— 265 —
Dokud směneční platební rozkaz po právu trvá, nemůže nezl. směneční dlužník domáhati se vrácení obnosu na směneční dluh ním zaplaceného, nýbrž musí předem vymoci si rozsudek, kterým rozkaz ten prohlašuje se neplatným.
Nezl. M. podepsala směnku, kterou manžel její obchodníku Z. na zboží v obnosu 390 K od tohoto odebrané vydal.
Z. vymohl si proti oboum manželům směneční platební rozkaz a po smrti manželově vedl na vdovu M. mobilární exekuci, načež M., aby prodej zamezila, na směneční dluh 200 K složila; výkon dražby byl na 6 měsíců odložen.
Když však po uplynutí lhůty této Z. znova o prodej zakročil, podala M., jsouc pořad ještě nezletilou, na něho žalobu na vrácení — 266 —
oněch jemu zaplacených 200 K a navrhla zároveň u exek. soudu zrušení exekuce, kterémužto návrhu prohlášením exekuce za zmatečnou pro nedostatek směneční a procesní způsobilosti navrhovatelky vyhověno bylo.
První soudce žalobě vyhověl.
Stolice odvolací změnila jeho rozsudek v ten způsob, že žalobu pro tentokráte zamítla.
Důvody:
Byť i pravoplatným usnesením soudu exekučního celé řízení exekuční zmatečným bylo prohlášeno a exekuce zrušena, nebyl přece a nemohl býti usnesením tím nikterak dotčen exekuční titul, na základě jehož exekuce byla povolena. Tento exekuční titul, totiž směneční platební rozkaz dosud po právu trvá a měl-li první soudce za to, že oním usnesením soudu exekučního byl ve své právní účinnosti zrušen, tož věc nesprávně právně posoudil. Dle tohoto směnečního platebního rozkazu jest nynější žalobkyně povinna, aby žalovanému obnos 390 K zaplatila. Náleží žalobkyni, pokud se týče jejímu poručníku, aby, chce-li vrácení žalovanému zaplaceného obnosu 200 K se domáhati, především vymohla rozsudek, že směneční platební rozkaz jest proti ní neplatným. Dokud však tento směneční platební rozkaz po právu trvá, nelze říci, že by byla žalobkyně, zaplativši obnos 200 K žalovanému na jeho pohledávku z rozkazu toho, bezdůvodně anebo omylem tak učinila, že žalovaný oproti ní na to žádného práva neměl. Není zde tudíž předpokladů, za kterých dle §. 1431 ob. z. obč. žalobkyně vrácení obnosu 200 K po žalovaném žádati může.
Nelze zde rovněž použiti ustanovení §. 1433. ob. z. obč., jelikož toto výslovně poukazuje toliko na tři eventuality §. 1432. ob. z. obč., jichž v případě tomto tu není.
Žalobní nárok není tudíž toho času odůvodněn a bylo proto odvolání, kterým žalovaný zamítnutí tohoto nároku vůbec se domáhá, částečně vyhověti a rozsudek v ten rozum změniti, že se prosba žalobní pro tentokráte zamítá.
Nejv. soud potvrdil rozhodnutí toto z důvodů jemu připojených,
připojiv,
že otázku, zda mohl býti dotyčný platební příkaz vydán účinně proti žalobkyni ještě dnes nezletilé, čili nic, nelze rozluštiti v tomto sporu a nikterak okresním soudem dovolávaným k tomu nepříslušným, nýbrž že rozhodnutí o této otázce přísluší spíše dle toho, jakého prostředku obrany bude použito, buď soudu v §. 552. c. ř. s. neb soudu v §. 532. c. ř. s. stanovenému.
(Rozh. z 29. května 1912 č. j Rv III 269/12 .) —bl—.