Čís. 4092.

Pokud přichází při povolování prozatímního opatření dle §u 379 ex. ř. v úvahu okolnost, že odpůrce jest cizincem.
(Rozh. ze dne 19. srpna 1924, R I 637/24.)
Soud prvé stolice povolil ve sporu o zaplacení peněžité pohledávky prozatímně opatření proti Švýcarovi. Rekursní soud vyhověl odporu a zrušil napadené usnesení. Důvody: Soud prvé stolice považuje předpoklad pro povolení prozatímního opatření ve smyslu §u 379 ex. ř., totiž ohrožení vydobytí peněžité pohledávky osvědčené tím, že by rozsudek, kdyby žalobě bylo vyhověno, vykonán býti musel v cizozemsku, vycházeje z právního názoru, že ohrožení positivními činy dlužníka ve smyslu §u 379 ex. ř. dlužno na roveň postaviti i případný výkon rozsudku v cizině. Náhled tento jest však mylný, protože § 379 ex. ř. uvádí výčetmo okolnosti, pro které povoliti lze prozatímní opatření ku zajištění peněžitých pohledávek. Případný výkon rozsudku v cizině (dle §u 381 ex. ř.) jako okolnost takovou neuvádí, za to však nutně vyžaduje subjektivní činnost neb aspoň opomenutí odpůrce, které by v poměru k navrhovateli pravděpodobně mohlo dobytí pohledávání navrhovatele ztížiti nebo zmařiti. což však strana ohrožená v tomto případě vůbec ani netvrdí. Vzhledem k naprosto odlišné povaze ohrožení dobytí peněžitých pohledávek oproti jiným nárokům, nelze ustanovení §u 381 ex. ř. obdobně užíti na pohledávky peněžité (§ 379 ex. ř.). Návrh na prozatímní opatření nevyhovuje tudíž zákonnému požadavku §u 379 odstavec druhý ex. ř., opatření nebylo po zákonu přípustno a náleželo je dle §u 398 ex. ř. následkem odporu zrušiti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Souhlasiti jest arci s rekursním soudem a stěžovatel sám přiznává správnost jeho názoru, že k povolení prozatímního opatření k zajištění peněžité pohledávky nestačí již možnost, že by příznivý rozsudek musil býti vykonán v cizozemsku, jak se v §u 381 ex. řádu uvádí jako podmínka pro povolení prozatímních opatřeni pro nároky jinaké než peněžité. Správné jest, že přípustnost navrženého prozatímního opatření posuzovati jest podle hledisek §u 379, odstavec druhý ex. řádu a že zejména předpokladem pro povolení jeho jest pravděpodobnost, že by jinak odpůrce strany ohrožené činností v tomto odstavci blíže naznačenou, byť i zcela neobmyslnou zmařil nebo značně stížil dobytí peněžité pohledávky. Vytýká-li zákon jako podmínku pro povolení prozatímního opatření takovou činnost dlužníka, jako porouchání, zničení, zatajování, zavlečení, zcizení a jiné disposice a úmluvy stejný výsledek sledující, poskytuje proti tomu ochranu věřiteli s hlediska právní poctivosti a správnosti, která toho vyžaduje, by dlužník nemařil a nestěžoval splnění svých závazků a zejména, by svoji majetnost neukrýval před právním postihem věřitele. Tento ohled a potřeba ochrany platiti musí ve zvýšené míře oproti dlužníku cizozemskému, který nepotřebuje majetnost svoji ničit, zatajovat, zavlíkat, ježto je již z největší části svým hospodářským sídlem v cizině z možnosti právního dosahu tuzemského věřitele odsunuta, jak je tomu zejména v tomto případě, kde jde o dlužníka ze Švýcar, s nimiž Čsl. republika nemá dosud ani smlouvy o vzájemnosti. I když tedy zákon v §u 379 ex. řádu výslovně nepřipouští povolení prozatímních opatření oproti cizozemskému věřiteli již proto, že je v cizině a může býti — připouští-li to státní smlouvy — z pravidla jen tam postihován, dlužno na tuto okolnost při zkoumání předpokladů §u 379 ex. řádu tím více zřetel bráti, ježto u cizozemce jest již sama sebou dána situace, která proti tuzemskému věřiteli teprve osvědčena býti musí. Jinaký výklad musil by vésti k nadpráví cizinců, což zákonodárcem zajisté zamýšleno nebylo, ježto základní tendencí celého zákonodárství jest spíše poskytovati vlastním občanům ochranu proti cizozemcům. Uváží-li se v tomto případě, že hlavní majetnost odpůrce stěžovatelova jakožto cizozemské firmy jest jakémukoli právnímu postihu z tuzemska nedostupná a že tato pohledávky své u tuzemských věřitelů, jichž obstávkou se o prozatímní opatření žádá, dle pravidelného běhu obchodu dříve nebo později vybere, stáhne nebo jinak zrealisuje, aniž třeba při tom pomýšleti i na obmyslnost, dlužno při správném názoru na smysl a účel zákona uznati že předpoklad §u 379 odstavec druhý ex. řádu pro povolení prozatímního opatření jest zcela splněn.

Citace:

č. 4092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 156-157.