní závěr, že, nedošlo-li mezi stranami k uzavření smlouvy nájemní a to ani výslovně ani mlčky pro nedostatek souhlasného projevu smluvní vůle ve smyslu § 869 a 863 obč. zák., užívá žalovaný bytu, o který jde, bez právního důvodu a nárok žalobkyně jako vlastnice domu a bytu na vyklizení a odevzdání jest podle §§ 354 a 362 obč. zák. odůvodněn. Vývody odvolací, pokud se týkají výše nájemného, jsou bezvýznamný, když jest zjištěno, že nebylo ani smluvního souhlasu stran k uzavření smlouvy nájemní. Ostatně § 1090 obč. zák. mluví o určité ceně a nemá ustano vení, že by mohlo býti smluvníku přenecháno určení této ceny osobě třetí (jako to připouští § 1056 obč. zák. při smlouvě kupní). Ale, i kdyby to bylo možno, nebylo vůbec ani tvrzeno, že se strany na takovémto stanovení nájemného třetí osobou dohodly. Nemohl by to však učiniti ani soud podle zákona o ochraně nájemníků, neboť není tímto zákonem k podobné činnosti povolán. Zákon o chráně nájemníků předpokládá, že smlouva nájemní byla hotově učiněna, a připouští jen činnost soudu ve příčině svolení nebo snížení nájemného, nikoli však k jeho určení za tím účelem, by tato podstatná část smlouvy nájemní byla soudem určena a tím vlastně nájemní smlouva teprve uskutečněna. Z řečeného plyne, že, nedošlo-li k uzavření smlouvy nájemní a užívá-li žalovaný bytu bezesmluvně, vyklizení a odevzdání bytu lze vymáhati jen pořadem práva a nikoli řízením nesporným, takže výtka zmatečnosti ve smyslu §u 477 čís. 6 c. ř. s. jest bezdůvodnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce jest věc správně posouzena. K podstatným náležitostem smlouvy nájemní patří dle §u 1090 a 1094 obč. zák. dohoda o nájemném. Doznává-li tedy dovolatel sám, že o výši nájemného nedošlo mezi ním a žalobkyní k dohodě, nebyla ujednána smlouva nájemní vůbec a nemůže tedy dovolatel tvrditi, že sporného bytu užívá na základě poměru nájemního. Ani zákonem o ochraně nájemníků ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 sb. z. a n., ani zákonem o odkladu exekučního vyklizení místností z téhož dne čís. 86 není, — jak jíž odvolací soud správně uvádí — soudům propůjčena moc, by samy stanovily nájemné a tak v případech, kde jednající o ostatním snad jsou dohodnuti, doplnily ještě jednu další k vzniku poměru nájemního požadovanou náležitost. Neprokázal tedy dovolatel právního důvodu k tomu, by užíval bytu v domě žalobkyně, pročež její nárok na vyklizení bytu, dovolatelem užívaného, jest dle §u 354 a 362 obč. zák. odůvodněn.

Citace:

č. 4044. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 80-81.