Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů, 3 (1926). Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 576 s.
Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7276 —

Čís. 7276.


Zamítl-li soud prvé stolice usnesením, pojatým do rozsudku, námitku rozepře právoplatně rozsouzené, nemůže odvolací soud výrok ten, nebyl-li napaden, přezkoumati z úřadu.
(Rozh. ze dne 31. srpna 1927, R I 582/27.)
Soud prvé stolice zamítl usnesením, pojatým do rozsudku, námitku rozepře právoplatně rozsouzené. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a odmítl žalobu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a uložil mu, by ve věci rozhodl. — Čís. 7277 —
Důvody:
Rekursu nelze upříti oprávnění. Usnesením, pojatým do rozsudku procesního soudu, byla odmítnuta, správně zamítnuta, námitka rozepře pravoplatně rozsouzené. Proti tomuto usnesení nepodal žalovaný rekursu ani odděleného, ani do odvolání pojatého a nenapadl vůbec výroku toho ve svém odvolání, čímž se stal výrok ten pravoplatným. Když soud odvolací nicméně se zabýval otázkou, zda rozepře tato byla již pravoplatně rozsouzena, pochybil. Ustanovuje sice § 240 odst. III. c. ř. s., že soud má vždy z moci úřední přihlížeti ku pravoplatnosti rozsudku, týkajícího se téže sporné věci, avšak předpis tento má jen platnost obmezenou, platí totiž pouze potud, pokud zde není pravoplatného rozhodnutí otázky této. Opomenula-li strana postižená výrokem, zamítajícím námitku věci rozsouzené, podati proti němu opravný prostředek, nemůže odvolací soud z moci úřední výrok o námitce té přezkoumati, vždyť nové rozhodnutí o věci jednou již rozsouzené nezakládá zmatečnosti, ke které soud odvolací má z moci úřední hleděti, jak plyne z § 477 c. ř. s. úsudkem z opaku a z § 471 čís. 6 c. ř. s., kdež se nařizuje, aby odvolací soud rozhodl v zasedání neveřejném o námitce věci rozsouzené, byl-li v odvolání výrok ten napaden, z čehož plyne, že výrok ten nelze již přezkoumávati, nebyl-li .opravným prostředkem vůbec napaden (viz Hora: Českosl. civilní právo procesní II., str. 62 a 63). V té příčině dlužno poukázati na zásady vyslovené v plenárním rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 1924, čís. 3775 sb. n. s., jichž jest obdobně šetřiti i v tomto případě.
Citace:
č. 7276. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 9-10.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).